Loučím se s vámi po další podařené akci, kterou bylo Mistrovství světa tradičního karate Fudokan 2019 v německém Sindelfingen. Všichni účastníci byli naprosto úžasní a vše šlapalo jak dobře namazaný stroj. U další akce zase na počtenou.
4:30 - Ztráty a nálezy:
- Lukinovi někdo sebral tašku, ale naštěstí se po chvíli našla - vyřešeno
- Zelenomodrá bunda asi Altisport
- Mikina Karate Bystrc
- Mobil (asi Ústí)
4:20 - Sláva nazdar výletu, přijíždíme na Vejrostku, všichni živí. Loučíme se vyrážíme vstříc domovu
2:00 - Vysazujeme ústeckou výpravu v Praze a pokračujeme dále
0:40 - Stavíme v Rokycanech u Plzně
20:20 - A pozor! Chvíle, na kterou jsme všichni čekali, je tu. Martin se chopil mikrofonu a sdělil nám poselství. Ani si nedovedete představit, jak mu to v tom letadle chybělo.
20:15 - vše snězeno a naloženo, vyrážíme ze Žebětína do Žebětína. Na tom řidiči s tím divokým hárem se mě ale pořad něco nezdá
20:00 - Naši nejlepší páni řidiči servírují párky jak na běžícím pásu, to je catering jak v Hiltonu.
19:45 - Vše pobaleno, odcházíme z haly. Všichni dostali pokyn se vyčůrat. I ti, kteří se zrovna vrátili ze záchoda. Rozkaz zněl jasně, nebyl čas přemýšlet, kdo je kdo. Dvě dávky.
19:00 - Fotku fotí pan Brančík na zrcadlovku, ale jako předkrm vám ukážu, jak by mohla vypadat, akorát bude hezčí. Třeba nějak takhle, kdyby tam jakejsi divnej člověk nedělal divný věci s vlajkou. Až se zklidnil, tak se vytvořili fotky podobné téhle. A protože čím víc lidí, tím víc adidas, dělali jsme ještě fotku takovouto. I na ní však ještě několik lidí chybí. Ale protože tito lidé jsou tak hezcí, že by svou krásou zahambili zbytek, tak jsme je odehnali pryč. No dobře, to jsem si vymyslel. Oni byli natolik slušní, že se prostě vyfotit nenechali.
18:45 - Obojživelníci jsou zpět z bazénu a dokonce mají takový blahobyt, že se projeli taxíkem. Můžem udělat oddílovou fotku
18:30 - probíhá předávání medailí. Bohužel přišlo jedno velké zklamání - pořadatelé nemají dost medailí (které jsou mimochodem dost hezké a taky velké) a tak na celý tým dostáváme pouze jednu. Je nám ale přislíbena náprava v podobě zaslání zbývajících dvou medailí poštou.
18:00 - Pokec ve svém boji o postup do finále v kumite dostal od poláka do nosa a možná ho má zlomený. Pavel Schwanzer ho ošetřuje, nakonec to jen fixuje a řešit to bude až doktor v Brně. Navrhuju, že Martinovi budeme říkat Lord Voldemort, tak taky neměl nos.
17:20 - v bazénu se daří dobře klukům i holkám.
16:00 - Ti, kteří zůstali na hale pozorují kumite a fukugo seniorů, starších seniorů a veteránů. Zároveň staruje soutěž v tameshiwari - přerážení desek. Kromě standardní varianty, kdy jsou desky umístěné ve stojanu a soutěžící má k dispozici širokou škálu technik k přeražení, se letos objevili dvě novinky - přerážení z krátké vzdálenosti ala Bruce Lee a přerážení nezapřených desek - držených pouze v prstech a visících dolů. V prvním případě byl nejlepší výkon dvě desky, ve druhém případě tři desky
15:15 - vodomilní tvorové odcházejí na bazén, opruzující tvorové dělající kraviny na zdravotní procházku po městě
14:50 - Už jíme i my, těžce hladovějící a po výkonu (byť né kdovíjakém).
13:30 - Většina výpravy odchází na jídlo do restaurace, kterou jsme nazvali U jugoslávce, kde má ve dvě hodiny oběd. Napřed přišel trošku šok, když v restauraci na naše karatisty čekala svatba, ale když zjistili, že oni se ženit nemusí, tak už si vesele pochutnávali
12:15 - fotí se celá česká výprava
11:55 - Martin si katu v našem týmu lehce zkrátil, když vynechal dvě tsuki, ale my už jsme za ty léta jedno tělo jedna duše, takže naprosto automaticky jsme se ihned sjednotili a bez mrknutí oka pokračovali dál. I přes penalizaci náš výkon stačil k tomu, abychom měli více bodů než tým z Izraele, který šel před námi. Zbývají Rumuni.
11:30 - Jako každé mistrovství, i letos mají organizátoři připravené propagační plakáty, které jsou pak k rozebrání jako suvenýry. Pár se nám jich povedlo ukořistit, což ale není vždy úplně jednoduché. Němec, který je rozdával již po třech minutách neměl co dělat.
11:00 - Já jsem postoupil v prvním kole přes Poláka, ale ve druhém jsem vypadl s Rumunem, pozdějším finalistou. Jerry i Soban měli v prvním kole lehčí soupeře a své zápasy vyhráli, Soban dokonce vyhrál i následující zápas (což se Jerrymu už nepovedlo) a stal se tak nejdále postupujícím z nás. Olovo vypadl hned v prvím kole. Martin vypadl v prvním kole s pozdějším vicemistrem.
10:00 - startují kategorie, na jednom tatami jedeme já, Jerry, Soban a Olovo, naproti je Martin. Své zápasy dojíždějí i Jeff a Kawi
9:15 - všichni jsou již na hale, autobus naložen a dokonce mám zpět i občanku. Ale protože už z minulého či předminulého roku víme, jak se pašují lidi v autobuse, v návratu domů by mi nezabránila ani policejni kontrola
9:00 - Palda s Dášou predávají panu školníkovi halu a pak společně čekají na Frau König, aby vše uzavřeli. No a protože Dáša nevládne místním dialektem úplně fließend, je přitomen právě náš polyglot Palda, aby vše jazykově obstaral. Což by jistě zvládl, kdyby nemusel na záchod. A jak si tak trůní, tak samozřejmě Frau přijela. No tak si holky hezky popovídali
8:15 - ti, co dnes ještě závodí (senioři a nedojetí kadeti ze včera), jsou již na cestě do haly, zbytek dokončuje balení a za chvíli začíná nanášet bagáž do autobusu
7:00 - budíček je den ode dne horší. Tentokrát se nikomu ze spacáků nechce. Dokonce i ve chvíli, kdy já jsem ochoten otevřít oči a zvednout hlavu a kdy je obvykle v tělocvičně již čilý ruch, se ještě nic neděje a já jsem jeden z prvních, kdo se topoří.
↑ Neděle 3.11.2019 ↑
1:10 - online dopsán. Pro informaci nastíníme průběh zítřka: v 7 budíček, v 8:30 nakládání sbalených kufrů a následný odchod většiny na halu, v 9 předání ubikace a snad vrácení mé občanky. Na hale fandění nám gerontům, cca ve 12 oběd. Po obědě zájemci, kteří již mají vše za sebou, můžou navštívit bazén. Po skončení všech disciplín a předání medailí odjezd do ČR.
00:30 - porada rozpuštěna, jenom já s Marťasem dopisujeme ještě online a dáváme dohromady to nejhlavnější, co se dneska stalo
23:00 - porada dospěláků v šatně, postupně se role hlavního řečníka chopila Hela, která vše povykládala, jak to vlastně všechno je a taky co si o tom ona myslí
22:30 - poslední opozdilci si čistí zuby, ostatním vyhrožuju, že jestli se neuspí sami, uspím je já
21:50 - nezmoknem, ale ne až tak díky autobusu, ale díky tomu, že už neprší. Ale alespoň jsme se svezli autobusem, už se všem jistě stýskalo
21:45 - Odcházíme z restaurace, naštěstí jsme přemluvili našeho nejúžasnějšího dvorního dopravce Peťu (ale Jirka je taky dobrej ;)), aby pro nás přijel, abychom nezmokli
21:12 - Takhle se stravuje levá část stolu, takhle prostředí část a takhle pravá část
20:45 - Fuj, prší. Do restaurace přicházíme mokří, ale nic, co by se nadalo přežít
20:30 - stále probíhá předávání medailí, my už ale všechny ocenění máme a tak se balíme a odcházíme na večeři
🥉 20:10 - Kawimu předávají bronzovou medaili za kata ve sportovním karate!
19:30 - většina tatami skončila, dojíždějí se kumite a kumite tým kadetů, kde ještě máme pár závodníků.
18:00 - Postřehy ke dnešnímu dni:
- Martinovi se povedlo polít senseie Popu z Rumunska kafem ve fronte. Takže teď už se mi nemůže posmívat za můj exces se slovenským senseiem a kečupem
- Po twisterech z KFC se jen zaprášilo, takže se jelo pro druhou dávku
- Dnes se na plochu nedostali ani kauči, jenom závodníci a rozhodčí, naštěsí naši puberťáci jsou už dost zkušení, aby většinu situací vyřešili sami a navzájem se ohlídali. Bonusový dík patří těm, kteří již dozávodili, ale na place zůstali a pomáhali ostatním
- Zapomněl jsem, že na plochu se dostali ještě ti vyvolení, kteří disponovali kartičkou Official, jako například pan Brančik, díky kterému budeme mít super fotky
- Některá kumite byla docela drsná, přece jenom nejsme kroužek vyšívání, jak rádi říkáme. Naštěsí celý turnaj je pokryt prfesionálními doktory s kvalitním zázemím. Ale i tak se úrazy stávají, velký obdiv patří těm, kteří na kumite nastoupí, ať už jsou v kterékoliv kategorii
- Marťás si před závody vždycky opakuje pravidla a svůj život žije v permanentním stresu, že něco nebude vědět, nebo něco poplete. Teď ale může dělat ramena, protože poučil naši sympatickou italskou kamarádku Moňu, která často dělá (a velmi dobře) hlavního rozhodčího, ale tentokrát se mýlila
🥔 15:55 - Filda a Teo 4. v enbu muzu juniori!
🥔 15:30 - Sima s Kubou 4. v enbu mix juniori!
🥈 15:15 - Dan Kucerovsky ziskal stribro v kata sportovni karate!
🥈 14:50 - Terka, Terka a Sima ziskali stribro v kata tym!
13:30 - pauza skoncila, rozhodci i zavodnici se trousi na tatami
12:30 - zacala hodinova pauza
🥉 11:40 - Terka Krivankova s Vitkem ziskali bronz v enbu mix!
🥉 11:20 - Elda Smetanda ziskava bronz ve sportovni kata!
🥈 10:05 - Filda Cerveny ziskava druhe misto v kata sportovniho karate!
9:30 - souteze se rozbihaji, na dvou tatami se dojizdi jeste deti za vcerejska, na ostatnich zacinaji kadeti, juniori a youth. Na sportovnim jedou deti.
8:20 - po kratke porade odchazime na halu, Pavlosovi bylo vcera spatne, dnešní discipliny skrecuje a nebere si ani kimono . Jeho enbu s Terkou menime za Simu s Kubou, coz se nam dari diky tomu, ze uz jsou tu nase ksichty zname a leckdy nam vyjdou vstric.
7:00 - budicek, tentokrat bez hudebniho doprovodu.
↑ Sobota 2.11.2019 ↑
1:20 - online dopsán, omlouvám se za zpoždění, psaní v hale je prostě nereálné. Zítra ještě doplním nějaké fotografie.
22:45 - všichni na ubikaci, děti spí, dospělí si ještě vykládají.
21:45 - kromě holek a Martina s Léňou odchází i poslední jednotlivci na večeři, kde si musíme dát grosses Bier.
20:45 - druhá skupina odchází na večeři
19:45 - první skupina odchází na večeři
19:13 - Pawel Schwanzer přebírá stříbrnou medaili ve sportovní katě
🥉 18:53 - Símu vyhlašují jako bronzovou v kata sportovního karate!
18:00 - v disciplínách kihon většina našich závodníků jednou či dvakrát postoupila, nakonec ale medaili nezískáváme.
16:10 - přidáváme historku z rána: naši výpravu nechtěli pustit ho haly, ale v tom se objevil sensei Sugi a s heslem "Czech team GO!" provedl výpravu vstupními dveřmi, aniž by se kdokoliv zmohl protestovat.
16:00 - soutěže se znovu rozbíhají.
15:20 - Němečtí organizátoři oběd pro rozhodčí moc nevychytali, čtvrt hodiny čekáme na wurst, Jerry je nespokojen, Martin částečně spokojen, protože nakonec dostal alespoň kafe.
15:00 - pauza, soutěže jsou přerušené, jde se na oběd. Naše výprava objednává pizzu, ještě ji tu spousta zbývá.
13:45 - Ondra Pokorný se dostal do čtvrtfinále v mega kategorii, to je určitě velký úspěch.
🥉 13:32 - Teo Brančík získává bronz v disciplíně kata indivuduál!
🥉 13:03 - Marek Pokorný získåvá bronzovou medaili za kata individuál!
13:00 - naše xholky D zmeškaly nåstup na kategorii, protože na jejich tatami nebyl mikrofon a nezachytili jsme start kategorie, nakonec se aledíky dobré práci našeho týmu podařilo přesvědčit rozhodčí, aby do svých zápasů nastoupily. Žádné umístění na bedně z toho však nebylo.
11:45 - U mě jsou holky B, tam náš oddíl žádné želízko v ohni nemá, ale je tu jedna holka z Olomouce a tři z Ústí. Tuto kategorii nakonec jedeme skoro celý den a Česká republika v ní získává jeden bronz díky prďole z Ústí. U Jerryho jsou nejmenší děti A, jak holky, tak kluci. Májinka bohužel žádnou medaili nezískala, ale v kata bojovala statečně. Filda nakonec taky ne, ale i on se rval jako lev. U Martina jsou holky C, kde je pouze naše bývalá svěřenkyně Kája Miková, která nakonec získává stříbro v kata.
11:30 - konecne se zacinaji rozbihat i souteze v tradicnim karate. Ja jsem na tatami 2 se Nicolaem Marandicim, sefem rumunske federace, Jerry je na tatami 1 s Goranem ze Srbska a Martin je na tatami 4 s Paulem Pintilie a Mikem Apanem.
11:15 - rozbihaji se souteze ve sportovnim karate. Dnes zavodi juniori a starsi. Nasi zavodnici se ucastni pouze kata
11:00 - ceremonie skoncila, jako obvykle napred natupovaly jednotlive tymy, pote nasledovaly proslovy ruznych papalasu, predavani ruznych certifikatu a oceneni. Nakonec jsme videli ukazky historickeho sermu, porovnani tance a karate, ale jine nez minule, iaido (taseni mece) a kombinaci karate a gymnastiky s balonem.
9:00 - behem rozdavani startovnich cisel zacinaji organizatori vyhanet zavodniky do mensiho salu, aby se vse pripravilo na uvitaci ceremonii. Delame rychlou spolecnou fotku. Uvitaci ceremonial je letos netradicne hned na uvod, coz je sice na jednu stranu dobre, protoze se pak neprerusuje soutez, ale na druhou stranu se tim nabere skluz hned na zacatku.
8:30 - mel byt sraz rozhodcich, ale nic takoveho neprobiha, rozhodci tu cekaji v hloucich a nakonec prichazi i zbytek nasi vypravy, doplneny o vypravy z Prahy, Bystrce a Usti. Olomoucaci přišli jeste pred nami. No, kdyz uz nebyl meeting rozhodcich, alespon jsem se stihl vykakat.
8:00 - odchod na halu, ja s Martasem a Jerrym si vezeme zadky v aute, zbytek jde pěšky.
7:30 - hygiena a hlavne snidane je v plnem proudu. Co mame dobreho? Banan!
7:00 - Ranní breefink, meeting, brainstorming
6:50 - právě probíhá budíček, který má být v 7. Předsedovi očividně nejdou dobře hodinky. Zkusím do zítřka zjednat nápravu.
↑ Pátek 1.11.2019 ↑
1:30 - možná jsem to s tím chrápání zakřikl. Halou se ozývají zvuky, jako kdyby tu někdo nacvičoval sonátu pro kvarteto motorových pil.
0:50 - Hotovo, dopsáno. Nikdo ani moc nechrápe, snad je nezbudím, jak se teď budu štelovat na matračce. Dávám elektroniku do zásuvky a jdu na kutě. Dobrou noc.
00:00 - všichni už jsou zalezlí, je tu ticho, jenom já otevírám notebook a začínám psát
22:45 - Jsme zpět na ubikaci, zde je všechno v pořádku, všichni žijí a docela dost jich už i spí. Ještě se asi hodinu bavíme o organizaci zítřka, pak provádíme hygienu a začínáme se trousit do spacáků
22:00 - Když se moje žena dozvěděla, že jíme v restauraci, rozhodla se, že blahobytu máme dostatek a že mi tudíž může se Sobanem vypít poslední pivo, které nám zbylo ze včerejška. Asi jim to odpustím, protože mi ještě v buse Soban s Pavlosem a Terkou vymysleli takovouto pěknou básničku:
21: 50 - Jirka šel mezitím do restaurace zařizovat zítřejší večeři a protože je to ta samá, kde jsme byli před hodinou, necháme se našim ochotným taxikářem vyhodit před hospodou. Naštěstí již většina výprav odešla nebo alespoň dojedla, takže už tu není takový frmol a kromě domluvení zítřejšího stravování se konečně zvládáme i najíst.
21:40 - "Gratulujeme, dorazili jste do cíle." Zdravíme se s panem Brančíkem, který je tu s rodinou ubytovaný a zajišťuje pro naši (a vlastně i celou českou) výpravu fotografie (za což mu děkujeme). Fasujeme repre soupravy, visačky pro vstup do haly a účastnické diplomy a valíme zpět.
21:30 - Jsme sice u hotelu Merkur, ale jak zjišťujeme, není hotel Merkur jako hotel Merkur. A byť paní Soebajová tvrdí, že ta závora vypadá přesně jako u jejich hotelu, tak hotel samotný už tak nevypadá. Vyrážíme do hotelu Merkur, který je ve vedlejším městě a mimochodem je to už třetí hotel Merkur, který známe.
21:15 - Jídlo vzdáváme, odjíždíme na hotel vyzvednout reprezentační soupravy. Děkujeme Igorovi Č. za taxikaření, bez něho bychom teď ještě bloudili nočním Německem
21:00 - Kongres před chvílí skončil, sedíme se senseiem Sugim a paní Soebajovou. A protože jídlo nemáme ještě ani objednané, tak Jerry to nervově nevydržel a šel si něco ulovit jinam. Alespoň pivo nám donesli, byť z nějakého nepochopitelného důvodu malé (vypadáme snad s Martinem na to, že bychom chtěli malé pivo?) Sensei sugi je také spokojený jen částečně, protože k jeho oblíbenému černému čaji nemají med.
20:15 - restaurace je natřískaná, sedáme si vedle rakušáků, ale začínáme si uvědomovat, že to bude na dlouho. Jerry je nervózní, jídlo je blízko, a přece tak daleko
20:00 - všichni si zabírají lukrativní místa, vytváření pelechů je v plném proudu. My odjíždíme do restaurace, kde mají rozhodčí večeři a, jak pak zjišťujeme, koná se tu i kongres pohlavárů
19:45 - Máme za sebou instruktáž. Za falešné spuštění požárního alarmu je pokuta 5 000 Euro. Doufám, že nějaké nenechavé dítě nebude zkoumat, co to tlačítko za sklem na stěně děla (i přes náš apel, že to není pro ně). Jinak bych ho musel rozprodat na orgány nebo alespoň do otroctví. Jinak je ubytování slušné, sprchy a záchody pěkné, čisto, teplo, kousek do haly. Za 5 Euro na noc a osobu je docela výhra. Jediné, co mě trochu znervózňuje je, že jsem musel odevzdat občanku a vrátí mi ji až na konci školního roku. No, pokud budeme hodní, tak už snad v neděli při odjezdu.
19:30 - Sláva, hurá, radujme se. Přijíždí jedna z organizátorek, vše je domluveno a zařízeno, nastěhováváme se.
19:20 - sláva, hurá. Objevujeme druhou budovu, kde jsou tělocvičny a svítí se. Po chvilce váhání vstupuju dovnitř, chvíli bloudím po chodbách a nakonec narážím na Filipínskou výpravu, která mě odkazuje k panu správci. Ten bydlí nahoře v patře, už si všiml Martina a příchází k nám. Bohužel jediné slovo, které umí anglicky je "no". Moje "langsam" ignoruje, naštěstí tu máme polyglota Jiřího.
19:15 - Sláva, jsme u gymnázia, kde máme být ubytovaní. Blbý je, že je všude zhasnuto a zamčeno. Telefonní číslo, na které máme volat, nikdo nebere, a pak už ani nezvoní. Autobus se vyprazdňuje.
19:00 - Autobus vjíždí do Žebětína. Vyrážíme k hale, kde jsme ubytování, a snad se tam akorát potkáme.
18:30 - Zkoukli jsme nabídku triček, vest, mikin a pásků. Je tu i stánek s vyšívací mašinou, takže kdo chce, tak si může nechat vyšít znaky fudokanu či svoje jméno. A jde to i na pásek. Potkali jsme senseie Sugiho i s pani, právě vylezli z registrace a mají z toho hlavu jak balón. Hned spěchali zase na kongres.
17:58 - Jerry jí.
17:55 - Rododendron. Prdí taky hadi?
17:50 - Autobus z benzinky hlasí: Zdražili hajzly, hajzli. Je to ale nějaká divná benzínka, mají tu parkování jen pro ženy.
17:40 - Jerry má hlad
17:34 - Autobus projíždí kolem Špilberku
17:00 - Absolvovali jsme rozhodcovské zkoušky v kata i kumite, ostudu jsme neudělali, takže asi dobrý. Nachystaná hala vypadá pěkně, zvláště se nám líbí bannery u tatami. Právě je ale sklízejí, aby bylo místo na zítřejší ceremonii.
16:50 - Autobusem se line divný zápach. Probíhá investigativní akce, protože nikdo se nechce přiznat k vypuštění ducha.
16:00 - Autobus hlásí polohu podruhé, tentokrát relevantněji - je kousek před Norimberkem
15:55 - Autobus hlásí polohu: Lenka v poloze pozpátku, Dáša v pololeže, Palda v poklusu. Naštěstí alespoň řidič je vsedě a díky bohu i za volantem. Ostatní jsou v dalších roztodivných polohách na svých místech.
15:15 - na licenci jsme se nakonec přihlásili. Zkoušky začínají ve čtyři.
15:00 - skončil seminář rozhodčích, přemýšlíme, jestli se s Martinem přihlásíme na zkoušky na vyšší licenci B. Protože čím vyšší licence, tím víc adidas
14:20 - Autobus má pauzu v Rozvadově. Během pauzy panuje spokojenost. Celá naše výprava vypadá happy jak dva grepy, včetně lidí z Bystrce a Ústí.
13:53 - autobus tankuje, osazenstvo mává Holomócké výpravě
13:30 - jdema na oběd pro rozhodčí, je to sekačka s různejma přílohama. Dávam si všechno, co je dostupné, Jerry navíc i majonézu.
13:00 - máme krátkou pauzu, dopisuju online
10:00 - převlíkáme se a vyplňujeme formulář pro rozhodčí. Po nástupu a rozcvičce se cvičí a debatuje kata Kitei, pak se bavíme o rozhodování kata obecně. Vše si pečlivě zapisujeme.
9:50 - Pár postřehů a úryvků z autobusu:
- Začínají o sebe cinkat láhve (pouze na stole zletilých doprovodů, samozřejmě!). Při takovém zacinkání Pavlos starší volá: "Někdo nás volá, někdo nás volá!"
- Experimentálně se zjistilo, že rum neobsahuje celer
- Kluci mají delší frontu na záchod než ženský? Co je sakra je? Vesmír se hroutí!
- První zastávka proběhla na Benzině za Prahou, další bude v Rozvadově, cca na 45 minut
- V autobuse to vypadá takhle, takhle a prevence před křečovými žílami se provádí takhle.
9:40 - vcházíme do haly, cesta byla o hodně kratší než včera, počasí pěkné, parta dobrá. Přes sklo už vidíme relativně početnou grupu v kimonech i senseie Vladimíra, což nás trošku překvapuje, většinou když přijde člověk na čas, bývá tam první.
9:29 - Podle zpráv, které mi tu pořád pípají, vyjíždí naše mega výprava z Brna o minutu dříve, než bylo plánováno. Tohoto úspěchu bylo dosaženo i bez Mgr. Martina Staníčka.
8:50 - vstávám a všechno v poklidu stíhám (fakt nevím, proč někdo dobrovolně vstává dřív), takže o půl hodinky později vycházíme z hotelu směr hala.
7:20 - Proč mě sakra ti dva vocasi budí ještě teď v noci, když seminář začína až v 10? Odesílám je jadrnými výrazy do vedlejšího pokoje a zabaluju se do deky. Tam se Jerry protahuje, klikuje, provádí hygienu a kuchtí sobě i Martinovi snídani (kafe). Marťas si opakuje pravidla.
↑ Čtvrtek 31.10.2019 ↑
21:40 - Už nějakou dobu sedíme u stolečku s plechovkama piva a rozesíláme spamy. Teda to dělá předseda. Já předstírám, že pomáhám a že kontroluju, co píše, a Jerry se válí v posteli a čumí do mobilu. Pořád se rozčiluje, že se mu tu roztahujeme a rušíme jeho klid. Taky trvá na tom, abych napsal, že máme problém s alkoholem a že nám strašně smrdí nohy. Po čuchnutí k ponožce musím přiznat, že minimálně v tom druhém má pravdu.
19:00 - Jerry si dal opět Rau Xao Hoi Sin, já i Martin si vybíráme Sot Ca Ri Do. Jenom opravuji informace z minula, na oběd jsem totiž měl Sot Xoai. Poměr cena/výkon výborný. V obchodě vedle nakupujeme snídani a zásoby na dnešní večer a vydáváme se zpět do apartmánu. Rosťa zkouší nosnost místní papírové tašky, kterou napchal jídlem. Cestou jen tak prohodil, že by snesl i druhou porci. Celkem to byl pěkný večer, ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín...
18:45 - vystupujeme na ZOB, což jsem zjistil, že je Zentral Omnibus Bahnhof, neboli autobusové nádraží. Vstupujeme do obchoďáku a míříme do našeho nyní již oblíbeného Asia Doan bistra. Je to tu hezké.
18:33 - Po 15 minutách čekání na zastávce, protože pěšky se již některým důchodcům nechce, přijíždí bus a nám se daří koupit u řidiče lístek.
18:00 - Dorazili jsme do hotelu, vidíme tu pár známých tváří, ale že by se tu konalo něco, kam my patříme, to nevypadá. Začínáme chápat rozdíl mezi judge course a judge meeting. Zatímco to první se odehrává ve větším počtu v kimonech a tam my patříme, tak meeting je setkaní pohlavárů u stolu a debatování (předpokládáme, že nad pravidly). Poté, co se s námi sice pár lidí zdraví, ale jinak si nás nikdo nevšímá, se vypařujeme pryč, protože Jerry už asi po 1 453 573. zdůrazňuje, že má hlad, a jak to bude s jídlem. Priority má chlapec srovnané (1. jídlo, 2. jídlo, 3. jídlo, 4. pes, 5. dcerka, 6. žena).
17:10 - autobus ujel, čeká nás asi 4km procházka večerním Žebětínem. Teplo vypadá jinak.
17:00 - zvuk budíku je jedna z nejškaredějších věcí na světě, na tom se všichni shodnem. Oblíkáme se a vyrážíme na kurz rozhodčích
14:55 - Nastavuju budík na pátou a přidávám se k chrápajícímu a pufajícímu. Dobrou noc.
14:45 - Martin tvrdí, že nepufá, i když pufal.
14:44 - Martin pufá
14:25 - podruhé sláva, jsme ubytovaní. Děkujeme Léni, že nám tohle vcelku pěkné ubytování zařídila. Martin i já máme hezká zelená prostěradla. Jerryho jsme odveleli do vedlejšího pokoje, protože chrápe.
14:10 - sláva, přišel email, že náš pokoj je připravený. Platíme a odcházíme. Paní se nás ptá, jestli tu pracujeme, říkám, že ne, že jsme tu na mistrovství v karate. Její známý se toho hned chytá a ukazuje noviny, kde je o této velké slávě ve sportovní sekci článek skoro na půl strany. Oba nám přejí hodně štěstí a my odcházíme
13:30 - Asi jste to uhodli, proto se rovnou přiznávám, že si objednávám druhé pivo. Vedeme chytrý řeči. Martin občas spí, občas ne.
12:30 - No, já tedy nevím, co si místní představují pod pojmem kavárna, ale rozhodně to není to samé, co já. Obešli jsme asi pět takovýchto kaváren a všechny vypadají jako nějaká podezřelá doupata - smrdí to tu kouřem a jsou tu hrací automaty. Nakonec necházíme jeden přijatelný podnik v úplně zapadlé uličce a objednáváme si kafe, kapučíno a pivo. Můžete hádat, kdo si objednal co.
12:00 - Dorazili jsme na ubikaci. Blby je, že check-in je až od 15 hodin. Marně doufáme, že náš pokoj už bude uklizený a připravený, bohužel není. Paní na recepci nám doporučuje místní kavárnu, kde můžeme počkat. Martin se mazitím zhroutil do křesla a ptá se, jestli nemůže počkat tu. Nemůže, bereme ho s sebou.
11:00 - Procházíme kolem obchoďáku, nakonec se rozhodujeme jít dovnitř a otestovat místní gastronomii. Jerry si dává Rau Xao Hoi San, Martin si dává Mi Xao, a já si dávám Sua Ca Mi Wang. Nebo tak nějak. Prostě samý dobroty. Martina prodavačka mírně zaskočila otázku na volbu omáčky (kterou bohužel nejsem schopen reprodukovat ani po třetím zopakování), ale ukazování prstem na náhodný vaničky s břečkama se ukázalo jako dostačující odpověď.
10:30 - Po dvou přestupech vystupujeme v Sindelfingenu. Martin říká, že to tu vypadá jak v Mikulově. Podle Jerryho zase nádraží, kde jsme přestupovali poprvé, vypadlo jako Židenice. Sindelfingen překřtil na Žebětín.
9:15 - Úspěšně kupujeme lístky na metro, které je v našem případě spíš vlak. Než se ale zorientujeme v mapě a plánu a cvakneme lístky, vlak nám ujel. Čekáme půl hodiny na další.
9:06 - Stuttgart nás vítá, počasí je tu docela pěkné, ale lehce fouká a je docela kosa. První, co zde navštěvujeme, je záchod. Martin šel podle mě na špatný záchod, protože jako rozhodčí by měl asi jít na panáčka s hakamou.
8:03 - Letadlo se právě odlepilo ze země. Asi tak 200 metrů nad zemí jsem zavřel oči a otevřel jsem je až když letadlo nabralo směr zpět dolů k zemi. Naštěstí kontrolovaně.
7:30 - sláva, prošli jsme do letadla. Jerry říká, že je to určitě ten typ, co padá. Doufejme, že ne.
7:15 - už jsme měli sedet zadečkama v letadle, ale zatím čekáme ve frontě. Asi se jim zasekl počítač, zřejmě je na vině vadná elektronka E13 z podniku katoda Holomóc. Ze své priority fronty píšu Martinovi (který stojí s Jerrym blíž k přepážce) do looser fronty, ať jim řekne, že je Vorsitzender a trošku to tam zorganizuje
6:35 - Napsali nám číslo gate, takže se přesouváme asi o 50 metrů na vedlejší sedadla a čekáme na jeho otevření.
5:40 - Provedl jsem kontrolu, co se na letišti dá koupit. A hle, pár věcí by se našlo. Ten Martin je ale alkoholik!
5:30 - prošli jsme bezpečnostní prohlídkou. Jerry je rozmrzelý, protože ani gel na vlasy, ani dežodorant nesplnily povolený objem. Martin pípal v rámu, takže si užil ošahávačku (bez prohlídky tělních dutin). Podezříváme sekuriťáka z harašení, protože vůbec nepoužil žádnej detektor, ale pouze svoje ruce. A prý šahal všude. To bylo naštěstí vše, trošku jsme si oddechli, že Jerrymu jakožto pyrotechnikovi nedělali test na výbušniny, jako se mu to stalo minule, když letěl do Neapole.
4:40 - Martin i Jerry zvládli maturitu v podobě koupě nápoje v místním automatu. Snad jim i zůstanou nějaké peníze na účtu, přestože na automatu několikrát pípli kartou
4:30 - Protože jsem si v poloprázdném autobuse zvládl naštelovat sedadlo tak, že jsem poměrně pohodlně sedoležel, zvládl jsem místo čůrání spát. Martin s Jerrym na tom byli hůř, tedy ne, že by nezvládli udržet moč, ale z nějakého důvodu nechali sedadla před sebou sklopená na maximum (i když na nich nikdo neseděl), takže si celou cestu odírali kolena a živořili v malém prostoru. To, že zcela zbytečně, objevili asi 2 minuty před koncem naší cesty
2:00 - dojeli jsme na rolu a přešli ke Grandu. Martin má zkušeně vyhlídnuté místo, kam se posléze šel vymočit. Asi ve 2:20 nasedáme do žlutého autobusu. Nevím, proč jsem svého staršího a zkušenějšího kolegu nenapodobil, protože sotva jsme vyjeli, chce se mi čůrat.
1:45 - Je poměrně zábavné jet rozjezdem občas střízlivý. Člověk tu mnohé zažije a mnohé se dozví. Například jak jsou důležití kamarádi, kteří vás zachrání před záchytkou, protože slíbí policajtům, že vás odtáhnou domů, protože jste úplně na plech a nedokážete stát. Naštěstí borci svého kumpána drželi pevně a z rozjezdu málem vypadli jenom jednou.
1:36 - přistupuju do rozjezdu k Martinovi a Jerrymu. Společně přebalujeme věci do společného zavazadla
1:25 - znám i lepší čas na odchod z domu. Spal jsem lehkým spánkem asi 15 minut, snad to doženu cestou. Sbaleno snad vše
↑ Středa 30.10.2019 ↑
Příprava před odjezdem
Příprava na akce typu MS či ME začne v podstatě hned, jak skončí předcházející ročník. Ať už je to podávání různých žádostí o dotace, výběr nových nadějí do skupiny Reprezentanti, sestavování nových týmů kvůli věkovému posunu a další. Zhruba čtvrtrok před samotným mistrovstvím se práce samozřejmě zintenzivní. Je potřeba domluvit dopravu, zajistit ubytování, vytvořit konečnou nominaci a soupisku, kterou jsme mimochodem letos kontrolovali asi 6x. A protože nás letos jede na MS opravdu hodně, tak to byla práce zdlouhavá, až nám z ní už málem hráblo. No a konečně pár dní před odjezdem, kdy nervozita stoupá a času ubývá, je potřeba dokupit různé propriety (například další sadu vysílaček, které náš organizační tým využívá) a hlavně vše sbalit tak, abychom na nic nezapomněli (což se stejne vždycky stane). Letos je MS trosku odlišné tím, že nespíme v hotelu (který je v Německu dost drahý), ale v nějaké vedlejší sportovní hale. Tím pádem nemůžeme využít hotelové kuchyně a jídlo si musíme obstarat sami, což si vzal na starosti Jirka Pallich, kterému tímto děkujeme. No a protože stejně jako v posledních letech budeme na MS dělat i rozhodčí, začne náš online netradičně již o den dřív, protože já (Vasar), Martin a Jerry letíme již ve středu na seminář rozhodčích. Tak pojďme na to.