Vítam vás u letošního online zpravodajství, v pořadí již jedenáctého, které pro vás připravujeme. Pro pamětníky přidávám odkazy na předešlá zpravodajství (fotografie kolorovány).
Pokud si chcete online přečíst od začátku, sjeďte až na dolů na konec a čtěte směrem nahoru.
23:45 - Já i Martin jsme doma, za nějakou chvíli jsou doma i ostatní. Tím končí naše dobrodružství v Berlíně na Mistrovství světa ITKF pro rok 2025. A my už se těšíme na další akci, která nás čeká už za měsíc a to je Mistrovství světa tradičního karate Fudokan. Tak na počtenou!
20:00 - Jak jsme výpravu začali, tak ji i končíme - v KFC. Sice jsou v nákupáku i další dva asijské fastfoody, ale třetí den za sebou už by byl přece jenom asi moc. Navíc kvalit Om Moni či jak se to jmenovalo to asi nedosáhne, tak proč si kazit chuť. Na druhou stranu v KFC nějakou chytrou hlavu napadlo narvat do tortily hranolky... Taky je třeba zmínit, že Kometa v rozhodujícím zápase vede nad Spartou 3:0!
18:30 - Některé z nás očividně akce zmohla. Snad tak nedopadnou i řidiči. Martin využívá rychlostní nelimit a snaží se se svým novým autem vzlítnout, takže v KFC budeme dřív. Hayai!
17:40 - obě posádky už jsou na cestě a vyjíždí z Berlína. Já i Pavlík v tutéž chvíli sdílíme polohu KFC v Ústí nad Labem, kde navrhujeme zastávku. Pavlíkova zpráva je ale v konverzaci dřív, což je v můj neprospěch vyhodnoceno jako hayai KFC uchi wazaari.
17:00 - Můj dnešní odhad, že skončíme v pět hodin, se ukázal jako velmi přesný. Loučíme se s halou. Já s Martinem se převlíkáme na ulici u auta, kde máme věci a jedeme na benzínku pro palivo. Jaksi jsme se ale zapomněli pořádně rozloučit s Teem, který v Berlíně zůstává, takže se loučíme alespoň na dálku.
🥈 český tým získává stříbro v kumite tým senioři!
16:30 - český tym ve složení Pavlos, Peťa Suja, Radek Havelka a Laďa Kříž poráží oba německé týmy a postupují do finále kumite tým!
🥇 Pavlos je mistrem světa ve fukugo!
15:45 - Pavlos postupuje do finále fukuga!
15:30 - skončilo již vše kromě fukuga a kumite týmů senioru. Fukugo teď začalo. Filda i Teo bohužel vypadli na kitei, Pavel měl volný los a v kumite pak porazil našeho srbského kamaráda Filipa. Ten má na nas dnes pech, ale usmívá se.
13:00 - soutěž se znovu rozjela. Bohužel Teo v kumite vypadl v prvnim kole a stejně dopadl i Pavlos, který nastoupil v prvnim kole proti pozdějšímu vítězi a jejich souboj připomínal ten Davida s Goliášem.
12:45 - relaxujeme
12:00 - mezitím se rozjela i soutěž v kumite. Teo porazil našeho kamaráda Filipa ze Srbska a postupuje. Filda bohuzel vypadl. Následuje ukázka mlácení do bubnů a pak pauza.
🥉 Pavlos, Pavlík a Filda získávají bronz za kata tým!
🥔 Vasar, Martin a Teo získávají bramboru za kata tým!
11:30 - začíná finále kata tým muži. Kluci bohužel dostávají penalizaci, protože se rozhodčím nezdál dvojútok. My dostali penalizaci za synchron.
🥈 Teo a Filda získávají stříbro v enbu muži!
🥉 Vasar a Martin získávají bronz v enbu muži!
9:45 - skončila soutěž v enbu muži. Podle bodů jsme sice čtvrtí, ale z nějakého důvodu se udělují dvě třetí místa. Navíc máme zářez i na druhé pozici.
9:00 - soutěže se rozjely pěkně na čas
8:45 - sbaleno, karty od pokoje vráceny na recepci, věci co nepotřebujeme naloženy do aut. Probíhá focení celé české vypravy. Teo navrhuje, že když nic nevyhrajeme, uloupneme si medaili ze stupňů vítězů, kde jsou použité místo čísel.
7:50 - Na snídani se dozvídáme, že problemy s rozkrokem má i Martin
↑ NEDĚLE ↑
0:47 - hybaj na kutě Vasare! Ještě ale musíš napsat, že pozdvižení mezi rodinnými přislušniky vzbudily moje děravé gatě. Takto já se jako veřejně prezentuju? Jsem normální? "Pro nový jsem tě posílala alespoň 3x" (píše moje drahá polovička). "Proč si nevezmeš ty, co jsem ti zašila?" (píše máma). Protože ty už mají díru i na té záplatě, ty vole. Máte i vy obdobné zkušenosti s kvalitou textilu, nebo dělá rozkrok problém jenom mě? Myslím rozkroj jako rozkrok, ne rozkrok jako rozkrok. Intimní problémy probereme soukromě.
23:15 - Rechnung, bitte. Zatím se nám tato hospodská úředničina daří, takže se možná účetní nebude zlobit, že nemáme doklady a musí to dát do neďaňových nákladů (nebo tak něco, náš účetní skill vyjádřený pravidlama Dračího doupěte je 8, postih -1)
23:10 - vlivem některých zlomyslných individuí čůráme jako ve vlaku. Zlomyslným individuím je za trest strkána za gatě tyčka z kytky u umyvadla.
22:40 - Kdo není srab a měl Last samuraie, objednává si Saigon cooler. Kdo není srab a měl Saigon cooler, objednávás si... další Saigon cooler.
22:30 - pokud tyto řádky čte někdo mladý, perspektivní, co neví co se životem, běžte dělat do chemičky. Pokud jsem to správně pochopil, v podstatě na začátku šichty odeberete vzorek, pak sledujete seriály, pak si dáte oběd, pak dvě tři hoďky šlofíka a pak předáte směnu. Jen občas uniknou nějaké látky a uhynou všechy stromy okolo, ale koho by to zajímalo. Teda alespoň to říkal Zdenál, vystudovaný ekolog.
22:20 - Saigon cooler je vynikající a Last samurai mu zdatně sekunduje.
22:10 - kromě pár piv objednáváme sedmkrát drink Last samurai, jen Lenka si poroučí Saigon cooler (je to rebel!).
22:04 - Ve druhé asijské restauraci za tento večer nám roztomilá asiatka sděluje, že ještě zbývá 56 minut do zavíračky. To se musí využít!
21: 30 - Wasabi forever!
20:30 - Po náročném dni jedeme z ostra. Saké místo digestivu jako aperitiv. Navíc jsme tu sice terpve podruhé, ale u místních maníků jsme už získali status štamgastů a na účet podniku nám nalívají nějaký ovocný destilát. Jdeme do větších kousků masa a chvíli před zavíračkou je přesvědčujeme i na sushi jako zákusek. Martin výborný ginový drink Roku berry překřtil z bobulí na bambuli. Jezení hůlkama musíme ještě pořád vypilovat.
20:15 - upřesňuju medaile ústečáků - Ema ziskala zlato na kata a bronz na kumite. Karolína ziskala ze stejnych disciplín dva bronzy a Anička ziskala bronz z kumite. Oliver byl třetí a Max druhý na kumite. Max dál s pražákama vyhrál kata tým. Pražáci dál mají možná ještě nějaké placky. Lenka z toho byla úplně dojatá, až ji Martin podezřívá, že je gravidní. Což Lenka vylučuje, protože to by prý radši visela na hrušce. Zjevně existuje počet dětí, který už je příliš.
19:45 - zbytek seniorských kategorií bude až zítra, opouštíme halu a vydáváme se osprchovat a do hospody. Rozhodli jsme se nic neriskovat a jdeme do Om Moni stejně jako včera. Zbytek české výpravy získává nějaké medaile, ale nemám přehled o tom jaké.
19:00 - teď už má soutěž končit, ale na většině tatami probíhají ještě soutěže juniorů a youth ve fukugo. Bohužel Pavel Ž. svůj souboj v Kitei prohrává. Volá mi Peťa Suja, že někde ztratil medaili. Hledám ji všude možně, ale nakonec ji sám našel v autě.
18:30 - oba naše kata týmy postupují do zítřejšího finále!
🥈 18:00 - Pavel Žalud získává stříbro v kata individual youth!
17:00 - soutěž se neskutečně vleče. Kromě veteránů, kteří mají už vše za sebou, je všude dokončená jen kata, mnohdy ani to ne. Těžko říct, jak to organizátoři mají v plánu stihnout. Mimo náš oddíl mají medaili veteráni Peťa Suja (stříbro), Laďa Kříž s Radkem Havelkou (bronz) a v kadetech jeden z Grambalů (zlato) a Kuba Urík (bronz)
16:00 - bohužel, Pavel taky ztratil stabilitu a o jednu desetinku nepostupuje. Moc se nam to nezda, slovinský kouč si znamky zapisuje a podle toho by to mělo vyjít. Prosíme zapisovatele o přepočítání, ale trvají na svém. Bohužel slovinec nám nechce pomoct a tak se s tím musíme smířit.
13:45 - následuje pauza na oběd. V hale probíhá vystoupeni nějakých modernich tanců a týpek se snaží zapojit i publikum. Hrozně to řve a pasuji to do kategorie otravné.
13:30 - v dalším kole bohužel Filda vypadává, ale Pavlos postupuje do semifinále!
12:30 - ve skupině na vedlejším tatami postoupili Pavlos a Filda do dalšího kola. Martin se svou Jitte bohužel nepostupuje.
11:00 - Senioři jsou rozdělení do čtyř skupin. Jako první jde skupina, ve které jsem já. Bohužel jsem ztratil v Sochin při kiai stabilitu, dostal penalizaci a nepostoupil. Na stejném tatami nastupuje ve druhé skupině i Teo a dopadá velmi podobně, jen s katou Gankaku.
9:30 - a je to po roce opět tu. Naše oblíbená volnočasová bohulibá kratochvíle - úvodní ceremonie. Naštěstí není tak dlouhá jako obvykle, nástup týmu, pár proslovů a ukázka japonského bubnovani Taiko. Rozhodně jedna z těch lepších ukázek.
8:45 - jdeme na halu. Tam uz se řadí dečka s vlajkama jednotlivých států. Chvilku oprdelkujeme v hale a rozcvičujeme se. Taky se pokoušíme zjistit, jak to dnes bude - pořadí kategorií, umístění na tatami, ale zdá se, že to nikdo pořádně nevi. Po chvili nás vyhání a řadíme se v předsálí.
7:40 - jsme na snídani. Filda s Pavlem Ž. kradou barové stoličky a povyšují se nad nás. Domlouváme se, že před devátou pujdeme do haly.
↑ SOBOTA ↑
0:30 - předseda se vzbudil a celkem logicky usoudil, že se vysvleče a přikryje. Bohužel si zpátky lehl na záda, takže online dopisuju za zvuků cirkulárky.
22:00 - Scházíme se u nás na pokoji, probíráme vše možné od školství až po chemičku v Ústí, kde Zdenál pracuje. Jen o karate se kupodivu nebavíme. S veselením to moc nepřeháníme a kolem půlnoci už jsme na pokoji sami. Předseda usnul na boku, což je dobrá zpráva, protože zatím nechrápe.
21:45 - Mno, divím se, že nás z Kauflandu nevyvedla ochranka. Banda rozjařených individuí hraje s prodávaným míčem volejbal, bojuje se záchodovým zvonem, rozdává si náhodné zboží okolo (si myslím, že Pavlos velké balení vložek a předseda velké dětské autíčko ála odražedlo fakt nutně potřebovali). Též nutno zmínit, že ten Kaufland má dvě patra, takový jsem ještě neviděl. Nakonec kupujeme pár nábojů (jakýsi Holštejn či co, není špatný), víno pro Pavlose staršího, čokoládu na zítřejší doplňování energie, Pringlesky a vody na pití. Dobrá rada pro všechny - když kupujete jednu flašku vody, neklikejte na samoobslužném terminálu, že je to balík šesti vod.
19:30 - Knajpa je pěkná. Objednáváme si pětkrát Bo Luc Lac a jednou Ca Nuong. Jenom Teo si trapně dává Tokyo Bowl. Byla to dobrota. Že byste chtěli vědět, co to vlastně je? Krysa s tatarkou? Pes s kečupem? Hovězí se zeleninou, ananasem a rýží? C is richtig! Kdo není srab, jí hůlkama. Filda sice nechce být srab, ale je tak trošku gramla. S Pavlíkem dostáváme dobrý nápad objednat ještě pár kousků sushi. Tento degustační set vespolek degustujeme. Další dobrý nápad byl objednat digestiv, což bylo samozřejmě saké. Panuje všeobecná spokojenost. Zavírají o půl desáté, takže stihneme i nákup v Kauflandu.
19:00 - Sraz zástupců české výpravy. Probíráme počty medailí (nakonec se dopočítáme k tomu, že bychom měli z dnešního dne snad mít hned čtyři zlaté a pak i nějaké stříbrné a broznové medajle) a sensei přeje hodně úspěchů do dalšího dne. Přebíráme čísla (letos novinka - čísla se nelepí na kimono, ale okolo pásku) a visačky a jdeme do asijské restaurace, kde už borci zabrali fleka.
17:45 - Pár v posilovně je z nás trošku zmatenej, co to tam proboha děláme. Týpek se před samičkou lehce předvede na nějakém tom posilovacím stroji a pak vysmahnou. Já zápasím s jiným strojem, a to automatem na vodu. Chtěl jsem si vzít kelímek, ale zůstaly mě v ruce dva. Když jsem chtěl ten druhý vrátit, zůstaly mě v ruce všechny včetne zásobníku. Náš kata tým je již v téměř dokonalé formě a katu spleteme jen asi v 50 % případů, takže myslím, že cajk. Když se to chystáme zabalit, volá sensei Sugi, že v 19 hodin je sraz u něho na hotelu
16:30 - stavujeme se v hale, kde soutěž už skončila. Přestavuje se tatami na zítřek. Odcházíme do hotelu na druhý dnešní trénink.
16:00 - cestou zpátky je vidět Trudelturm, věž postavená ve třicátých letech pro testování letadel. Všiml jsem si jí na mapě už před odjezdem a měl v hlavě, že uděláme tuto fotku. Srovnej s originálem.
15:00 - Café Campus je nedaleko, asi hoďku tu vysedáváme a klábosíme.
14:30 - soutěže pořád běží, ale Lenka, jejíž tatami stojí, říká, že zatím toho moc neudělali a rozhodli jen pár malých kategorií. Nicméně to asi není žádný výrazný problém, protože při osmi tatami se soutěž rozprostře a práce pro jeden plac není tolik. Už totiž běží soutěže v kumite. Jiyu ippon kumite tu cvičí lehce jinak než na našich závodech - neboduje se jako v kumite, ale pouze se určí vítěz pomocí praporků. Techniky taky neoznamuje rozhodčí, ale závodník. Odcházíme na kafe.
13:30 - Naproti hotelu je Subway, objednáváme si bagety. Dát si pálivou omáčku byl dobrý nápad, na který si pravděpodobně s Martinem ještě vzpomeneme, až budeme sedět na retychu. Rozdal jsem borcům žvýkačky s tetováním, aby bylo jasný, že jsme jeden gang. Jdeme omrknout halu.
12:20 - Po přečtení cedule "nepřemísťovat stroje" kluci přemístili stroje a udělali jsme si v posilovničce trošku místa na cvičení. Rozhodli jsme se, že v našem kata týmu, jehož právě proběhla inaugurační schůze, pojedeme v prvním kole Jiin. Možná by se zdálo, že když existují dvě varianty této katy (liší se technika kosa uke) a každý jedeme jinou, že to není šťastná volba, ale vzhledem k tomu, že u Jitte (což byla druhá volba) skončil Teo u třetí techniky, tak se s tím budeme muset poprat. Konkrétně nejvíc Martin, který je zvyklý jet druhou rukou, i když já jsem to taky několikrát pokazil. Na place se střídáme a pilujeme co se dá.
11:00 - Jsme zpátky na hale, kam se kancelář pro dnešek přemístila. Paní Soebajová ji již našla, ale organizátoři toho mají tolik, že se jí teď nemůžou věnovat. Chvíli koukáme na závody, Martin kupuje suvenýrovou bránu tori (je vytištěná na 3D tiskárně). Kluci zůstávají, my odcházíme dopsat online a pokračovat v úřadování. A ano, tohle jsou nejlepsí gatě, co mám. Ty ostatní mají ještě větší díry. Možná v mezičase skočím naproti do Kauflandu, jestli tam nemají hadry.
10:45 - Ve slavném Fitness roomu jsou různé posilovací stroje, když je posuneme, tak bychom se mohli vejít. Terén byl tedy zrekognoskován a jdeme do haly.
10:30 - Před hotelem jsme nabrali Teodora Andrého Martina Mišuna. Hledáme na hotelu fittness room, kde plánujeme cvičit. Jdeme dolů do suterénu po schodech, které mají na dveřích Fitness room napsáno, ovšem Fitness room nikde. Tak jdem zase zpátky. Pavel se jde ptát na recepci, my se mezitím dorozumíváme s domorodkyní paní uklízečkou. Posílá nás dolů výtahem. Ocitáme se na stejné chodbě, ale v její další části oddělené dveřmi, které jsme se předtím neodvážili otevřít (stejně by to asi nešlo, zdá se, že jsou na kartu). Tady už dveře označené Fitness room jsou. Pavlík přichází z recepce s kartou, která by je měla otevřít, ovšem neděje se tak, svítí to na nás červeně. Tak přes celý hotel zpátky na recepci, kde kartu vyměňujeme a taky potkáváme Štěpánku z Ústí, která říká, že už získali zlatou a bronzovou v kata tým, kterým se začínalo. Zpátky u dveří na nás klika zase pípá červeně, mrcha jedna zlobivá. Že by to bylo nakonec tím, že vchod je z druhé strany?
10:10 - Není.
9:30 - Jsme na hale. Je to budova přimo u hotelu, jen přes ulici a včera jsme u ní zaparkovali. Dnes závodí děti, není jich zase tak moc a navíc je 8 tatami, takže si myslím, že se to sjede rychle. S hakamou je na jednom z tatami Lenka z Ústí, která očividně nezvolila stejnou strategii jako my. Mají tu hezké suvenýry. Je tu vytištěný seznam všech závodníků jak na dnešek, tak už i na zítřek. Celkem je v seniorech 52 závodníků, z toho cca 34 na katu. Sedm kata týmů a pět enbu párů. Soupiska část 1., část 2. a část 3. Zjišťujeme, že paní Soebajová nenahlásila kumite tým našich borců, takže po domluvě s ní se vydáváme zjistit, jestli je někdo v hlavním hotelu v kanceláři.
8:30 - Úřadujeme na pokoji, a psychicky se připravujeme na odchod. Včerejší jídlo bylo sice dobré, ale dneska asi zvolíme jinou restauraci, protože všichni postupně navštěvujeme onu místnůstku, většinou i opakovaně.
7:20 - Jako obvykle se mi vůbec nechce vstávat, ale co se dá dělat. Opět jako obvykle nedisponuju zubní pastou, takže si ji půjčuju od Martina. Být na snídani o půl nestíháme, ale naštěstí dnes nikam nespěcháme. Spíše naopak. Domlouváme strategii, že přijdeme do haly později, aby nás někdo neposadil na rozhodcovskou židličku.
↑ PÁTEK ↑
2:25 - po dopsání onlinu jsem se chtěl ještě napít. Poznámka pro sebe - nepokoušet se odšroubovat flašku, na které už není víčko.
2:15 - dopsáno zpravodajství. Moc jsme dnes nefotili, ale pár dokumentačních fotek stejně máme. Zkusím je sem během zítřka (teď už dneška nahrát)
1:15 - Myslel jsem, že si na pokoji lehneme, zamáváme sensei Sugimu, který má hotel přes ulici a půjdeme spát, ale ještě přichází trestná výprava z ostatních pokojů, aby se domluvila, kdy a jak zitra. Nakonec padl konsenzus 7:30 na snídani. Tak uvidíme.
23:15 - Ale co to, v hotelu v místnosti, která nám byla představena jako snídaňová, se svítí. Týpek, který je zároveň recepční, říká, že je zde snad až do rána. Objednáváme is ještě pivo (někteří různé rumy s kolou, vodky s kdoví čím a další patoky) a kecáme snad až do jedné. Pak už se bar vyprázdňuje a i přes snahy zacvičit správně katu Tekki Sandan odcházíme i my.
21:30 - Dojíždí i druhá část výpravy, ihned taky spořádají nějaký ten žvanec (dle jídelníčku nazvaný Rhodos mix grill a Baby calamari). Myslim, že spokojenost, nic lepšího v okolí nás dnes asi nečeká. Nechávají nás sedět do 23 hodin. Lenka je celou dobu nervózní, protože v předcházejícím podniku jí nevzali platební kartu. Zdejší pinkl se ale podivuje, že je to nějaká blbost, byť já vím, že v Německu měli (a možná ještě mají) nějaký svůj systém karet a kamarád, co tu žije, říkal, že ne vždy tu terminály normální karty přijmou. Každopádně se nám zaplatit podařilo, nezbylo žádné manko a z hospody odcházíme v 23 hodin spokojení, byť bychom si jestě něco rádi dali.
20:45 - já a Martin jsme na hotelu a oplýváme i hotelovou kartičkou. Přidává se k nám Lenka a Zdenál z Ústí a jdeme ven hledat hospodu. Jako já vím, že je Německo ekonomicky vyspělejší než my, ale našinci by se tu nelíbilo. Jakože přes odpoledne zavřou bary a hospody? Jako proč? Teď je večer, říkáte si, to se nás netýká, ale proč má dost podniků zavřeno i teď? Myslim, že na naše hospody a obdobné podniky můžeme být hrdí. Nakonec zapadáme do řecké restaurace kousíček od hotelu. Jsou tu relativně příjemní a Thessaloniki Mix grill je dobrý.
20:30 - Už jsme v Berlíně a na poslední chvíli zvládáme i zamířit na správný sjezd z dálnice a přijíždíme k hotelu. S parkováním je to tu trošku komplikovanější. Ne, že by tu nebyla místa, to ne, ale jsou nějak divně značená. Na recepci sice mluví slušně anglicky, ale parkování nám není vysvětleno natolik, abychom si věřili, že nedostaneme pokutu. Až po obejití vedlejší ulice a rozhovoru s dvěma domorodci se hážeme do klidu a necháváme auto na snad bezproblémovém místě. Navíc je to hned u haly a hotel je naproti přes ulici. Bereme věci z kufru. Netuším proč je mezi nimi obrovská kabela, prý z IKEA, ale kancelář pro uvádění věcí na pravou míru ji ihned identifukuje jako kabelu z JYSKu. Vážně na pokoji potřebujeme i kanystr? Nebo jsem to možná jen špatně pochopil a jsou v ní i užitečné věci.
19:50 - Stavíme na benzínce v Německu. Kromě toho, že dálnice byla jakási záplatovaná (takže bylo jasný, proč tu jsou značky omezující rychlost), tak i ty hajzlíky u benzínky nejsou nic moc. Pravidelní čtenáři našich onlinů vědí, že jestli něco nemám rád, tak jso to placené toalety. Jako sorry, ale vychcat se je podle mě nezpeněžitelné právo každého jednotlivce. Když za to chtějí půl Eura a ještě vám za to vytisknou kupónek na slevu u pokladny, tak budiž. (I když stejně nejde použít víc kupónků na jednu věc, takže musíte koupit i to, co jste nechtěli. U nás alespoň mají hodnotné časopisy jako je Žena a život nebo Můj čas na kávu, nebo jak se to jmenuje. Ty Martin při první pauze i přes mé pobídky nechtěl, ale jak by za ně byl teď jistě rád). Tady však chějí za nepříliš vábné záchody rovné Euro, což dávám jen s největším sebezapřením. Radši jedem rychle dál.
19:10 - No, vlastně mě napadá, že cestou kolem Ústí nad Labem (zdravíme naše kamarády ústečáky, kteří jsou už ale touto dobou asi dávno v Berlíně) jsme viděli Říp a Milešovku, oboje je krásně hned u dálnice. Takže zemépisný zážitek dobrý. Dopisuju pro hnidopichy, že obě hory jsou ještě před Ústím.
19:00 - Martin si chtěl užít jízdu na dálnici bez rychlostního limitu, ale kolem Drážďan je pořád nějaká stovka, osmdesátka a podobný čísla, takže zatím nic. Taky konstatoval, že to tu vypadá jak u nás. Co čekal pár kiláků za hranicema? Poušť Kalahari? Horu Elbrus, nebo snad deštný prales?
18:32 - přejeli jsme hranice do Německa. Druhé auto je kousek před náma.
18:00 - Tankujeme u Litoměřic. Už podruhé volá sensei Sugi, jestli jsme už na hotelu. Navíc nás iniciativně přihlásil jako rozhodčí, i když jsme nebyli na povinném semináři a rozhodovat ani nechceme, protože chceme vypilovat kata tým a enbu. Napřed jsme v těchto disciplínách ani neměli startovat, ale asi tři týdny zpátky pořadatelé zrušili množstevní limity u kategorií, takže z jednoho státu může startovat více týmů, a my jsme se dohlásili. Do týmu jsme přivzali Tea Mišuna, který je již v Německu na studijním pobytu Erasmus. Z toho ale vyplývá, že jsme to spolu zatím nikdy necvičili a plánovali jsme využít pátek k vycepování našeho výkonu do prezentovatelné formy. Tak uvidíme...
17:00 - projeli jsme Prahou a jsme na cestě směr Ústí. Druhé auto se ještě motá po Praze, která je v tuto denní dobu dost zasekaná.
16:30 - projíždíme Velkou Chuchlí, tímto zdravím svoji kamarádku Chuchli.
16:08 - naše auto zastavuje na obíbeném Naháči, kde stavíme cestou do Prahy na každé závody. Rychlé vyčůrání starých prostatiků (teda mě se zase až tak nechtělo, ale byl jsem solidární a tak jsme šli na záchod spolu jak holky) a jedeme dál.
15:00 - první společná zastávka na Ossssmi křížích v KFC. Pavlík totiž ještě neobědval, takže plukovník Sanders musel obětovat několik svých kuřat.
14:30 - moc daleko jsme nedojeli, jen k žebětínské poště. Jeden ze slováků si zapomněl kimono i s medajlí na Poháru brněnského draka, který jsme pořádali minulý týden a poprosil nás, ať to pošlem poštou. Vzhledem k ceně poštovného (517 Kč) a kvalitě kimona (hadra), by udělal lépe, kdyby si radši koupil nové. Ale co už, jeho prachy. Teda v případě, že Martin zvládne poslat údaje pro mezinárodní platbu a týpek to zaplatí, jinak Martinovi prachy.
14:04 - já s Martinem jedeme ještě do školy do Žebětína vzít aka a shiro pásky, rukavice na kumite a další věci, co nás napadnou.
14:00 - nakonec se na čas všichni setkáváme. Výprava z Brna čítá šest členů - mě (Vasara), Martina, Pavlose mladšího a staršího, Pavla Žaluda a Fildu Smíška. Rozdělujeme se do aut a vyjíždíme.
13:54 - Pavel Žalud píše, že má zpoždění a bude na Drdech až 14:01. Vzhledem k tomu, že sraz je na Vejrostce a ne v Žebětíně, se naše setkání možná protáhne.
13:50 - Zatímco jsem obědval ve školní jídelně a pak valil rychle domů, sbalil se a valil na sraz, Martin posílá provokativní fotky, jak začíná náš výlet obědem v Corridě. Sraz byl stanoven na druhou hodinu, nakonec mám ještě asi čtyři minuty fóra. Už z dálky poznávám Pavlíka, a to podle dvou poznávacích znaků - zaprvé se leskne jeho pleš a zadruhé není moc lidí, kteří na ulici stojí v Zenkutsu dachi.
Vítám vás u prvního letošního onlinu, tentokrát popisujícího naše dobrodružství v hlavním městě našich západních sousedů.
↑ ČTVRTEK ↑