Vítam vás u letošního online zpravodajství, v pořadí již devátého, které pro vás připravujeme. Pro pamětníky přidávám odkazy na předešlá zpravodajství (fotografie kolorovány).
Slovo závěrem: Je za námi již deváté mistrovství, kterého se ve velkém náš oddíl účastní a ze kterého píšeme online zpravodajství, i když to vzhledem k enormní vytíženosti během celé akce už neplní účel informovat o aktuálním dēní, jakož spíše slouží jako taková kronika. Každopádně akci celkově hodnotíme jako velice zdařilou, všichni přežili, získali jsme spoustu krásných umístění, jsme plni nových zážitků a inspirace a planů do budoucna. Moc děkujeme všem našim závodníkům za to, jak se chovali, jak se snažili a jak reprezentovali nás, Brno, i Českou republiku. Obzvlášt moc děkujeme rodičům, kteří nám během mistrovství pomáhali, protože bez nich by se akce v takovémto rozsahu dala uskutečnit jen těžko. Děkujeme a těšíme se na další mistrovství!
6:45 - zastavujeme na parkovišti u ZŠ Vejrostova, vyskládávama věci, předáváme děti a vydáváme se směr domov. Naštěstí je dnes stávka, většina škol je zavřená a tak můžu prospat celý den až do tréninku.
5:45 - Další část cesty už je naštěstí zcela bezproblémová a zhruba ve tři čtvrtě na šest vjíždíme do republiky. Upravujeme předpokládaný čas příjezdu na původní cca sedmou hodinu.
00:43 - celá tahle sranda s pasama nám zabrala krásné dvě hodiny času. Posouváme odhad příjezdu na 9. hodinu. Zastavujeme na blízké benzínce, protože někteří už sotva dobíhají záchod.
22:42 - jsme na srbské straně hranic s Maďarskem, zatím to relativně jde, před námi je jeden autobus, který už pomalu odjíždí. Bohužel na maďarské straně je to horší. Nejenže se nás autobus řízený nějakým trotlem snaží přetlačit a nacpat se před nás do jediné otevené brány, i když celou dobu stojíme frontu předtím, ale hlavně autobus před námi ne a ne odjet. Čekání je úmorné. Nakonec se ukáže, že v autobuse byl pravděpodobně nějaký narušitel ve formě nespokojeně se tvářící paní, které vythli zavazadlo a v doprovodu policie ji eskortují zpět směr Srbsko. Tím pádem se konečně dostáváme na řadu my.
20:15 - vše naloženo, odjíždíme od haly směr Brno. Ještěže byl Martin tak prozíravý a zeptal se řidičů na jejich zásoby. V našem buse totiž žádné nebyly, zatímco ve druhém, který rozhodně nemá takovou žízeň, bylo několik kartonů. Bereme jeden kartón plzní, Martin dostává za odměnu cheeseburger.
19:00 - Máme sbaleno a vzorně uklizeno, protože autobus ale přijede až za cca půl hodiny, necháváme věci na hale a jdeme přes ulici do McDonald's na večeři. Ze čtyř objednávacích terminálů tu korektně funguje jen jeden, takže objednáváme dlouho, ale nakonec jsou všichni uspokojeni.
18:12 - Vyhlašování naší kategorie a rozdávání diplomů a medajlí bohužel probíhá právě ve chvíli, kdy si Martin šel nechat orazítkovat a podepsat diplom na 4 Dan do kanceláře, takže s námi bohužel není na stupních vítězů, což je obrovská škoda. Fotíme se na nich alespoň dodatečně po skončení ceremoniálu.
17:45 - všechny soutěže jsou již skončené. Sensei Vladimír nám děkuje a předává certifikáty účasti na semináři rozhodčích a rozhodcovské licence spolu s drobnou finanční odměnou za naši práci.
17:15 - volá si nás sensei Ilija Jorga a podepisujeme přísahu Fudokanu. Je teda pravda, že nás ji vlastně nenechá ani přečíst, takže těžko říct, zda moje ledvina je ještě moje. Jednu kopii máme dostat při slavnostním předávání, ale k tomu nakonec nedojde.
17:00 - V kategorii older senior naše reprezentace vládne kromě kata individuál získává cenné kovy snad ve všech disciplínách. Kromě nás se kluci z Prahy umístili v kumite na všech třech prvních místech, medaili máme i z fukugo a kumite tým je stříbrný.
15:52 - V enbu byly jen dvě dvojice, ta naše a jedna německá. Bohužel jeden z němců již musel odjet na letiště, takze jsme předvedli enbu pouze my. Bohužel jsme jej nedokončili, protože tu mrtvější mrtvolu už při prvním kopu zabolela nožička a při dalším kopu a pádu už jsme nemohli pokračovat. Protože jsme alespoň něco předvedli, získali jsme alespoň nějaké body a první místo. Zranění zdá se naštěstí není vážné a rozmasírování a mazání mastí pomáhá k tomu, aby se z mrtvoly stala chodící mrtvola. Ano, Martin je zombie.
🥇 15:52 - Jedna mrtvola nad hrobem (Vasar) a jedna už v hrobě (Martin) získávají zlato v enbu!
14:30 - Na druhý pokus už se kata rozjela. Bohužel všichni vypadávme v prvním kole, ale žádnou ostudu jsme neudělali. Čeká nás ještě kata tým se Sobanem a enbu.
13:20 - Má začít kategorie older senior s mojí, Martinovou a Olovovou účastí (ještě tu má být Štefan z Prahy, ale ten je pro nás nepodstatný). Přestáváme rozhodovat a rozcvičujeme se. Když už jsme rozehřátí a nažhavení, start nám odloží, protože za chvíli začne pauza. Nespokonjenost zajídáme trojúhelníčkem pizzy, kterou jsme (s pomocí našich úžasných rodičů - pomocníků) pořídili k obědu.
🥉 13:09 - Filda Š. a Ondra získávají bronz v enbu junioři!
11:45 - Peťa, Filda Š. a Oliver končí v kata tým na 5. místě.
🥇 9:26 - Eliška a Lukáš získávají zlato v enbu mix!
🥇 9:14 - Elda, Bára a Terka získávají zlato v kata tým!
🥉 9:05 - Olík též získává 3. místo ve sportovní katě!
🥉 9:01 - Teo získává 3. místo ve sportovní katě!
9:00 - Rozjíždí se také tradiní karate, své boje dokončují youth a začínají také senioři.
8:50 - Teo a Oliver jdou bojovat o třetí místo ve sportovní katě.
8:15 - jsme v hale, takhle po ránu je tu trošku více lidí než včera, další teprve přicházejí.
6:45 - Rozhoduju se, že dnes na snídani nepůjdu a využiju alespoň pár minut k tomu, abych s inechal zavřené oči. Balím si věci a nakonec dokonce stíhám vyjet nahoru do 18. patra a sníst dvě buchty a muffin. Dole na recepci kolem 7:45 všichni odevzdávají klíče a nasedají i se všemi věcmi do budu.
↑ NEDĚLE ↑
2:14 - za stálého předsedova chrápání online dopsán, jdu spat. Fotky a případně další postřehy doplním zítra, asi navečer v buse.
1:00 - místo toho, abych dopsal online, sbalil se, umyl a šel spát kecám s rakouskou výpravou, našim kamarádem Rubinem a jeho kumpány. Probíráme vše, co se jen probrat dá.
22:30 - K nějakému velkému rozboru nakonec nedochází, protože číšník nás odmíta obsluhovat s tím, že jsme mu včera nedali žádný tringoš. Což je vlastně asi pravda, já jsem byl tak unavenej, že jsem sotva mávl kartou, takže za to můžu já, sorry. Nicméně je to trošku svérázný místní mrav.
22:10 - Jsme po večeři, instrukce jsou sbalit si vše a jít co nejdřív spát. Mezi dospělými se do plánu ještě vmáčkne rozbor dne o 18 pater níže.
21:00 - využíváme toho, že je nemocnice tak blízko haly a jdeme se podívat, jaká je situace. Ačkoliv někde soutěže ještě běží, za chvíli přicházi pokynu končit. Na hotel se přesouvá dvoupatrový bus s mladšími dětmi, druhý bus jede o něco později, až se větší co závodili převlečou. I když jsme rozděleni do dvou busů a nelze tak použít Martinův viteál ke kontrolnímu počtu, zdá se, že jsme na nihoho nezapomněli.
20:45 - I přes počáteční jazykovou bariéru (co je nepochopitelné na "rana do noge, au, chodit nemožno"?) vyřesenou překladačem se s paní na recepci domlouváme a máme instrukce čekat na zavoláni. Naštěstí tu není moc lidí (což se nedá říct o vedlejší oddělení, ještě že Hanuš není batole s chřipkou či co) a za pár minut už nás volají do ambulance 1. Pan doktor promačká nohu a posílá nás na rentgen. Pajdajíc přes chodbu je nám nabídnuta i kriplkára, se kteru jsme na RTG cobydup a zpět ještě rychleji. Na snímku žádná fraktura není, máme ledovat a mazat všema mastma (i když si myslím, že těma je mladý muž mazanej někdy až moc). Tuto zastávku na Tour de světové nemocnice s Hanušem hodnotím pozitivně.
🥉 20:35 Kawi získává bronz v kumite youth
20:32 - Igor posíla na naši Whatsappovou skupinu text rumunské hymny, když tu tak často hraje, tak až si alespoň můžeme zazpívat. Večer před spaním se ji naučím.
🥈 19:25 - Filda získává 2. místo v kata youth
🥔 19:25 - Kawi získává 4. místo v kata youth
19:25 - Bacha, jsou tu policajti, schovte vysílačky!
19:10 - Vyzvedáváme na hotelu Hanušovu kartičku pojištěnce a lejstra souhlasu s výjezdem a jedeme do nemocnice. Pán u recepce je sice hodný a milý, ale zprávu má nemilou. Hochovi je 14 let, musíme do dětské. A kdepak je dětská? Jednu ulici vedle haly, takže šup nazpátek
🥈 19:22 - Kumite tým Oliver, Teo a náhradník za Hanuše Dan získává stříbro!
18:40 - Kvůli šestnáctiminutovému hovor s pojišťovnou, jak máme s Hanušem naložit, budu asi na příští fakturu od mobilního operátora dost valit oči. Dozvídáme se, že v Srbsku by měla platit naše standardní kartička pojištěnce a je nám zaslána adresa nemocnice. Mezitím budou pomalu končit soutěže kadetů a začínat junioři a youth (U21). Ty já, Martin, Hanuš a Igor už neuvidíme, protože nasedáme a odjíždíme.
17:40 - Na našem tatami probíhá soutěž celkem v pohodě, jsme dobrý rozhodcovský tým a na všech se bez problémů dohodneme. V kumite dojde k několika kontaktům, ale většinou jsou ohodnocené jako lehké a není to nic vážného Na obou okolních tatami je to o něco horší, myslím, že kadeti jsou v tomhle nejrizikovější. Už dokáží dát ránu, ale nejsou ještě moc emocionálně stabilní a z toho vyplývá i horší kontrola technik. Bohužel v jednom z kumite dostává Hanuš kopanec do nohy těsně pod koleno a nakonec je nám doporučeno navštívit nemocnici a nechat se zrentgenovat.
🥉 15:50 - Elda Ludíková získává bronz ze sportovní katy!
🥔 13:55 - Róza a Alička mají bramboru z enbu kadetky!
13:30 - Pauza na oběd. Bohužel, je velmi podobný tomu z minulých dní a navíc, i když nejdeme nějak výrazně pozdě, je skoro vybraný. Jdem si dát druhou porci na tribunu, kde máme připravené balíčky z hotelu, které jsme na dnešek domluvili. Bohužel se hotel moc nepochlapil, je to jedna bageta, muffin a láhev vody, zato za prémiovou cenu. Později nám jeden z billboardů u cesty hlásá, že za stejnou cenu jako tyto balíčky bychom mohli mít celou novou postel, která by se určitě hodila více.
🥇 13:05 - Bára s Eldou získávají zlato v Enbu juniorky!
🥔 13:00 - Oliver a Teo získávají 4. místo v enbu kadeti
🥉 13:00 - Kuba s Danem získávají bronz v endu kadeti!
🥇 12:34 - Kata tým Kuba, Teo, Dan mají zlato z kata tým kadeti!
🥉 12:25 - Ali s Oliverem mají bronz v enbu mix kadeti!
12:02 - Ali s Oliverem ve finále enbu mix!
11:26 - na vedlejším tatami začínají kadeti s někollika želízky v ohni - Teo, Oliver, Hanuš, Kuba, Ondra a v týmu ještě Dan. Mezitím se předávají medaile všem zbývajícím dětem, takže můžu doplnit fotky ze stupnů vítězů (to se mi nakonec dnes nepodaří). Ke komunikaci rebelsky používáme vysílačky.
10:27 - u nás začínají po veteránech juniorky s Bárou a Eldou. Bohužel v prvním kole kata se silnými soupeřkami vypadávají, stejně pak později ve fukugo i kumite, ale Eliščin mač je jeden z nejhezčích.
9:00 - Začínáme soutěžit. rozdělení rozhodčích na tatami je podobné jako včera, jen se Jerry prohodil s Lukinem a je se mnou na prostředním tatami číslo 5, které ma tu výhodu / nevýhodu, že je přímo před stolečkem všech potentátů, kteří se můžou dívat jak nám to jde / nejde (nehodící se škrtněte). Lukin je s Terkou na tatami 6 a Martin s Fildou a Michalem z Litovle na 4. Lenka dnes závodí ve sportovním karate, takže zatím nerozhoduje. K nám dali k dokončení veterány a musím říct, že jsou to zlatíčka. Nehádají se s rozhodčíma, nikdo už je tak emotivně neprožívá, aby protestoval proti každému verdiktu a soutěž si užíváme. Dokonce je pískám jako hlavní rozhodčí i na kumite. Na jednom vedlejším tatami dojíždí zbylé kategorie dětí a na druhém nedokončené kadetky ze včera.
8:15 - jsme na hale, je tu ještě zhasnuto a na tribunách zatím posedává jen pár lidí.
7:47 - Odjezd byl stanoven na stejnou dobu jako včera, ale díky tomu, že je víkend, budeme na hale mnohem dřív.
6:48 - OK, vstávám, ale fakt se mě nechce. Konám nezbytné ranní potřeby a vyrážím na snídani.
6:47 - Chce se mi vstávat ještě míň
6:46 - Stále se mi vůbec nechce vstávat
6:45 - Vůbec se mi nechce vstávat
6:15 - Martinovi zvoní budík, který budí nás oba. Martin ho posune a zatímco hned znovu usne, já jsem v háji, protože začal chrápat. Se mi zdá, že si vytvořím nějakou univerzální větu o tom, že se namůžu vyspat kvůli jeho chrápání a budu ju každej den kopírovat a ušetřím si práci
↑ SOBOTA ↑
1:50 - doplněny fotografie a upřesněny medailová umístění, která jsou jistá, a ze kterých mám fotky
1:20 - dopisuju online, povídáme si na pokoji o zážítcích z rozhodování a spoustě dalších témat. Zkusím ještě doplnit fotky, ale nevím, jestli mám dost síly.
0:20 - vyhání nás z hotelové restaurace. Snažili se nám to naznačit už pred půl hodinou tím, že zhasli, ale to nás nerozhodilo. Teď už se ale doopravdy rozcházíme. Černého Petra s placením za celý stůl získávám ja.
22:00 - scházíme se v hotelové restauraci, rekapitulujeme dnešek a domlouvame věci na zítřek, naši ochotní řidiči svážejí poslední závodníky z haly.
21:50 - je po večeři a briefinku, všechny chválíme a velíme zalehnout do betle. Jerry je rozezlen, neb jeho klíče má prý Soban, který je ještě na hale a z něho se tedy stává bezdomovec. Nakonec se ukáže, že Soban klíče nemá, že je dal na vrátnici (alespoň to tvrdí) a klíče hledáme a jestli jsme nezemřeli, hledáme je dodnes. Ještě předtím jsme pro ty, co jsou ještě na hale, vzali večeři.
20:00 - Utíkáme Florice z tatami na focení celé české výpravy, vracíme se a dokončujeme poslední zápasy a fotíme se ještě v oddílových repre bundách a pomalu se balíme. Na sportovním karate ještě čeká pár pražáků a Soban s Paldou, těm domlouváme odvoz autama a cca ve tři čtvrtě na devět odjíždíme od haly
18:30 - Ceremoniál končí a z reproduktorů se ozývá See you tomorrow a lidi začínají opuštět halu, načež asistent Vladimíra Jorgy, náš srbský přítel Igor, si začal trhat své hypotetické vlasy ze své téměř plešaté hlavy, protože ještě nejsou dokončeny všechny dětské kategorie a děti by už zítra vůbec neměly být. Nakonec zhaklí nás a poslední zbytky dalších rozhodčích a dokončujeme ještě téměr všechny zbylé kategorie holek. Celou dobu probíhá vyhlašování vítězů a rumunská hymna zní zbytečně nahlas, začíná mě bolet hlava.
17:00 - Zahajovací ceremoniál neceremoniálně zahájen (já mávnu, pan Košťál dá znamení muzice) příchodem dětí držící cedule s názvy států, které se MS účastní. Pak nastupují rozhodčí a poté závodníci z jednotlivých zemí. Je super, že naše výprava je jednotně oblečena a navíc je nás opravdu hodně. Následuje uvítání a proslovy s kulturními vložkami. Je zde levná kopie Marylin Monroe z Aliexpresu, která zpívá srbskou hymnu, dále dvě sestry zpívající písně, které i bez detailní znalosti srbského jazyka znějí dosti nacionalisticky a dvě taneční vystoupení. V rámci ceremonie přichází i předání 4. Danu našemu brzyveteránovi Martinovi. Děcka zaslouží pochvalu, protože celé toto Možná přijde i kouzelník, které trvá hoďku a půl, se chovají naprosto vzorně.
16:30 - a je to tu - každoroční tryzna - zahajovací ceremoniál. Jako rozhodčí stojíme 20 minut jako paka na straně haly, děcka se, opět jako paka, tísní v zákulisí, kde je nedýchatelno a rumuni rozjíždějí své Romunia, Romunia.
15:45 - nejenom, že policie dozoruje halu, ale ještě podniká i preventivní akce. Část našich rodičů si chtěla dát pivo v některé z okolních restaurací, ale nepochodila. V okruhu půl kilometru od dětské akce nelze podávat alkoholické nápoje. Myslím, že v této zemi nejde smysluplně žít, protože dětské akce jsou dost často původcem žízně.
15:30 - halu často navštěvuje místní policie a při jedné návštěve se nám snaží zakázat používání vysílaček, protože to prý ruší ty jejich. Při pozdější diskuzi padají různé varianty - buď si mají koupit lepší vysílačky, používat nějaké jejich VIP frekvence, nebo jestli náhodou nepoužívají dětské chůvičky, protože je divné, že bychom běžnými vysílačkami mohly ovlivnit ty jejich. Rychlá kontrola na netu říká, že by měly být vysílačky v Srbsku povolené, ale radši je vypínáme, už nám skoro nikdo nezávodí a větší děti se už umi o sebe postarat. Ještě teda jsou jakési záchvěvy od sporťáků, že jim vysílačky ruší internet, ale to jsem se jim v duchu vysmál. Jak jsem ověřil, osobní vysílačky běžně fungují na frekvenci cca 446 MHz, zatímco každé dítě musí vědět, že Wifi funguje na 2,4 nebo 5 GHz. Můj online je nejenom zábavný, ale i poučný.
14:40 - Začaly kadetky, bohužel, všechny skončili v obrovské konkurenci (tuším cca 47 závodnic) v prvním kole, cvičili dobře ale vždny soupeřka byla o jeden chloupek lepší
13:10 - Oběd je pro rozhodčí stejný jako včera, ale tentokrát topení obsazuje i naše rozhodcovská omladina, takže se dost tísníme. Snažím se dopsat online, ale stihl jsem jenom asi tri příspěvky a už mě tu řadí kadetky. Mimochodem, my jsme na tatami s Floricou a tím my myslím mě, Lukina, Lenku z Ústí a Michala z Litovle. Kdybych si měl tipnout, tak tolik čechů na jednom tatami pravděpodobně nikdy v historii nebylo.
13:00 - Pauza na oběd. Předtím moje tatami stihlo dojet finálové zápasy všech kategorií kluků s dvěmi českými účastmi, které byly přetaveny v medaile, super!
🥇 12:50 - Maťa Brulík získává zlato v kihon děti D bílé až žluté pásky!
🥉 11:05 - Kata tým Filda, Vinie, Áďa získává bronz v kata tým děti C!
8:30 - setkani rozhodčích, na kterém se dozvídáme, že dnes dojedou děti svá finále na dvou tatami a na třetím pojede ikkaido a veteráni. Oproti programu dnes začnou soutěžit i kadeti.
7:00 - snídaně v plném proudu. Na recepci sice říkali, že posunout na driv nepujde, ale v 6:45 už se dá jíst. Odjezd rozhodčích i závodníků byl dnes uspíšen, takže ve tři čtvrtě na osm už jedeme v aute a autobus je nám v patách, dokonce nás v jednu chvili i předjel.
6:40 - hned poté, co se po budíku přesunu na jednu důležitou malou místnůstku, dostávám informaci, že o počítání voucherů na večeři a způsobu placení v hotelové restauraci už jsem psal minulý den, a teď o tom píšu znova. Tak jsem to smazal, abych nevypadal jako debil, ale teď se k tomu samurajsky přiznávám (doma se potrestám tyčí od vysavače). Holt mozek méně potřebné vzpomínky zahazuje a pak se opakuju, stařecká demence se blíží. Naštěstí jsou tu i tací, kteří za tři roky budou už patřit do veteránů, ty budou čůrat do plínek dřív. Tito stejní lide sice dnes nepufali, zato dost chrápání a já je slovně napomínal, což na 10 vteřin chrápání přerušilo a já se v této kratičké době snažil usnout.
↑ PÁTEK ↑
🥉 Maťa Brulík 3. místo kata děti C bílé až oranžové pásky
🥉 Róza Vašíková 3. místo kata děti C zelené a modré pásy
🥉 Róza Vašíková 3. místo kihon děti C zelené až modré pásy
🥉 Adélka Mauleon 3. místo kihon děti D bílé až oranžové pásy
🥉 Vašík Janáček 3. místo kihon děti D zelené a modré pásky
Filda, Adam a Vinie postoupili do finále kata tým děti C
Maťa Brulík je ve finále kihon
0:50 - už dopíšu jen medajlové výsledky a hotovo, dobrou noc
0:15 - Martin mi po cestě do pokoje řekl, že si budeme na pokoji povídat, asi tak dvě sekundy, než usne. Vydržel to trošku dýl, ale když mi se zavřenýma očima tvrdil, že přemýšlí, když jsem se ho na něco ptal, bylo mi jasné, že den právě končí. Zatím nepufá.
0:00 - zaplaceno a odcházíme na pokoj, přeci jenom spánek je nedostatkové zboží a už to všichni pociťují.
21:30 - my déle mladší z naší výpravy sedáme v hotelové restauraci, děti mají nakázáno zalézt do betle. Spolu s Martinem Pokorným s Pavlem Schwanzerem, kteří večer přijeli, testujeme, zdali se jim od včerejška nezkazilo pivo. Zdá se, že ne, ale radši to ještě prověřím.
20:35 - Idea byla, že pred vchodem do jídelny každý ode mě dostane jeden voucher a tím se prokáže. Dva pánové, kteří se o večeři starali mě do toho hodili vidle, protože si vzali všechny vouchery naráz, odtrhli dnešní večeři a zbytek na další dny mi vrátili. Říkám si OK, máme tu být asi stejně jenom my, když v tom vidím, že kromě našich děcek si to do jídelny šinou i tři pražáci a nonšalantně říkají, že by si taky dali. Poměrně rázně vysvětluju, že oni večeři nemají, že si to musí domluvit s paní Soebajovou, která to domlouvá s organizátory celého mistrovství a jídlo je naše. Borci z hotelu se usmívají a říkají že jsem ostrej. O chvíli později si jdu pro polívku a vidím tři podezřelá individua, která též chačeju supu. Borcům z hotelu říkám, že tihle nejsou od nás. Smějí se a řikají mi security s tím, že tihle měli své vouchery a je to v pořádku. Takže až si zítra budete pochutnávat na kuřeti (Jerry si jich dal sedm a celou cestu výtahem dolů říkal, jak je mu špatně, že se přežral), vzpomeňte si, že jídlo a váš blahobyt bráním vlastním tělem.
20:20 - cesta do hotelu byla podstatně kratší než ranní cesta do haly. Odnášíme věci na pokoj a přesouváme se do 18. patra na večeři.
19:50 - i když mé instrukce, že po nás nezůstane bordel, byly zcela jasné, příliš se nezadařilo. Jeden nebožák si tu dokonce zapomněl chrániče (a já už vím kterej!). Tohle je potřeba zítra zlepšit! Jinak máme pobaleno a přesouváme se k busu.
19:30 - většina tatami už skončila, čekáme ješte na dvě tatami, kde rozhoduje Terka a Filda. Vypadá to, že skončíme podle plánu, nebo ješte o pár minut dříve. Na konci dne se pokusím sepsat všechny naše úspěchy.
14:30 - Ještě si chvíli povídáme na tribuně, ze které jsem vám pořídil fotku celé haly. Soutěže se co nevidět opět rozběhnou.
13:00 - z nějakého důvodu už je hodina pauzy za námi (dopisujem online), ale oběd pro rozhodčí je připravený až teď. Mlaďoši mají hlad a nabírají tak dlouho, že zdržují celou frontu. Z důvodu nedostatku stolů improvizujeme. Naši hodní rodiče pomocníci zatím obstarávají proviant pro zbytek výpravy.
12:00 - co vím, tak do finále postupuje náš kata tým Filda, Aďa, Vinie, jinak se zatím nezadarilo, nutno ale dodat, že konkurence je tu velká. Na mém tatami, kde závodí kluci C je v jiyu ippon kumite 39 závodníků, což nepředpokládám, že by se dnes stihlo. Začíná pauza na oběd.
10:00 - soutěže se rozběhli. Systém je jiný než obvykle v tom, že se kategorie odjede do semifinále včetně a samotné finále bude až zitra.
9:00 - dorážíme na halu, omlouváme se za pozdní příchod a rychle se převlíkáme. Nejsme jediní, kdo jde pozdě, takže se start o něco posouvá. Jako rozhodčí jsem já, Martin, Terka, Lukin a Filda. Pak ještě Michal z Litovle a Lenka z Ústí.
8:30 - máme být na hale, ale trčíme v ranní špičce. Doprava v Bělehradu je zapeklitá, a kdybych ještě nezavřel na chvíli oči, tak bych prý viděl několik bouraček, včetně auta kdesi uprostřed kruháče, které tam asi být nechtělo.
8:00 - Jerry si stěžuje, že přesně v osm se mají začít točit kola autobusu a neděje se tak, protože výprava se ještě trousí k autobusu. Tohle musíme do příště zlepšit.
7:00 - snídaně je v 18 patře a z minula si vybavuju, že od tam je krásný výhled na celý Bělehrad. Dnes ale na výhledy není čas a navíc ani příliš nepřeje počasí. Snídaně je docela klasický bufet, ještě že mají dostatek vajec.
6:45 - Chvíli si říkám, co se to tu pořád ozývá za otravný zvuk a on to budík. Vstávat se mi vůbec nechce, ale musím. Jako vždy zabavuju Martinovu pastu, čistím si zuby a valíme na snídani.
↑ ČTVRTEK ↑
2:10 - Martin lehce chrápe. Rvu si vlasy, že jsem nedržel hubu. Snad usnu, držte mi palce.
2:09 - asi karma. Martin se vzbudil, potácivě vstal a odešel na záchod.
2:08 - dopsal jsem online (byť s velkým zpožděním, bohužel to prostě nejde psát průběžně :(). Nechybí mi prkýnka v roštu postele, Martin ještě nezačal pufat, vše je růžové a žůžové.
24:00 - Přesouváme se na pokoj Lenky a Šťepánky z Ústí, Paldu a Reného jsme vytáhli už v pyžamu, slabčáci mysleli, že už budou spát. Když už některým lidem není moc rozuměť, a navíc je vidět dno láhve, rozcházíme se na pokoje.
22:44 - Je to sprcha, je to bidet? Kdo ví?
22:30 - Ještě od paní Soebajové přebíráme dodatečná startovní čísla a budopassy (chtěl jsem se zde po vzoru našeho bývalého prezidenta zeptat, zda víte, co je to [passy]?, ale radši to neudělám) - jsou to samozřejmě průkazy, které musí od letošního roku mít každý mezinárodní cvičenec.
21:30 - přebrali jsme startovní čísla na tradiční Fudokan karate a rozhodli se, že nejlepší bude, když je zkontolujeme zárověň s kontrolou čisoty místních trubek sloužících k čepování piva. Pivo jako takové bylo shledáno bez závad, jen jsme zvládli rozbít jeden krigl.
21:20 - Zajímavé je, že zde nechtějí útratu u stolu rozdělit na jednotlivé konzumenty, ale platí se dohromady celý stůl. Takže Jerry má sice někde vytištěný (a hlavně zaplacený) celý račun, ale pochybuju, že to vymámí z lidí. Také minochodem hlasuji pro to, aby si naši svěřenci svévolně nanaráželi hlavu.
21:00 - Organizační tým našeho oddílu si předal vše potřebné, obzvlášť soupisky, se kterýma jsem se dost dělal, tak doufám, že to bude oceněno (tak určitě...) . Odcházíme na poradu s vedením svazu.
19:30 - porada organizátorů naší výpravy spojená s ochutnávkou místního piva (je v pohodě), plieskavice a burgerů (též v pohodě). Na recepci získávám kupónky na večeři na následující tři dny. Má jich býct 59 pro každý den, nicméně recepční se asi nudila (to určitě...) a vypsala to pro celou českou výpravu, která ovšem kromě nás večeře nemá. Takže po sečtení asi čtyř kvadriliard různých podepsaných, nadepsaných, orazítkovaných a kdoví jakých ještě lístečků vracíme většinu na recepci a máme snad večeře pro každého našeho sympatizanta. Trošku vidle do toho hází reprezentanti Beringinu, kteří si večeře objednávají u špatného člověka za špatnou cenu a nárokují si je ve špatném patře ve špatné restauraci, ale nakonec se taky naji, takže co už.
19:00 - sraz v příizemí u recepce. Ti, kterým je již více než osmnáct let a prohlíží si okolí, se naučí hodiny, protože pokud přijou i příště pozdě na sraz, budou potřebovat chirurga, který se specializuje na vyndávání bot ze zadku. Terka disponuje botami s největší podrážkou. Říkáme si organizační informace (snídaně v 7, odjezd na halu v 8), upřesňujeme detaily ze školení rozhodčích a insturujeme děti, že mají zalézt a relaxovat v betli.
18:00 - Končí školení rozhodčích, Michal z Litovle zůstává na zkoušky, my ostatní se snažíme sehnat taxi do hotelu. Už to vypadá, že budeme muset jet místní historickou šalinou (i když slovo historickou by domorodci asi neradi slyšeli), ale nakonec nemusíme. Již po několikáté ale slyšíme, že za deště je složité sehnat taxi. Tak nevím, jaký je v Bělehradu průměr srážek? To tu opravdu nejsou nachystaní na déšť, nebo je to univerzální výmulva?
16:00 - Zbytek výpravy (rozumněj závodníci a pomocníci) podniká vycházku po okolí za krásného deštivého počasí. Aniž bychom se na tom domlouvali, tak i dospěláci, kteří tu s námi minule nebyli, komentují Bělehrad jako "devadesátky". Ti, kteří zalamují klíče v zámku, tak již příště prosím nečiňte.
15:30 - Poněkud divoce se dopravujeme do Belgrade City Hotel, kde má proběhnout školení rozhodčích. Je nás deset, takže domlouvám na recepci tři taxíky, které skutečně přijíždějí. Ovšem deštivé počasí a zasekaný Bělehrad způsobuje to, že cesta na seminář je různá. Ačkoliv taxík, kde jsem byl já, Martin, Jerry a Soban vyráží poslední, jsme na místě první, protože řidič jede jak drak a polský styl řízení hadra. Z řidiče se po cestě vyklube znalec českého fotbalu, protože během trapného ticha vyjmenuje Slavii, České budějovice, Sigmu Olomouc a nakonec za velkého zadostiučeni i Boby Brno, takže se shodneme nad tím, jaký je nejlepší klub (no, minimálně v utrpení svých fanoušků). Taky nám ukáže, že na ulici za nově se stavějícími baráky je fakt velkej obchoďák, ale těžko říct, kde jsme to právě byli, takže ho asi nenavštívíme. Na místě se zdravíme s rúznými starými známými a začíná seminář rozhodčích. Kolegové z Prahy a Litovle přijíždí ještě dlouho po nás, protože místo do hotelu jeli na halu, kde budou zítra probíhat závody.
14:00: Mea culpa, on je ten seminář rozhodčich o hodinu později, než jsem myslel. Takže v klidu vyskládáváme bagáž z autobusu a ubytováváme se na pokojích. Ohledně našeho pokoje mám jedinou výtku, a to je to, že toaletní mísa je z bílé keramiky, přitom z minulé návštěvy jsme zvyklí na hnědou. Moje postel také obsahuje všechna prkna roštu, což je také v rozporu s předchozími zkušenostmi.
13:00: Zhruba v tuto dobu parkujeme pred hotelem. Nutno říct, ze recepce je jedna z nejlepších (a tim padem nejrychlejsich), co jsme zažili. Checkin zvládame velmi rychle, možná proto, ze jsme pohánáněni tím, že za chvíli je seminář rozhodčích, který bychom chtěli stihnout. Asi po půl hodině po nás přijíždí bus vypravovaný z Prahy.
10:30 - odjíždíme z benzínky, probíhá boj s aktivací srbských SIMek. Nakonec se nám podaří uplatnit Dobrodošli bonus a jsme online!
10:00 - okupujeme benzínku. Kvituji, že záchody jsou tu zadarmo. Soban kvituje, že se vevnitř může kouřit. Kupujeme SIM karty, protože v tuto chvíli už by se volání a datování dosti prodražilo.
9:00 - Většina naší výpravy se poprvé setkává s kontrolou na hranicich, nejprve těch maďarských. Já šel na pasovou kontrolu jako první a když se přísné paní nedařilo ani na několikátý pokus načíst moji občanku, začal jsem mít trochu strach, že půjdu domů pěšky. Nakonec zahýbala káblíky k čtecímu zařízení a zadařilo se. Obdobný problém i pocity pak měli i někteří další, pravděpodobně krajně podezřelí, jedinci. Nakonec se ale vše zadařilo a popojeli jsme k srbské pasové kontrole, jejíž nevýhoda byla v tom, že se narozdíl od maďarské odehrávala venku. Pocitově ale byla o něco rychlejší. I zde jsme všichni prošli a vyrazili na nedalekou benzínku
7:05 - pokračujeme směr Bělehrad
7:02 - Druhý a třetí balíček kapesníků padá na vysátí a vytření čaje, který Lenka rozlila svou bundou, když se šlechetně snažila uvolnit uličku. Poslední u tohoto stolu je Olovo, co rozlije on?
6:48 - na rozdíl ode mě má Jerry zásoby jídla asi na týden (byť tvrdí, že je to na dnešek, jak bylo psáno v instrukcích). Má několik tuňákových salátů, asi pět čokolád a spoustu dalšího proviantu, včetně dvou tub jakéhosi pikaa, jedna z nichž mu ovšem praskla. První balíček kapesníků padá na očistu tašky a jejího obsahu od hnědého sajrajtu.
6:30 - zastavujeme na benzínce na obchvatu Budapeště. Pravidelní čtenáři našich onlinů jistě ví, že jsem nepřítel placených záchodů, ale zdejší turniket umí i platbu kartou a to jsem musel vyzkoušet. Vytištěný lísteček jsem spolu s dalším pípnutím kartou vyměnil za hotdog a využil jsem přitom své skvělé komunikační schopnosti "Dobrý den, hotdog,... kečup". Doma bych si vyslechl, že kečup je pro děcka, ale "hořtice" by asi maďarský prodavač nerozumněl, na rozdíl od univerzálních hotdog a kečup.
2:32 - na Bělehrad!
2:28 - ještě jsme ani nevyjeli a už tu máme akutní případ návštěvy záchodu, naštěstí náš dvouplošník je vybaven a tak je záchod pokřtěn ješte než jsme odbrzdili.
2:15 - Autobus je tu, nakládáme věci, kontrolujeme pasy a kartičky pojištěnce a postupně nasedáme. Dokonce ti, kteří zapomněli reprezentační bundu doma, se pro ni stihli vrátit, takže nám snad nic podstatného nechybí. Ti, kteří si nechali jídlo doma v lednici by se mnou teď asi nesouhlasili, ale já si pro jistotu ani žádné nenachystal (jako obvykle), a zatím jsem vždy přežil, takže pohoda.
2:00 - Většina lidí málem dostala infarkt, když se dozvěděla, že sraz k odjezdu na letošní mistrovství světa Fudokanu je již ve dvě hodiny v noci a to dokonce o den dřív, než je obvyklé. Pořadatelé totiž rozdělii soutěž dětí na dva dny (závodí ve čtvrtek a pátek) a na středeční odpoledne naplánovali registrace a semináře rozhodčích. Nakonec ale byli všichni vzorní a na sraz přišli plus mínus včas. Česká výprava je rozdělena do dvou autobusů, z Prahy vyráží výpravy pražské, ústecké a teplické, ze štatlu od Vejrostky vyrážíme my, bystrčáci a litoveláci.
↑ STŘEDA ↑