Vítam vás u druhého letošního online zpravodajství, v pořadí již dvanáctého, které pro vás připravujeme. Pro pamětníky přidávám odkazy na předešlá zpravodajství (fotografie kolorovány).
Pokud si chcete online přečíst od začátku, sjeďte až na dolů na konec a čtěte směrem nahoru.
2:00 - Odhadovaný čas příjezdu busu na Vejrostku. Popravdě se mě nechce zjišťovat, jestli jízdu všichni přežili a odešli do domovů, na to se mi moc zavírají oči. Radši doplním fotky a jdu spat.
0:55 - Jako první vystupuje Komínská část posádky, což zahrnuje mě. Takže další zprávy si můžu leda vymýšlet. To jsem původně dělal, ale napadali mě samé hovadiny, takže jsem to celé zase smazal. Nechám tu jen tu část, kdy Martinovo auto unesou mimozemšťané a dělají pak pokusy na lidech. Takže jestli zítra nepříjde na trénink, víte, čím to je.
22:40 - někdy v tuto dobu po dvou zastávkách překračují naše dvě auta hranice. Na cedulích podstatně ubylo podezřelých písmenek jako třeba W. Autobus je v tuto dobu odhadem někde před Katowicemi a je v něm pořádná party! Jura na benzínce u Olomouce myje sklo a jak tam tak chodí s kyblíkem a stěrkou, nabízíme mu drobáky, jestli nechce brigádu. Drobáky si vzal, ale sklo neumyl, holomek jeden.
18:00 - Loučíme se se srbskou výpravou, která stejně jako ta naše před halou nasedá do autobusu a vyjíždíme směr Česká republika.
17:30 - Kluci přebrali medajle a završili tím letošní mistrovství. Přebíráme certifikáty od sensei Jorgy, loučíme se s kolegy rozhodčími a převlíkáme se. Bohužel mě někdo sebral jednu ponožku z páru, který mi tu Dáša koupila jako dárek. Hledám ji v hale i v šatně, ale neuspěšně. Protože mě ale Dáša zná a ví, jak jsem (ne)schopen najít doma věci, tak jde ještě jednou se po ní podívat a hele, o pár metrů dál ji někdo pohodil mezi jakýsi bordel. Hurá, nebudu bosky.
🥉 17:15 - Kumite tým Teo, Oliver, Jirka z Bystrce a Dominik z Prahy skončil bronzový!
16:00 - Zbývají poslední dvě kategorie, a to kumite a kumite tým juniorů. Sensei Igor si bere papír a paralelně posílá závodníky na tři tatami. Což znamená dvě věci - že jdeme zase makat a že skončíme snad relativně brzo i přes to, že juniorů na kumite jednotlivci je opravdu dost.
🥉 15:50 - Tamča, Danča a Elda Malenda získali bronz v kumite tým juniorek!
14:00 - Teď by normálně končila pauza na oběd, ale dnes nám bohužel bylo řečeno, že žádná pauza nebude, ať se nezdržujeme a skončíme dřív. Naštěstí naše tatami končí kadety jako první a tak máme alespoň nějakou pauzu, kterou využíváme právě k jídlu. Objednali jsme totiž pár porcí navíc pro nás rozhodčí. Škoda, že ostatní tatami jedou, žádnou pauzu nemají a tak si to ani nemůže Jerry, Filda ani Palda sníst.
🥔 13:55 - Vini a Elda L. přidávají ještě jednu bramboru v enbu mix kadeti!
🥔 13:30 - Eliška a Makyna rozšiřují sbírku brambor v enbu kadetky!
🥉 13:00 - Teo, Kuba a Dan skončili bronzoví v kata tým junioři!
🥈 11:40 - Makyna, Elda a Kačka vybojovali stříbro z kata tým kadetky!
🥇 11:20 - Filda, Vini a Aďa vyhráli kata tým sportovního karate!
🥉 11:00 - Filda Č. získal bronz ve sportovní katě!
🥔 10:40 - Na Rózu a Aličku zbyla v enbu juniorek jen nepopulární brambora!
10:00 - Protože jedou jen čtyři tatami, rozhodčích je dostatek. Jsem na jednom tatami s Martinem a jedeme kadety. Jerry je vedle a jede kadetky. Filda soudí juniory a Palda juniorky. Včera jsem zapomněl zmínit, že to, co je na akcích tohoto typu často slabá stránka, ale zde je to naopak stránka silná, jsou medical jugdeové. Pro neznalé vysvětlím funkci tohoto velmi důležitého jedince. Pokud se při kumite stane kontakt, je potřeba zasaženého závodníka ošetřit (což může udělat klasický doktor) ale pro potřeby rozhodčích je potřeba posoudit sílu a závažnost kontaktu. A právě tohle je práce medicul judge. Jenže lidí, kteří by byli zárověn zkušenými karatisty, rozhodčími a doktory, je logicky velký nedostatek. Často je tedy na závodech přitomen pouze doktor bez zkušeností s karate a síla kontaktů je posuzována více méně nekvalifikovaně. Zde je ale tým tří lidí, každý má na startosti dvě tatami a když včera na poradě rozhodčích dostal jejich šéf prostor pro pár slov, bylo ihned jasné, že je zkušený, zná pravidla a pojmy a přesně ví, co a jak. Byli jsme z toho nadšení až tak, že po skončení včerejšího dne jsem za ním šel a pochválil je.
9:30 - máme po zahajovací ceremonii. Ta dnes kromě polské hymny a hymny fudokanu obsahovala i predani podekovaní technickému personálu (na který se dle mě často zapomíná a je to škoda. Jak by asi mohla soutěž proběhnout, když by nevytiskli soupisky a pavouky?) a rozhodčí ve velkém týmu zacvičili kata Kitei. Pak už ale startujeme.
8:50 - vyháníme němce ze stupňů vítězů a fotí se naše žebětínská grupa. To už nás ale volá sensei Igor aby nás rozhodil na tatami. Dnes pojedou v tradičním karate jen čtyři tatami - kadeti, kadetky, junioři a juniorky. Ve sportovním jedou juvenilové, což je zhruba ekvivalent našich dětí C a D. Rychle se rozcvičujeme a zastrašujeme soupeře a po zahájení jdeme na to.
7:33:50 - Nakládáme. Jen Olowo se někde zapomněl, Pavlík Ž. taky nějak mešká. Pár minut po ossssmé odjíždí auta i autobus (i s opozdilci). Na půl cesty do haly nám dochází, že ani v buse ani v jednom z aut není Pavlos starší. Asi má v plánu pěší výlet. Tak ne, vezme ho doktor, kterému volám, protože zůstal jako poslední na hotelu a Míla z Prahy nechal u recepce část kimona, tak ať ho zkusí najít a vzít. My zase ztratili asi tři karty od pokojů, ale nad tím na recepci jen mávli rukou.
6:20 - Stejně jako předcházející dny posouvám první budík a užívám si pár minut navíc. Ranní program je mírně odlišný, protože do hotelu se už vracet nebudeme. Už včera se měli děcka sbalit, aby dnes byli připraveni v přesně stanovený čas začít nakládat.
↑ NEDĚLE ↑
22:00 - Sál uzavírají, přesouváme se dolů do prostoru, kde jsme první den večeřeli, slečna slíblia, že nám tam rožne. Super prostor na soukromou párty, pouštíme si písničku z ceremonie. Hela si asi na večeři naložila málo, protože Paldu kousla do prstu. To jsem možná neměl psát, abych nedopadl stejně, já chci mít všechny prsty na všech končetinách. Protože jsou všichni unavení, postupně se ale rozcházíme do pokojů a jdeme na kutě.
21:00 - Někteří z nás se rozhodli dnes večeři vynechat a spíše se více věnovat oslavám (no nevím, vždycky, když jsem tohle udělal, jsem si ráno říkal, že je to školácká chyba). Protože za první místo máme několik velkých pohárů, jeden z nich slouží jako putovní číše. Trošku tím tato skupina dělá rozruch u recepce, takže se přesouváme do jídelny, skládáme nakonec čtyři velké stoly k sobě a hodnotíme dnešní den a vlastně tak nějak život vůbec. Pavlos mě ukazuje nějakou svoji botu, což mě přijde divné, než jsem se dozvěděl, že tu vyhrál jako cenu za první místo, navíc za ostatní místa byly láhve na pití s potiskem fudokanu. Je to asi první mistrovství, kde vyhráváme věcné ceny.
20:00 - Scházíme se na večeři. Teď nevím, jestli jsem tu už něco psal o večeřích. Ty se mi líbí. Na výběr je ze dvou polívek (dnes je okurková, prý si ji mám zkusit dát, i přes mou počáteční nedůvěru není špatná, taková zelňačka), dále několik hlavních jídel, pak studený bar se vším možným a na závěr několik zákrmů. Jídlo průběžně doplňují, takže když jsem si dnes chtěl dát rybu v těstíčku a ona nebyla, byl jsem smutný jen chvíli, než ji doplnili. Večeříme ve velké místnosti, která se dá přehradit a vzniknou tak z jedné její půlky dva sály, kde první den probíhalo školení rozhodčích.
18:15 - Dnešní porada je dříve, protože už jsme všichni na hotelu. Zapisujeme dnešní výsledky, dáváme instrukce k dnešnímu večeru a zítřejšímu ránu. Rozčiluju se nad zlobivými dětmi, které mi vysledky v předcházejících dnech nenadiktovaly, i když k tomu byly instruovány, zlobivci jedni. Pak se musíme přemístit dolů, protože na večerní porady v prvním patře si prý stěžovalo již několik lidí.
18:10 - Hurá, tyčky se našly u Igora, byť Dáša říká, že je dávala Paldovi, který to potvrzuje. Ale asi se zkřížily časoprostorové dimenze, protože Igor tvrdí, že je Dáša dala jemu do auta. Aha,si je prý Dáša a Jirka vyměnili zpět, ale v rámci euforie si to ani jeden nepamatuje. No hlavně, že se našly, a na těch dvacet minut hledání a nadávání na zloděje zapomeneme.
17:00 - Soutěže už skončily, probíhá rozdávání posledních medailí. Při balení věcí a odchodu z haly nemůžeme bohužel najít tyčky na bunkai.
🥉 16:50 - Róza, Tamča a Alička vybojovali bronz v kata tým juniorky!
🥉 16:00 - Kumite tým ve složení Pavlos, Pavlík, Filda a Laďa z Prahy získává bronz!
🥇 15:50 - Jirka létal starší získává zlato v kata veteráni!
14:00 - Starujeme. U nás pokračují veteráni, jsou to zlatíčka, vše jede bez problémů. Pokec a doktorskej získávají třetí, respektive druhé místo v katě. Obecně jsou veteráni fakt borci a předvádí skvělé výkony. Ten nejstarší z nich je mi sympatický, možná to souvisí s tím, že se jmenuje Waclaw. Dokonce je tu týpek až z Mongolska, který prý byl i nějaký čas u nás v republice a uměl česky (alespoň to říká doktor). Škoda, že ve své věkové kategorii na kumite už neměl žádného soupeře. Zápasy probíhají v poklidu a přátelské atmosféře. Zato na tatami vedle je docela mela. Nojo, Turkmenistánci a obdobné národy jsou horké hlavy. Teda dalo by se to říct i jinými slovy, ale to by se sem zase nemohlo napsat. Naproti se rozjíždí juniorky.
13:00 - Už jako rozhodčí nás rozmístili na tatami. Já ve třech vedu tatami, kde jsou veteráni. Docela se nám to táhne, protože mi rozhodčí různě odbíhají na své disciplíny a na pódium pro medajle. Do jedné hodiny, kdy tatami postupně končí, stíháme pouze prvních pár disciplín. Jako předešlé dny bude do dvou hodin pauza. Catering pro rozhodčí je snad ještě horší než předchozí dny, i když Palda, který tam zůstal, říká, že to nakonec nebylo tak špatné. My se připojujeme ke zbytku výpravy a naštěstí na nás zbylo kuře s bramborama a salátem. Ještě bych chtěl dodat, že našim úspěchům samozřejmě předcházela svědomitá příprava.
🥈 10:45 - Vasar ve finále kata older senior skončil na druhém místě!
🥇 10:30 - Pavlos se do něho probojoval též a zvítězil!
🥉 10:30 - Filda se probojoval do finále kata seniorů a skončil v něm na třetím místě!
9:00 - Protože spousta rozhodčích soutěží, tak logicky náš sbor trpí nedostatkem personálu. Tatami s veterány tedy zatím stojí a older senioři půjdou na řadu jako první, abychom se pak mohli zapojit.
8:30 - Využíváme volný prostor na tatami a probíhají poslední přípravy na náš očekávaný kata tým s Paldou.
7:30 - Jedem na halu, autobus jede chvíli za námi. Tentokrát kromě Jerryho neoblíkáme hakamu, protože dnes jsou na programu youth, senioři, veteráni a částečně i juniorky.
6:45 - Mňam
6:20 - Fuj, ble.
↑ SOBOTA ↑
22:00 - Poslední velký úkol dnešního dne - naučit Paldu bunkai na Sochin, kterou máme zítra oblažovat obecenstvo. Bohužel, obrazový záznam ani textový přepis této akce není možno zveřejnit z několika důvodů, mezi které patří: expresivní jazykové prostředky, mravní ohrožování mládeže, urážky na cti hlavních aktérů, hrozící ohrožení jemnocitu diváků, pokusy o ublížení na zdraví a mnohé další. Výsledek snažení v pravděpodobné podobě dadaistické grotesky možno shlédnout zítra na tatami pět.
21:02 - Začíná mě bavit stanovování časů na různé konkrétní minuty a přemýšlím, jestli nepřidat ještě i sekundy. Třeba by se z toho možná mohla stát soutěž, kdo vstoupí do místnosti přesněji. Každopádně sepisujeme výsledky z dneška, rozdáváme pár mouder a posíláme všechny na kutě
20:15 - všichni už jsou z haly zpět a nandávají si papání na talíře. Čas ale neúprosně kvačí, takže šup, ještě zákusek a hurá na sraz
18:30 - Celou tuto slávu stihli shlídnout i Lenka s Dášou a Pokec s doktorem, kteří jinak strávili hezký den průzkumem okolí. Věděli jste, že v erbu města Lublin se nachází kozel a celou sérii soch kozlů je možné ve městě potkat, každou s nějakou pověstí? Navštívili též Kazimierz Dolny, což pan prodavač včera inzeroval jako obdobu Českého Krumlova. Ani ve snu panáčku, ale nějakej kostel, za ním hrad a za ním vrch s nějakými poutními křízi tam je. Jen škoda, že většinu z toho naši průzkumníci neviděli zblízka, protože usoudili, že za kostelem už nic není a tyto místní památky viděli až z protějšího kopce. Ale na druhou stranu viděli něco, co nikdo jiný z nás pravděpodobně ještě neviděl - kogutomat. Dnes už jsou ve světě všerůzné automaty na kde co, ale o kogutomatu slyším prvně. A co vlastně kogutomat vydává? No přece koguty! Ale zpět do haly, kde se dokončuje předávání medajlí, my jedeme autem zpět, abychom ubytovali Pavlíka, Ester a Helu, kteří dnes přijeli a taky abych stihl vyzkoušet své nové plavky v hotelovém bazénu a vířivce.
17:50 - podstatnou (teda alespoň podle organizátorů, pro ostatní lidi naprosto zbytečnou) částí každé správné ceremonie je předání různých darů. Většinou to probíhá stylem "Tu máš dárek." - "Jé, tys mě dal dárek. Tak já ti dám též dárek", přičemž toto je teď možné libovolně opakovat. Jak by řekl Sheldon, celá podstata dávání darů spočívá v reciprocitě. Letos je to vyšperkované tím, že všichni hlavní papaláši jsou postupně vyjmenováni na začátku ceremonie. Uprostřed ceremonie jsou ještě jednou vyjmenováni a odeberou se na pódium, kde převezmou dárek s pořadovým číslem jedna. No a na konci ceremonie jsou opět vyjmenováni a odeberou se již podruhé (někteří i potřetí) na pódium a převezmou dárek s pořadovým číslem dvě. Pokud se vám tato scéna zdá jak z nějaké absurdní komedie, nejste sami. Celé je to zdlouhavé a nudné a tak není divu, že by z toho leckdo mohl lehce začít klimbat. Navíc celou ceremonií se táhne jedna písnička pořád dokola. Ptáte se, jak víme, co je to za písničku i když nejsme odborníci na indie rockové hudebníky z Okinawy devadesátých let zpívaných v téměř vyhynulém dialektu? Jirka ji z nudy vyshazamoval, co dnes nedokáže technika... No, ne, že by nebyla hezká, ale bambiliakrát ji slyšet nepotřebuju.
17:10 - ještě, než jsme jako rozhodčí napochodovali jako poslední do haly, ukazuje nám Rosa z Itálie, která byla s Rosťou na tatami, jak mu to sluší, když nakolněn nad stůl žhaví mozkové závity při vyplňování pavouka. Pak už pochodujeme okolo haly a stoupáme si doprostřed. Část cedulí se jmény a vlajkami jednotlivých zúčastněných zemí drží naše děti, protože jsme o tuto pomoc byli požádání. Následuje úvodní proslov moderátora a potlesk sensei Jorgovi, který letos bude slavit 85 let. Ten k nám celý dojatý krátce promlouvá.
17:05 - Proč zase moje tatami konči jako poslední? Každopádně ale končí, což je super zpráva, protože to znamená, že je vše pro dnešek hotovo. Až teda na jednu bohulibou kratochvíli, která právě začíná. A protože to není poprvé, co jsem tuto bohulibou kratochvíli nazval bohulibou kratochvílí, možná už tušíte, o co se jedná, Ano, po roce je tu opět náš oblíbený zahajovací ceremoniál.
🥈 17:00 - Áďa, Filda Č a Vini končí stříbrní v kumite týmu!
15:45 - Zatímco naše tatami maká jak o život, někteří se dost flákají.
🥉 14:50 - a druhou bronzovou medajli v téže disciplíně přidává i Palda mladší!
🥉 14:50 - Danda přidává bronz ve sprotovní katě!
🥇 14:15 - Pavel Ž. se svou tyčí též nepraštil a získává zlato!
14:00 - soutěž se znovu rozjíždí.
13:15 - Sensei Igor postupně obchází tatami, stopuje soutěž a posílá rozhodčí na oběd. No, catering pro nás v hakamě letos nic moc, opět jen jakési pidimisečky asi s kuskusem (toto koho napadlo?) a pak takové divné koule, u kterých nevím, jesli jsou sladké nebo slané. Pak ještě přinesli jakési chlebíčky, ale to už s Martinem odcházíme k naší části tribuny podívat se, co má dobrého zbytek výpravy. Jsou to boloňské špagety a pár porcí zbývá, takže se na ně vrháme. Je samozřejmě nutné dávat si při konzumaci špaget velký pozor, abych s bílým kimonem nedopadl jako kdysi kolegyně v práci, která při cestě z oběda sloužila lidem, kteří na něj terpve šli, jako jídelníček.
🥈 13:00 - Teo se svými sai nepropíchl a získal stříbro v kobudo!
🥈 12:30 - Danča, Eliška M. a Anička rozšiřují naši sbírku o stříbro v kata tým sportovní karate!
🥈 12:00 - Anička vybojovala stříbro v kata sportovní karate!
🥉 11:40 - a na druhém třetím místě v kihon se umístil Áďa!
🥉 11:40 - Filda Č. získává bronz v kihon!
🥇 11:30 - Danča vybojovala zlato ve sportovním kumite!
🥉 11:00 - Makyna, Kačka a Elda získávají bronz v kata tým sportovní karate!
🥉 10:30 - Alicija přidává též bronz, tentokrát v kata sportovní karate!
🥉 10:15 - Nina získává bronz v kihon!
9:00 - krátký nástup, zazní polská hymna, hymna fudokanu a jde se na to. Jedno tatami zatím nejede, až později tam bude Ikkaido (karate pro postižené) a Tameshiwari (přerážení). Na dalších tatami se budou dokončovat kategorie ze včerejška, většinou nějaké kihon a pak velké skupiny řízeného kumite. Na jednom z tatami později bude také kobudo, tipujeme, zda ho budeme rozhodovat, když jsme kvůli tomu měli v Praze dva semináře se sensei Mikem. Letošního mistrovství se navíc účastní i sense Kiyoshi Nishime, jeden z hlavních představitelů kobudo stylu Yamanni Ryu, se kterým v posledním půlroce koketujeme. Nakonec jsme ale přiděleni jinam. Na posledních dvou tatami je sportovní karate, dneska tuším kadeti a junioři.
7:30 - rozhodčí jedou na halu, ostatní následují s autobusem chvíli za námi. Do haly zaráz přijíždějí i další autobusy a tribuny se plní. Obsazujeme stejná místa jako včera.
6:20 - kdybych tu psal o tom, že mě život v tuto chvíli netěší, opakoval bych se.
↑ PÁTEK ↑
23:00 - postupně se už všichni vytratili, zřejmě pod tíhou únavy z dnešního dne a snahy se alespon trošku vyspat do toho následujícího. Zítra nás čeká dokončení kategorií dětí na tradičním karate, Ikkaido a kobudo (kde letos poprvé startují i naši kluci) a ve sportovním karate pak kadeti a junioři. Tak nám držte palce či pěsti, dle osobních preferencí každého soudruha.
22:00 - zjišťuju, že umím polsky. Jen ten překladač je nějakej popletenej a mluví cosi o hledání... Což mi připomíná jeden vtip, který vám ale raději neřeknu i přesto, že už je po desáté.
21:30 - omladina a drobotina odvelena, poučena, jak se má večer chovat (třeba nepodnikat noční výpravy kolem Jerryho pokoje se slovy "pššt, ať nás Jerry neslyší" ve chvíli, kdy vás Jerry slyší). Zbytek zůstává buď v prvním patře, nebo schází k baru, který má dnes otevřeno o hodinu déle, což je samozřejmě třeba využít. Jak to tak ale po sobě čtu, měl bych si asi udělat nějaký test na alkoholismus. Co si tak ale matně pamatuju, tím jsme se spolužáky neprošli už na gymplu, asi ho vytváří abstinenti, takže ho nebudeme považovat za směroplatný.
20:53 - sraz v prvním patře. Při sčotu bylo zjištěno, že jsme zatím nepřekročili povolené 5% ztráty. Instrukce na zítřek jsou stejné jako včera (7:00 snídaně, 7:45 odjezd). Kontrolujeme a zapisujeme získané medajle. Je to radost, pochvala všem dnešním závodníkům!
20:00 - sraz na večeři. Dnes není ve sklepě, ale ve velké místnosti, která vznikla odstraněním zdí, které ještě včera tvořili salónky na školení rozhodčích. Jídlo se mi zdá lepší než včera, ale možná ze mě mluví jen obří hlad. Ale i pivo se sem dá od baru donést, takže vlastně naprosto objektivně je to lepší než včera.
19:00 - protože v hotelu je bazén a koketujeme s myšlenkou, že bychom jej navštívili, pokud to čas dovolí, je hezké, že snad všichni z výpravy mají s sebou plavky. Tedy kromě jednoho nezodpovědného člověka, který většinou cestuje nalehko, nebere si s sebou nikdy zubní pastu (tu včera večer vysomroval na recepci) a plavky zapomíná naprosto pravidelně, takže už má doma asi čtvery z různých akcí, kde podniká nájezdy na různé sportovní obchody (tentokrát je to Decathlon v Lublinu, kde pro zajímavost bylo mistrovství Evropy Fudokanu v roce 2001 a tento nezodpovědný člověk na něm tenkrát byl).
18:00 - Vyhlašují se poslední disciplíny, balíme se a odcházíme k autobusu
🥇 17:50 - Filda, Vini a Áďa získávají zlato v kata tým!
🥉 17:30 - Filda Č. a Vini získávají bronz v enbu!
16:40 - Jako poslední jedou moje tatami, kde je Agátka a Vilma, a druhé tatami, kde jsou Vini, Áďa a Filda Č.
15:40 - Dvojčata (asi dvojvaječná, ale ego mají jednovaječné) se fotí, asi si už rozhodčí na našem tatami myslí, že už je pro dnešek konec, ale opak je pravdou. Nastávají zmatky, která kategorie pojede, ale nakonec se pokračuje. Na dalších tatami se taky ještě jede, ale už vypadá, že to pomalu spěje ke konci.
🥇 15:00 - Agátka, Nina a Vilma získávají zlato v kata tým tradičního karate!
🥉 14:40 - Ségra Agátka J. získává též bronz v kata individuál tradičního karate!
🥉 13:20 - Áďa J. získává bronz v kata individuál tradičního karate!
13:10 - Dorazilo nám jídlo. Respektive většině naší výpravy. My rozhodčí máme oběd jinde a už máme být skoro půl hodiny po obědě, ale jídlo se teprve chystá, navíc jsou to spíše takové degustační porce (což se dá vyřešit jejích větším počtem). Našinci ulovili 52 obědnaných obědů, zvládli jsme je i zaplatit a jde se jíst. Máme box s kuřecím řízkem v těstíčku, brambory a salát. Sice jsme měli obědnanou i polívku za celkem 37 zlotých na porci (druhá možnost je za 30 bez polívky) a platíme 35 za porci se salátem, ale kvalita je dobrá, takže neremcáme.
🥉 12:50 - Pavel Ž. získává bronz v kata individual youth sportovní karate!
🥉 12:30 - Pavel Ž. získává bronz v kumite individual youth sportovní karate!
11:00 - tak po našem skvělém kata týmu, který jsme si secvičili právě jednou, se konečně naše tatami rozjíždí. Volám Olíka s Teem, aby nám pomohli se zapisováním kvůli nedostatku lidí (i Andreas z Německa odchází soutěžit). Chudáci jsou hozeni do vody a učí se plavat, někdy skoro doslova, protože přes dav malých prcků aby člověk brouzdal kraulem. Sice se nakonec vloudí jedna chybička, ale pomohli nám, kluci jedni.
🥇 10:45 - Vasar a Alex s Mílou z Prahy získávají zlato z kata tým masters sportovní karate!
10:00 - no, začít... Jak kde. Bohužel na mém tatami je několik závodníků špatně zaregistrovaných (mají zaregistrované jíné pásky, než mají ve skutečnosti), takže se listina i pavouk musí několikrát opravovat. To je ale chyba šéfů výprav a kaučů, kteří to měli povinně zkontrolovat, ale neudělali to, nebo to odflákli. Bohužel se tím čas dosti natahuje a to natolik, že než se moje tatami rozjede, začíná sportovní karate a Jirka a pak i já musíme jít závodit. Mě totiž pražáci adoptovali do svého kata týmu, protože jim chybí třetí člověk a ve sportovním karate není bunkai, takže zaměnit se není tak složité. Ostatní tatami jakž takž běží.
9:00 - boje o medajle mají oficiálně začít, což se docela plní. Všechny děti se řadí do jedné chaotické velké trojřady (i přes snahu se nám nic lepšího nepodařilo) a posloucháme úvodní slovo sensei Jorgy. Naštěstí není moc dlouhé a po chvíli se může začít.
8:00 - jsme v hale. Je velká, pěkná, asi relativně nová a dobře vybavená. Rozhodčích tu zatím moc není, ale postupně se to začíná scházet. Jak přijíždí autobus, tak obsazujeme místo na tribuně. Sensei Mike nás rozhazuje na tatami, bohužel dnes jsou na sportovním karate senioři, masters a veteráni, tak ob'cas některý rozhodčí bude chybět.
7:30 - jedno auto s rozhodčími odjíždí, zbytek výpravy až za 15 minut. Cestou k hale musíme chvíli počkat, protože u silnice dělníci něco kutají. Bagr s vidlicí veze velkou trubku k rygólu, ale v tom ejhle, jak řekl Jura, pánům asi přeměna potenciální energie na kinetickou nic neříká, protože při pokládání se trubka skutálí do rygólu, nabere rychlost a pokračuje v cestě, vyjede na druhé straně nahoru a pokračuje svobodomyslně do pole. A protože Polsko je očividně jedna velká placka, tak ji nejspíš honí dodnes.
6:20 - zvonícím budíkem nejsem příliš potěšen. Stejně jako Iva, žena doktora Schwanzera, který doma zapomněl vypnout budík a ten ji ve svátek zvonil jak na lesy. Na snídani rozhodčích docházím s mírným zpožděním, zbytek výpravy snídá od sedmi.
↑ ČTVRTEK ↑
1:30 - Jako vždy bych si tipnul, že jako poslední usnínám já, neboť jsem právě dopsal online. Škoda, že není více času psát během dne, ale alespoň máte co číst ráno při trůnění na míse.
23:00 - Ještě chvíli kecáme v patře u výtahu, ale postupně se skupinka rozchází na své pokoje. Zítřek bude náročný, tak šup do postýlky!
21:00 - Místní pivo Perla se mi zdá dosti sladké, ale dá se pít (kromě Slávky, tak ho nechce). Jen ten barman je dost pomalý a zcela nesmyslně v 10 hodin přestal nalévat a zavřel. My jsme do té doby alespoň stihli převzít a popsat startovní čísla. Dolaďujeme harmonogram na zítřek (závodníci v 7 snídaně, v 7.45 odjezd do haly, rozhodčí pojedou dřív autem).
20:00 - v podzemí (prý dnes výjimečně) je večeře. Kuřecí, těstoviny, bramobory, rýže, zelenina, polívky, zákusky, prostě co si kdo zamane. Jen místa není moc dostatek, ale nakonec přece jenom najdem volný stůl. Jen škoda, že místní bar nefunguje a pivo nám tu nenatočí. Což napovídá, kam vedou naše první kroky po večeři.
19:00 - všichni ubytovaní, na čtvrt svoláváme sraz v 1. patře u výtahů, kde je prostor se sedačkou a křesílky. Kontrolujeme sjetinu registrace, opakujeme informace, které jsme se dozvěděli na školení. Postupně přijíždí i zbytek výpravy cestující po vlastní ose. Chudák Jirka je osamocen o patro níže a koná zkoušku na rozhodčího licence C. Ta zatím končí tak, že všechny adepty budou zítra sledovat při výkonu na židličce.
17:40 - autobus přijíždí k hotelu, kde se školení rozhodčích již pomalu blíží je konci. Letos se (alespoň takový je plán) bude velmi dbat na etiku kaučů a jejich chování u tatami a podávání protestů. Kartičku kauče by měl dostat jen ten, kdo byl na školení. Využíváme toho, že v jeho průběhu dojela Kačka s Igoram a dopisujeme je na seznam těchto kauču, takže obdrží své kartičky. Trenéři zbytku výpravy stíhají pouze závěr školení, ale nakonec si zvládnou také nějaké opatřit. Děcka se zatím ubytovávají.
14:45 - jsme na místě, potkáváme spoustu známých ksichtů a zdravíme se s kdekým. Těsně před začátkem porady rozhodčích mi Igor říká, že budu mít na starosti kogo kumite a mám o něm něco říct. To mi teda mohl říct o trošku dřív, abych si alespoň něco připravil. Protože jsme ale kogo kumite představovali na jednom ze série online meetingů, která proběhla před mistrovstvím, tak jsme schopni shrnout ty nejdůležitější body. Po smrti senseie Vladimíra jakožto nejvyšší autority pravidel tradičního karate rozdělila totiž federace disciplíny týmům z jednotlivých zemí, které dostanou danou disciplínu na startost a budou něco jako její garanti. Takto se shrnou i ostatní disciplíny včetně už zmiňovaných dětských kumite, kde Igor opovídá snad na všechny naše dotazy a ujasňuje tak jejich průběh, což je velký krok vpřed.
14:00 - my se pomalu ale jistě blížíme k cíli. Poslední část trasy trávíme tím, že pročítáme (a hledáme nedostatky) v pravidlech dětských kumite, která jsou letos opět sepsaná a vylepšená tak, že už se to opravdu dá považovat za jakás takás ucelená pravidla. Kousek před lázeňským městečkem Nałęczów, kde se nachází náš hotel (do haly budeme každý den dojíždět) ještě čerpáme pohonné hmoty a porovnáváme si při tom velikost... nádrží.
13:30 - To děti vidí výběr místa pro oběd úplně jinak než my a podnikají nálet na McDonald, kde si předpokládám též dávají wolowinu či nugetky.
12:30 - Waze nás naviguje vrchem přes Varšavu, což je sice na kilometry lehce delší trasa, ale po dálnici a navíc bez mýta. Na obchvatu hlavního města zastavujeme u nákupního centra hledaje místo, kde bychom si dali něco k obědu. A protože na McDonald se úplně netváříme, končíme u stánku s kebabem. Testujeme s Martinem (který si vždycky z nedostatku kulinářského instinktu dává to, co já) místní specialitu Rollo (s wolowinou), což je gigantická tortila, kde jsou kromě masa a salátu i hranolky. Jerry si dáva kebab box a Filda nějakej jinej box, kde má i nugetky. Kolem se sbíhají ptáci jak z hororu a číhají na každý spadnutý kus. Jura testuje, jestli chytí kousek hranolky i ve vzduchu (nečež se odebere opět na toaletu. Asi navrhnu Jerrymu, ať mu dá číslo na svou urologii).
11:30 - Sice v autobuse nejsem, ale zdá se mi, že i zde budou někteří muset navštívit toaletu, protože jak zajisté víte, ethanol tlumí tvorbu adiuretinu. Zbytek osazenstva zdraví naše bývale cvičence. Jirka stvrzuje cenu pro prostatika zájezdu, protože zastavujeme u jakéhosi polorozbořeného hotelu, kde musí nutně zalévat místní keře.
11:00 - právě se dozvídáme, že pražský kata tým v seniorech nebude startovat v tradičním karate a náš tým jej nahradí. Zdá se, že rozhodnutí nechat ve škole tyče na bunkai s tím, že je přece nebudeme potřebovat, nebylo nejšťastnější. No, otáčet auto nebudeme. Po prvotních nápadech, jako koupit smeták, rozříznout bo na kobudo a podobně je zvolen nápad ten, že nám je přiveze Lenka, která je ve škole a vyjíždí až po obědě. Asi rozumné. Protože ale nebere telefon, na dálku prosíme pana zástupce, který telefon bere, aby pro tyčky zašel a předal jí je. Myslím, že situace, kdy paní učitelce do třídy přinese bez smysluplného komentáře někdo dvě dřevěné tyče a vnutí jí je, je snem každého pedagoga, který si právě sotva zjednal klid ve třídě. Zvláště když už se školní rok krátí a z moudré elegantní sovy je už jen vypelichaný fógl.
9:40 - na minutu přesně předseda upozorňuje, že teď normálně začíná velká přestávka a dožaduje se svačiny. Po chvilce zastavujeme už v Polsku na benzínce a tentokrát testujeme zase místní hotdogy já s Martinem. Jura z nějakého důvodu koupil dvě velké kafe a byť se je snaží udat, vzhledem k tomu, že je kofein močopudný, modří už vědí, kdo bude vyhlášen největším prostatikem dneška.
8:50 - I v autobuse je nálada skvělá. Zatímco někteří své extrémně dlouhé ruce využívají k držení telefonu, jiní radši drží něco jiného.
8:25 - autobus vyráží na cestu, nálada je skvělá. Předvoj už projel Ostravu a na poslední benzínce v ČR se během označování se za prostatiky nabumbalo i autíčko.
8:20 - autobus je tu, nasedáme. Nejprve je ale potřeba řádně posnídat!
8:00 - Hlavní voj se schází na parkovišti u Vejrostky. My už máme za sebou i zastávku na benzínce za Olomoucem, kde zjišťujeme, že je Filda vybaven krabicí plnou řízků. Jerry ale radši testuje místní hotdog.
6:30 - První vlna má sraz již brzy ráno na Kamechách. Usazujeme se do aut, nálada je vynikající, odjíždíme.
Letošní velká akce je mistrovství světa tradičního karate Fudokan, které se koná ve dnech 7.-11.5. 2025. Naše výprava je rozdělena na předvoj - dvě auta s rozhodčími (já, předseda, premiérově Jirka Pallich, Filda Smíšek a Jerry), hlavní voj - autobus s většinou dětí a několika dospělými doprovody a závoj - dalších několik aut.
↑ STŘEDA ↑