Vítam vás u letošního online zpravodajství, v pořadí již třináctého, které pro vás připravujeme. Pro pamětníky jako vždy přidávám odkazy na předešlá zpravodajství (fotografie kolorovány).
Pokud si chcete online přečíst od začátku, sjeďte až dolů na konec a čtěte směrem nahoru.
12:45 - Jsme u školy v Žebětíně, vyskládáváme bagáž a ukončujeme letošní výpravu na mistrovsví Evropy. S Martinem ještě uklízíme závodní kufr a tyčky do školy. Nápad jít na oběd do Corridy se neuskuteční, protože už není čas, za chvíli mám odpolední vyučování. Tak musím vzít zavděk koprovkou ze školní jídelny. Docela ušla. Tímto gastronomickým okénkem se s vámi loučím a těším se na online z další akce. PS: koupená trika a mikiny s potiskem jsme samozřejmě nechali v autobuse
11:30 - krátká zastávka na doplnění paliva a vyčůrání na dálnici u Břeclavi a máme před sebou poslední část trasy
8:15 - Zastavujeme za Budapeští u Tatabánye na benzínce, kde je i KFC, čehož lze využít, když člověk zjistí, že tam takto ráno dělají tousty k snídani. Před desátou odjíždíme, očekávám, že po dvanácté bychom mohli být v Brně
4:45 - už našeho času zastavujeme u hranic na benzince v Maďarsku poblíž Szegedu
3:36 - ta těstovinová blbost se jmenuje tarhoňa!
2:00 - zastávka na benzínce, což se hodí - už se mi chtělo z těch piv s medvědem - kterých nám asi 15 zbylo - čůrat (věděli jste, že medvěd brtník je latinsky Ursus arctos arctos, přičemž ursus je medvěd latinsky, arctos je medvěd starořecky, takže medvěd brtník je doslova "medvěd medvěd medvěd". Myslím, že ho to pasuje na nejvíc medvěda ze všech medvědů). Na benzínce si Martin kupuje lískooříškovou čokoládu (hazelnut), kterou pojmenoval Helmut, já si kupuju šneka Boba a Igor ROMa. Na chlapským záchodě mají poměrně netypický zákaz ženám házet krychle do záchoda.
21:30 - Bus nabalen, vyjíždíme směr domov s mírnou zajížďkou do Brašova, kde je otevřený McDonald, tato informace se v autobuse setká s nadšením. S nadšením též tleskáme všem dnešním umístěním a zúčastněným. V McDonaldu je totálně narváno, ale obsluha kmitá jak králíček Duracell a tak za chvíli již všichni spokojeně papají.
21:10 - poslední dnešní výsledky, přebíráme poslední medajle:
🥇 Vasar hostující v pražském týmu Míla & Alex získal zlato ve sportovní katě masters!
🥉 Teo získal bronz v kumite junioři!
🥉 Ondra získal bronz ve sportovním kumite U21!
🥉 Eliška L., Anička, druhá Anička a Lucka z Litovle získaly bronz v kumite tým juniorky!
🥈 Pavel a Lukáš B. z Prahy získali stříbro ve sport kata duo senioři!
21:00 - Jerry zpívá ve sprše a pronáší svoje obvyklé průpovídky, což se neobejde bez našich komentářů. V šatně je ještě sensei Sowa, který obstojně rozumí česky a tak nějak se mu s námi pravidelně stává, že se snaží udržet kamennou tvář, ale moc se mu to nedaří a cukají mu koutky. No jo, jsme prostě parta sarkastických černohumorných mamlasů, co se nestydí dělat si srandu ze všeho. Když tak nad tím přemýšlim, na takovýchto velkých mezinárodních akcích se ukazuje, že jsme asi fakt národ řekněme pracovitých Švejků. Ne všechny národy jsou tak pracovité a rozhodně né všechny národy jsou Švejci, o čemž se stále znovu a znovu přesvědčujeme při vyhecovaných soubojích v kumite nebo diskuzích s kouči, kteří tu situaci viděli jinak. Třeba dneska jsem řešil protest izraelského týmu, který se do krve hádal, že se jiný tým neuklonil a měl by dostat penalizaci. Že najdou video jako důkaz a že je hrozné, že to pět rozhodčích nevidělo. No a co čert nechtěl - na záznamu je jasně vidět, že úklona proběhla tak, jak měla a oni jsou za blbce. Naštěstí takových incidentů je na tatami, které si šefujeme my docela málo, protože - a teď trošku nesmradlavé samochvály - většina koučů už ty naše ksichty zná, ví, že jsme spravedliví, umíme pravidla, víme, co děláme a věři, že jejich svěřenci jsou v dobrých rukou a občas nám i přijdou za odvedenou práci poděkovat. Konec samochvalného bloku i literárního útvaru úvaha na téma mentality národů.
20:00 - Tak nějak nevím, co by tu bez nás dělali. Chápu, že pro všechny je ten den dlouhý a už chtějí jet domů nebo na hotel, ale aby na poslední týmove zápasy zbyly asi čtyři rumunští rozhodčí, sedm českých a Igor, to se mi zdá trošku nekolegiální. Naštěstí všichni tak nějak chápu, že s tím nic nenadělají a tak na poněkud homogenně složený rozhodcovský sbor nikdo ani nepípne. V mezičase zápasů vyzvedáváme certifikáty pro rozhodčí a je to pěkné - Jirka povýšil na licenci B a Pavel Ž. získal též licenci B. Znova opakuju, pokud neovládneme svět my, tak nikdo.
19:00 - Moje tatami má už dávno odjeto, další dvě dodělávají poslední kategorii, jen to čtvrté, kde se směje Jerry, je asi tak v půlce. Abychom tu nebyli asi tak do úterý, seznam, který je na dvě strany, se podělí mezi tímto a naším tatami a tím se zařadí dvojnásobné turbo. Navíc onen rozhorčí, který to tatami celé brzdil svými rozumy a jehož jméno se nevyslovuje, ale je shodné s jednou z nejznámějších postav od Shakespeara (a Hamlet to není), je tak nějak v trapu a otravuje asi někde jinde, takže to bude turbo oproti předchozí rychlosti asi tak osminásobné.
16:00 - druhá várka výsledků:
🥉 Kačka, Eliška L. a Anička Š. získaly bronz v kata tým juniorky!
🥉 Róza a Alička získaly bronz v enbu ženy juniorky!
🥉 Elda L. a Vini získali bronz v enbu mix junioři!
13:45 - Jsme po pauze na oběd, kuře s těstovinou, na jejíž jméno si nemůžu vzpomenut ani tehdy, ani teď, když dopisuju online. Jsou to takovy malý kuličky z těstoviny a někdy nám to vaří i ve školní jídelně, takže to bude strašně zdravý. Zatím oběd nejlepší, co tu byl, ale velikost porce taková, že by se do krabičky vešly tři. Navíc jako salát paprika, to už je cílená provokace, todleto. Ze čtyř tatami tři jedou jakž takž stejně, skončily, nebo za chvíli skončí katu, jen to, kde je Jerry brutálně nestíhá a cyklí se v nesmyslech. Ne tedy Jerryho vinou, ten jen sedí a střídavě se směje a kroutí hlavou.
13:00 - Přinášíme první várku výsledků dnešních bojů:
🥈 Ondra získavává stříbro ve sportovní katě!
🥇 Teo získal zlato v kata junioři!
🥇 Teo, Kuba a Dan získaly zlato v kata tým junioři!
🥉 Filip, Oliver a Ondra získali bronz v kata tým junioři!
🥉 Filda, Áďa a Vini získali bronz v kata tým kadeti!
🥇 Teo a Oliver získali zlato v enbu junioři!
9:45 - Martin nominoval Jerryho do role vlajkonoše Fudokanské vlajky. Následuje online v onlinu, kde vám popíšu průběh ceremonie: Chvíli mrzneme v chodbě, pak nastupujeme do haly. Nějaké ty proslovy, bla bla bla, ještě víc bla a pak ještě bla bla a pak napochodovali vlajkonoši a bylo hudební okénko - rumunská hymna a hymna fudokanu. Pak nějaké to bla bla a ocenění papalášů, poděkování dobrovolníkům, kteří pomáhají s organizací a pak kupodivu (to je snad poprvé) i poděkování rozhodčím, kteří všichni dostávají medaili. Pak nějaké to bla bla, předání dvou vyšších danů, ocenění zástupců všech zúčastněných zemí a dvě ukázky tance. Hotovo konec. Odvážné prohlášení o krátké ceremonii moc splněno nebylo, navíc nás hodně mrzí, že jeden z lidí, kteří se nejvíc zaslouží o chod soutěže - sensei Miloš ze Srbska - jako obvykle oceněn vůbec nebyl, a to jako jediný z pozvaných na pódium, tak jsem se rozhodl mu dát svoji medaili. Jinak se při ceremonii všichni skvěle bavili.
9:00 - Celá výprava se fotí před halou. Vevnitř začal trénink se sensei Jorgou, který jsme si ale dovolili vynechat. Chystáme se na otevírací ceremonii. Všichni, kteří již tuto bohulibou kratochvíli někdy absolvovali, se na ni samozřejmě strašně těší. Jo a prý je den nějakých matek či co.
8:50 - Kousíček od haly máváme méďovi, který tu běží po poli. Z autobusu samozřejmě, kdybychom stáli na tom poli s ním, tak ty prášky na zažívací potíže, co jsem slupnul, by určitě nestačily
8:00 - Nakládáme bagáž, vracíme karty. Zuby jsem si vyčistit nestihl, tento akt nahrazují žvýkačkou
7:00 - Snídám jen dietně, protože i mě dohnala nějaká rumunská včerejší nevolnost Na snídani se lidi schází jak švábi na pivo a podle počtu volných židlí mám pozdezření, že někteří se dnes zachovali jako já na soutředění v Prudké, kde jsem byl na snídani za 14 let všehovšudy přesně dvakrát.
6:50 - fuj, blé, jestli mě ještě někdo někdy v životě pozdraví Dobré ráno, dostane loket. Už z principu nemůžou být rána dobrá, protože jsou většinou ráno.
↑ NEDĚLE ↑
1:45 - Dnešní online dopsán, omlouvám se, že neobsahuje žádné veselé historky, protože na to nějaké zažít či sepsat dnes prostě nebyl prostor a ani energie. Tak jsem vám alespoň jednu fiktivní historku nechal vygenervat ChatGPT:
V jednu chvíli už byla hala úplně vyčerpaná — rozhodčí hledali závodníky, trenéři hledali rozhodčí, závodníci hledali chrániče a organizátoři pravděpodobně sami sebe. Do toho se znovu rozezněl medvědí alarm a někdo vtipně zahlásil, že „tentokrát už jde dovnitř“. Jenže přesně v tu chvíli se u vstupu skutečně objevil obrovský chlupatý tvor. Na dvě sekundy nastalo absolutní ticho, několik dětí ztuhlo v kata postoji a Jerry už začal preventivně sundávat hakamu, že jde zachraňovat výpravu. Pak se ukázalo, že to není medvěd, ale rumunský trenér v obří kožešinové vestě a beranici, který si nesl tři pizzy a úplně nechápal, proč na něj půl haly zírá. Nejhorší na tom bylo, že jeden z organizátorů ho následně úplně vážně zastavil se slovy: „Coach pass?“
22:45 - slezina u recepce, kde si říkáme, zapisujeme a oceňujeme dnešní úspěchy. Nabádáme děcka, ať si jdou brzo lehnout, ráno musíme opouštět hotel už sbalení a checkoutovaní. I my dospěláci dnes mecheche odpískáváme, takže jen pivo za odměnu a rum na desinfekci a pomalu se trousíme do pokojů
21:50 - Jsme na hotelu a jdeme na večeři, kterou naštěstí šlo posunout takto na pozdě. U dezertu probíhá diskuze o oblibě rozinek a též o přípustnosti psaní hrozinek (obojí lze).
20:45 - Kromě jedné disciplíny vše z tradičního karate odjeto. Byl to boj, ale zadařilo se. Ve sportovním jim toho zbývá obávám se více. Zbývá rozdat i některé medaile. My to každopádně balíme a odcházíme směr autobus
14:20 - naštěstí nám náladu spravují medailové úspěchy:
🥇 Domča získal zlato v kihon děti IV do oranžového pásku!
🥉 Domča získal i bronz v kata děti IV do oranžového pásku!
🥉 Vilma s Eliškou a Laurou z Litovle získly bronz ve tradičním kata týmu!
🥇 Teo získal zlato ve sportovní katě junioři!
🥇 Teo a Kuba získali zlato ve sport kata duo!
🥇 Áďa získal zlato v kihon děti IV hnědé pásy!
🥉 Danča získává bronzovou medaili ve sportovním kumite
🥈 Filda, Áďa a Vini získavají stříbro ve sportovní katě tým!
🥉 Rózi, Tamča a Alička získali bronz ve sportovní katě tým!
🥉 Eliška L. s Aničkou Š. získali bronz ve sporto kata duo!
14:10 - soutěže se znovu rozbíhají, ale na dost tatami stále ještě nejsou dokončené všechny skupiny soutěže kata, takže realita toho, že to bude dnes opravdu dlouhé na nás dopadá čím dál víc. Zlobí nás ve sportovním kumite, kvůli kterému jsme schválně nakoupili chrániče na ruce po konzultaci s hlavním rozhodčím a oni nám je teď nechtějí uznat. Nakonec nějak vyřešenou zápůjčkou.
13:20 - naše tatami končí jako poslední před polední pauzou, protože než měla začít, začali jsme novou kategorii, ale zdá se mi lepší ji dojet, než v půlce přerušovat, proto jdeme na oběd jako poslední, což znamená, že už je dost studený. U oběda sensei Mike říká, že je spočteno, že na zemi velikosti Rumunska a velikost horských oblastí, které tu mají, by tu mělo žít asi 3000 medvědů. Ve skutečnosti jich tu žije asi 14 000, čímž se mnohé vysvětluje. Ven na kávičku s medvědem radši nejdeme, tak si Jirka obstaral nějaké ze stánku vevnitř.
13:00 - Nějak často se halou ozývá takový podivný alarm a lidé se dívají na své telefony. V okolí u haly byl spatřen medvěd a nouzová zpráva byla rozeslána všem telefonum v oblasti. Asi si nějaký méďa Béďa chtěl o volném sobotní dni projít město a podívat se na pár zápasů. Vydáváme zákaz vycházet z haly
12:00 - Soutěž běží myslim si dobrým tempem, ale kvůli množství dětí (samozřejmě převážně rumunských) je čím dál tím jasnější, že den bude opravdu dlouhý. Naštěstí nejmenších dětí je jen pár, takže Jerryho tatami má odjeto a my mu posíláme všechny kluky z našeho tatami a sami si necháváme holky.
10:00 - Idea, že závodníci budou v rozcvičovací hale a my si pro ně budeme chodit a dovádět je na tatami vzala za své při první kategorii, kde jsem vyslal Paldu a Pavla a z cca 12 závodníků přivedli přesně jednoho. Takže jsme se shodli na návratu k osvědčenému systému vyhlašování do mikrofonu, který se většinou osvědčuje tím, že mu nejde vůbec rozumět. Nicméně nakonec se soutěž nějak rozbíhá. Jerry má jako vždy nejmenší děti, Lenka z Ústí s Michalem z Litovle a Lukášem z Prahy má o něco větší, já s Paldou a Pavlem máme třetí věkovou skupinu a Martin má ty nejstarší. Na jednom tatami jsou vždy kluci i holky, z čehož je hned jasné, že se to dnes nedá stihnout.
9:30 - Má začít soutěž. My ale vidíme první zádrhel. Kategorie jsou na tatami rozmístěny všelijak na přeskáčku a my tušíme, že to nebude fungovat, protože kategorie na sebe nenavazuji, pořád se bude někdo hledat a podobně. Naštěstí to docvaklo i organizátorům a tak si berou papíry zpět a se mnou, Marťasem, Jerrym a Thomasem z Německa je třídí tak, jak to za sebou obvykle chodí. To bude fungovat lépe
9:00 - Jsme na hale a má začínat porada rozhočích, která ale z nějakého důvodu právě končí. Prý se ale neřešilo nic důležitého
6:50 - Budíček je dnes o pár minut později, protože je posunut i start na 9:00. Cestou na halu se opět přetahujeme na silnici se stádem krav, ovšem tentokrát máme místo auta autobus. Nevypadá, že by krávy naši váhovou převahu respektovaly.
↑ SOBOTA ↑
0:45 - U Paldy v paláci jsme stihli zhodnotit snad vše a ještě spoustu rozumů přidat. Vyvoj zamilovanosti v naší skupině pubošů a kuplířské plány jejich rodičů. Stav závodů, rozhodčích, organizátorů a dalších papalášů a též celého Fudokanu. Že je Michal rebel a nepotvrdil Goranovi Sai shin pan a byl ihned vystřídán. Nové nehody v ústecké chemičce. A spoustu dalšího. O tom zase ale někdy jindy, dobrou noc.
21:45 - Sice jsem tvrdil, že ty trenky, ve kterých jsem včera v noci pobíhal po hotelu nebyly děravé, nakonec se ukázal pravdou opak. Já si na vánoce přál od ježíška trenky a ponožky, ale ježíšek řekl, že si to stejnak všechno hned proděravím, rozervu a zničím a že na mě kašle a mám si je koupit sám. Inu učinil jsem a právě jsem se do jedněch nových převlíkl. Martin a Jerry jsou svědci, že děravý nejsou, donutil jsem je to ověřit. Takto vybaven novým a strukturálně neporušeným spodním prádlem odcházím do letního sídla.
20:00 - večeře je lepší než včera, těstoviny jako předkrm, pak kuřecí steak s rýží zmixovanou se zeleninou a k tomu miska nakládaných pekelně slaných okurků kvašáků - což někteří stihnout zdlábnout ještě než jídlo roznesou, ale většina se toho moc netkne. Já byl hrdina a nejen, že s rýží jsem snědl i tři miniaturní kousky papriky (chápete - papriky!), ale i jsem si dal za cíl sníst i ty okurky. Ale Martin snědl ty svoje a protože tu nemá ty svoje dietní krabičky a nic ho neomezuje, snědl i mé dva poslení okurky. To je jako když vám někdo podkopne nohy před cílem. Opět nespravedlnost. Tak snad v noci bude zvracet on a ne já.
19:00 - na recepci si v hotelovém lobby dáváme zasloužené birra grande či vino rosso a hodnotíme dnešní den. Ve tři čtvrtě svoláváme všechny z hotelu a hlásíme a zapisujeme úspěchy a též je odměňujeme potleskem. I z ostatních oddílů máme spoustu medajlových umístění, které jsem zde nezmiňoval.
18:00 - jsme na cestě k hotelu. Dostáváme info od rodičů, kteří se dříve přepravili auty, že někde nedaleko hotelu jsou medvě(di) veszelý a asi tam opravdu i jsou.
17:00 - tradiční karate skončilo, sportovní karate sice ještě jede, ale protože tam už nikoho nemáme, tak nás to nepáli. Převlíkáme se, balíme věci a jdeme. Na ochozu haly se dají koupit trička s různými motivy karate a tohoto mistrovství, čehož se po minulé zkušenosti, kdy jsme to nechali na poslední den a už nic nezbylo, rozhodneme využít a kupujeme si trička i mikiny. Můžem si vybrat motivy a obrázky a oni to na místě nažehlí. Super je potisk, kde jsou vyjmenováni závodníci.
16:45 - Protože jsem z mého tatami, kde kvůli pozdnímu startu zbývalo nejvíc kategorií, lišácky udal jednu disciplínu na tatami, kde už se skončilo, tak se vše blíží ke zdárnému konci. Tady se musím lehce omluvit Martinovi, kterému ona kategorie připadla na jeho tatami a on ji musel odpískat - ale zvládl to hezky, šikulka jeden. Na tuty by se beze mě prakticky nudil a nevěděl, co se životem. Zajímavostí je, že mám na tatami rumuna, jehož babička byla z Banátu a týpek rozumí česky a i dokáže pár slov česky říct.
16:00 - Vše valí, všemu vládneme. Navíc přidáváme další placky:
🥈 Pavel Ž. získává stříbro ve fukugo youth!
🥉 Pavel Ž. získává bronz v kumite youth!
14:10 - Soutěže se mají znovu rozběhnout. Je svolána porada, kde je zdůrazňováno, že na plochu budou pouštět jen ty, kteří tam mají co dělat a že ostatní máme vyhánět. No, nejsem si jistý, že se zvládnu naklonovat, abych tohle zvládal. Pokud ano, říkejte mému klonovi Dolly. Navíc začali přísně hlídat vchod, takže jsme se málem ani nedostali na tuto poradu, ale Palda nasadil sebevědomou asertivitu a prošli jsme. Jdem nahodit hakamu a převzít vládu nad tatami.
13:15 - Vyhlášena pauza na oběd. Naše výprava přebírá balíčky a obědvá na tribuně, my bereme balíčky pro rozhodčí. Je to určitě lepší než minulý rok v Polsku, kde bylo pár jednohubek, které velmi rychle zmizly. Ted máme krabičku s hlavním jídlem, salát, vodu, jablko a něco, co jsem nejprve považoval za buchtu, ale je to nějaká varianta toustového chleba, což kdybych věděl, nenechal bych si to nakonec jako dezert. Navíc až večer jsem zjistil, že v hlavím jídle měli všichni ostatní houby a já ani jednu. To je vrcholně nefér!
12: 00 - a je tu další várka úspěchů, tentokrát v kategorii důchodců:
🥇 Veterán (z první světové války) Martin získal zlato v kata jednotlivci!
🥈 Mnohem mladší, hezčí a chytřejší Vasar získal stříbro v kata jednotlivců!
V kategorii kata older senior jsme kromě prvního místa opanovali zbytek finále, Milan z Prahy skončil třetí a Jirka Soušek čtvrtý
🥇 Tým Vasar, Martin a Jura získal zlato v kata tým senioři!
🥈 Jirka L. starší získal stříbro v kata veteráni!
Ale i v mladších kategoriích válime:
🥇 Pavel Ž. rozšiřuje naši sbírku medajlí z kobuda zlatem v youth!
🥉 Vilma s Laurou z Litovle získli bronz ve sportovní kata duo!
11:00 - zatím se nám daří!
🥇 Dominik získal zlato ve sportovní kata jednotlivci!
Zcela jsme ovládli kobudo juniorů:
🥇 Oliver získal zlato v kobudu juniorů!
🥈 Dan získal stříbro v kobudu juniorů!
🥉 Teo získal bronz v kobudu juniorů!
Daří se i ústečákům - Lenka je stříbrná v katě, Štěpánka bronzová
9:00 - Tak na minutu dnes rozhodně nezačneme. Ale to už pravidelní čtenáři asi tušili. Nicméně nakonec se závodníci seřadí do nějakého nepravidelného útvaru a po krátkem proslovu se začne soutěžit. Jediné moje tatami nezvládne začít, protože není dostatek rozhodčích. Tedy, oni by se asi našli, ale letos není hlavní rozhodčí Igor jako obvykle, ale sensei Caliman z Rumunska. A vzhledem k tomu, ze je zaroveň prezident světové federace a též organizátor celého mistrovství, tak se mu lehce nakumulovaly funkce a protože navíc je pracovitý asi jako podprůměrný rumun, tak hlavní rozhodčí vlastně neexistuje, rozhodčí nikdo neorganizuje a tatami nejede. My se moc neangažujeme a připravujeme se na naše disciplíny
8:30 - Přijíždíme k hale a vydáváme se na sraz rozhodčích, závodníci zatím obsazují naši část tribuny. Zatím se toho moc neděje, teprve se všichni slézají. Nakonec se grupa rozhodčích schází na jednom z tatami. Zjišťujeme, že naše kamarádka Monia z Itálie se svými kolegy nepřijela, což spolu s tím, že velká část rozhodčích dnes závodí, nevěstí nic dobrého.
7:30 - odjíždíme od hotelu. Během cesty koukáme vůkol a obdivujeme rumunskou krajinu a obydlí. Jsou zde velice moderní a využívají energii z obnovitelných zdrojů.
6:40 - Na snídani se ukazuje, že více lidem není úplně volno a asi včerejší večeře nebyla úplně ono. Naštěstí to nemá žádné zásadní důsledky a všichni jsou schopni se nasnídat - byť někteří dietněji - a na půl osmou se sejít sbalení v autobuse.
01:30 - Mňo, asi se jen tak nevyspíme. Volá Palda, že tu máme další případ nevolnosti. Opět se vydávám jen v trenkách na chodbu. Až večer se dozvídám, že Kristýna byla tím, že mám pouze trenky a nemám tričko lehce konsternována. Né však proto, že bych si měl vzít tričko, ale protože je z domu zvyklá na přesně opačnou kombinaci. Na takovou hru ale nemám koule. Teda, vite doufám, jak to myslím.
↑ PÁTEK ↑
00:00 - Myslel jsem, že dopsáním onlinu moje dnešní šichta skončí, ale půlnoční telefonát paní Soebajové, že jednomu z pražáků je špatně a zvrací a prosí naši doktorku Kristýnu, aby se na něho podívala, mě z tohoto omylu vyvedl.. Provedli jsme, snad přežije. Uvidíme na snídani, která je plánovaná na 6:40, v 7:30 odjíždíme do haly.
22:00 - "Porada" u Jury v pokoji, kterému od teď budu říkat apartmá nebo letní sídlo. Kontrolujeme zítřejší program. Nás se týká sportovní karate dětí, tradiční karate youth až veterán a kobudo. Protože všichni jsme už znaveni, moc nedivočíme a postupně všichni odpadáme
21:00 - porada s paní Soebajovou, pobíráme visačky pro závodníky, jinak nic nového. Zítra nám organizátoři ještě musí dát visačky pro kauče, které máme zaplacené, tak jsem zvědavý, jestli si to budou pamatovat. Štěpánka s kumpánkami odjíždí na nákup, telefonický pokyn zněl koupit tisíc piv, ale mobilní signál tu není moc kvalitní a asi došlo ke komunikačnímu šumu, protože jich dováží jenom 20. S medvědem, to je cílená provokace!
20:00 - jsme na večeři. Nejprve trošku bojujeme s počty, protože ne všichni členové naší výpravy mají zaplacenou večeři, ale sedli si ke stolu, jako by ji měli, ale nakonec i tento matematický rébus porazíme. To, že si z toho daný člověk nic nedělá a přidělává práci ostatním je druhá věc... Jako předkrm je zeleninový salát, který briskně zbavuji oliv a papriky a pak už se dá zkonzumovat, druhý chod je maso s pečenými bramborami, špatné to vyloženě není, ale bufetové večeře jsou přece jenom někde jinde.
19:30 - všichni kromě nás jsou už ubytovaní, Soebajovi nakonec na hotelu přes ulici, protože nějak nesedí počet pokojů. Palda s Pavlem Ž. jsou z nějakého neznámého důvodu ubytování sami dva na pokoji s obývákem, ložnicí, dvěma koupelnami (z toho jedna s vanou) a dvěma balkony. Už je jasné, kde budou večer porady (čti párty). Já, Marťas a Jerry jsme ubytováni v pokoji s jednou místností s dvěma postelemi a přistýlkou. Proběhne měření čouhání noh: Jerry - 35 cm, Martin - nezměřeno, rozbil přistýlku, která se pod ním propadla. Já, jakož člověk, na kterého vzhledem k jeho výšce přistýlka nejspíš připadne, žádám opravu přistýlky. Místo toho shlédnu nový díl Pata a Mata. Nakonec se rozhodneme přistýlku uklidit na vhodné místo a vzít z ní jen matračku, kterou dáváme na zem. Jerry má prý kdyžtak s sebou karimatku.
19:00 - My rozhodčí jsme na cestě k hotelu. Je poznat, že už jsme sjeli z hlavní silnice, protože regulérním účastníkem silniční dopravy jsou i krávy - byť pochybuju, že znají předpisy. Vše jsme zachytili ve snímku nominovaném na Oscara s názvem "(Medvěd) Kodiaq vs stádo krav". Všechny překážky (včetně příjezdu ke špatnému hotelu) se nám nakonec daří překonat a slavnostně přijíždíme. Jen ten červený koberec je nějaký krátký.
18:30 - V bistru mají široký výběr piv. Teda jen lahvových, ale to nás nemůže zastavit. Mají tu i Staropramen, ale ten vynecháváme a kupujeme po jenom ostatní piva: italské Birra Moretti, rumunské Harghita, nizozemský Amstel, německé Beck’s a belgickou Stellu Artois. Pitelná jsou všechna, ale shodujeme se, že překvapivě německé a belgické jsou na té horší straně žebříčku. Abychom to potvrdili a dočkali času příjezdu našich hodných rodičů s auty, kteří nás vezmou na hotel, dáváme ještě jednu rundu. Audobus mezitím vykládá věci u hotelu a probíhá ubytování, což pro relativně velkou výpravu, jako je ta naše, není vždy úplně hladký proces. Styčným důstojníkem se stává Kačka, na kterou se personál obrací s každou prosbou a která vše zvládá i s pomocí ostatních vyřešit. Jestli Fudokan karate Brno neovládne svět (a přilehlý multivesmír), tak už nikdo.
17:45 - školení rozhodčích skončilo, mňo, bohužel musím konstatovat, že příliš přínosné nebylo. Navíc spousta lidí tu ještě není, protože přece jenom - do Rumunska cesta malebná, leč daleká. Zkoušky na nové licence i rozdání visaček odloženo na zítřek, takže končíme a jdeme do bistra před halou.
15:30 - Dojeli jsme k hale. Mají to tu nově postavené, protože na satelitní mapě silnice, po které jsme jeli, ještě není. Stejně tak fotbalový stadion vedle je ještě na snímcích nedostavěný. Hala tu prý stojí pět let. Jdeme do haly na školení rozhodčích, paní Soebajová a naši rodiče - kauči - jdou k registraci
14:00 - Chtěl jsem rozproudit párty v autobuse, takže jsem si přesedl vedle Jirky z Beringinu a otevřel si pivo. Hned za chvíli jsem zjistil, že sklopný držák ze sedadla přede mnou není příliš kvalitním držákem na pivo. Špatná zpráva je, že z piva mi moc nezbylo, dobrá zpráva je, že gatě mám vyprané. Což má i Jirka, naštěstí tu má i jiné oblečení, do kterého se může převlíct.
13:30 - Poslední část cesty bude dlouhá, protože dálnice skončila a jedeme po okraskách. Omylem jsem napsal po okrAskách, ale nechám to tak, protože výhledy jsou hezké. V dědinách mají hodně sloupů, protože elektřinu nevedou v zemi, ale vzduchem, což se líbí místním čápům (a že jich tu je!) a na každém druhém kandelábru je čapí hnízho (Andrej by záviděl) a občas i malá čápátka a maminka nebo tatínek čáp.
11:40 - Hory se přiblížily, ale zatím je to venku stále na tričko. Některá z těch hor (spíš vlevo, možna i mimo fotku) je hora Moldoveanu, s 2544 m.n.m. nejvyšší hora Rumunska. Zastavujeme na benzínce u města Sibiu
10:30 - My starší a pokročilí sedíme v patře úplně vepředu, takže máme hezký výhled. To úplně u horizontu nejsou mraky, ale hory. Bíle jako mraky jsou pravděpodobně proto, že je na nich sníh. To, že k nim jedeme, nekoresponduje s tím, že mám s sebou pouze mikinu.
8:30 - Zastávka za Temešvárem. Musím maďary i rumuny pochválit za neplacené hajzlíky, a dokonce rumuni je maji hezčí, kdo by to byl řekl. No, uvidíme dál ve vnitrozemí, při první velké výpravě v roce 2017 do Kluže způsobily turecké záchody některým mladším členům výpravy kulturní šok. Zde naštěstí zatím keramika.
07:50 - Nevím, jestli ještě našeho, nebo už rumunského času, ale každopádně poslední překročení hranic. Někteří už neví, jak by si sedli, a tak vjíždí do Rumunska pozpátku. I tak ale dbáme na bezpečnost! Moje hodná Dáša mě přibalila na cestu jahody. Čisté rifle už nejsou čisté (klid mámo, jen malinkej červenej flíček, okem ani nejde vidět)
4:00 - Zastavujeme na benzince za Budapeští. Zda se, že začíná svítat.
2:35 - Všichni se snaží si všemožně udělat pohodlí a co nejlíp se prospat. Vjíždíme do Maďarska.
00:40 - cedule tu mluví nějakou hatmatilkou, asi jsme na Slovensku
00:02 - Zastavujeme na benzínce ještě v ČR, řidiči musí dotankovat. Již tradičně si stěžuju na placené záchody. Debilní turniket, půl hodiny trvá, než přijme platbu, takže se tvoří fronta. Někteří to řeší venku u plotu a já jim fandím (teda jen jako v myšlenkách, ne nějak fyzicky při tom samotném aktu). Olovo tu sice s námi není, ale měl by radost - většina párků v rohlíku, které tu prodávají, ho nezabije.
23:15 - Level 100 v tetrisu dokončen, tašky a kufry jsou naloženy, tyče proti medvědům též. Všichni usazeni, Palda používá Martinův viteál ke spočítání členů naší výpravy. Zdá se, že číslo sedí, můžeme vyrazit
22:50 - Sensei asi tuší, že vedu nezdravý zhýralý život, protože mě vítá slovy "Vy ještě žijete člověče?"
22:45 - bus přijíždí, řídí ho povědomý mladý muž
22:30 - termín příjezdu busu z Prahy, zatím nikde nic
22:15 - termín srazu, většina už je zde a vybíráme dokumenty. Pravidelní čtenáři a ti, kteří s námi často jezdí, si mohou tipovat osoby, které přišli jako poslední.
21:45 - Sraz hlavního vedení u školy v Žebětíně, jdeme vytahat věci ze sklepa a nachystat je k odvozu.
↑ ČTVRTEK ↑
Letošní mistrovství Evropy Fudokanu se koná v Rumunsku. Nejprve to měl být Brašov, posléze se místo konání přesunulo do nedalekého Sfântu Gheorghe (netuším, jak se píše obrácený háček, proto od této chvíle budu název města libovolně komolit, protože si stejně nepamatuju, kolik je tam písmenek H a na kterých místech jsou). Aby to nebylo málo, ubytovaní jsme v asi 30 km vzdáleném městečku Covasna, což je i název regionu. S organizací to letos bylo složité, protože rumunští organizátoři zavedli některé novinky (byť jsme u realizace některých trošku skeptičtí), takže se závodníci i rozhodčí nahrávali do nějakého softwaru, dokonce i s fotkama, aby měli vytisklou personalizovanou visačku, bez které se prý nepůjde nikam dostat. Při asi šesti kontrolách soupisek jsme objevovali různé chyby, které se v jedné verzi vyřešily, aby se pak znovu objevily. I s hotelem to bylo složité, protože po zaplacení záloh na jeden hotel bylo oznámeno, že rozhodčí budou mít ubytování placené na jiném hotelu, no, nakonec jsme byli přehazování mezi hotely jak horkej brambor. Snad se vše podařilo a nebudeme muset spát někde přikrytí papírovou krabicí pod mostem, protože v sobotu přišlo varování, že v oblasti se vyskytují medvědi a pokud se nechceme stát jejich obědem, máme se chovat obezřetně. Vzhledem k tomu, že při jedné z předchozích cest do Rumunska nám před autobus vlezla kráva, tak jsem se rozhodl nebrat chování rumunské zvířeny na lehkou váhu a v autobuse si plánuju pustit instruktážní videa kumite s medvědem. Jerry též vzdělává výpravu. Snad to takhle vybaveni zvládneme, držte nám palce!