15:45 - vystupuju v Komine. S konstatovanim, ze vsichni prezili a pravdepodobne nikdo nechytil Ziku, muj online koncim. Omlouvam se za zpozdene dopsani posledni casti, ale protoze hned po navratu se opet rozjel kolotoc jmenem prace a treninky, chvili mi trvalo, nez jsem se k tomu dostal. Howgh!
15:30 - vysazujem bystrcaky na Kamechach
12:45 - Zastavujeme na benzince a hazem do sebe neco k jidlu. Obsluha nam tu sice rozumi, ale tvari se, jako bychom je obtezovali. Inu, kazdy kraj ma sva specifika...
12:15 - S 45 minutovym zpozdenim pristavame na Ruzyni. Auto, ktere nas vyzvedava, uz tu je, takze nakonec ani necekame az vystoupi prazaci a odchazime pryc. V hale se potkavame s Adamem Soebajo, ktery prijel senseie vyzvednout, a vzkazujeme nase pozdravy.
10:45 - Byl jsem tak unaveny, ze jsem zaspal vzlet, coz je na letu asi to nejzabavnejsi. Probouzim se behem pristavani, ale sotva drzim oci otevrene.
9:45 - Nakonec se s drobnym zpozdenim nalodujeme, ale nam to vubec nevadi, protoze uz nemusime stihat zadny pripoj. Ja s Martinem dokonce sedime v casti pro prvni tridu, ale do te samozrejme nepatrime, takze welcome drink jsme neobdrzeli. Jerry brbla neco o burzoaznim vedeni naseho spolku. Senseiovi byl zabaven kufr a nalozen do podpalubi.
9:00 - Prichazime ke gate a svete div se, je tu sensei a divi se, kde jsme. Naprosto netusime, jak se sem se svou pomalou chuzi dostal, kdyz my jsme se rozhodne neflakali. Mame se nalodovat v 9:15, ale letadlo tu jeste neni.
8:30 - Bloudime po letisti, ktere je fakt monstrozni. Mezi terminaly tu jezdi autobusy, ktere krizuji obrovsky areal sem a tam. Do naseho terminalu to trva skoro 30 minut. Potkavame se s prazakama, ovsem chybi Lada Tranta a Sugi. Jsou asi nekde za nami a rikame si, ze asi dopadnou spatne, protoze jak se tu nekdo zamoce, tak uz se nevymoce. Nechavame je svemu osudu. Musime projit jeste jednou security kontrolou, asi kvuli zmene terminalu. I pres avizovanou stavku je tu pekny frmol.
8:00 - Vystupujeme z letadla. Prazaci sedeli asi o pul letadla pred nami a uz jsou davno v trapu. Zkousime mistni kiosek, jestli nam nevytiskne boadring passy do Prahy, ale nevytiskne. Nastesti jsem mel jeste v Riu spasny napad, ze zkusim provest check in online a svete div se, ono to fungovalo. Takze mame passy ("Vite, co je to p(u/a)ssy?") v telefonech i s carovym kodem. Za chvili ale zjistujeme, ze kdyz ma nekdo displej jak pavucinu, tak to skener nenacte. Na security borec poznava medaili, ktera na rentgenu jasne zari, a gratuluje nam.
3:40 - Mel jsem zavrene oci a myslel, ze prolitame dalsi turbulenci (kterych po ceste bylo docela dost), ale omyl, pristavame na runwayi v Parizi. Je 7:40 mistniho casu a je jeste tma.
2:00 - Podava se snidane. Byl to tusim nejaky muffin a jeste nejaka bananova buchta.
24:00 - Kdyz uz to vypadalo, ze na chvili usnu, objevuje se Peta Suja a chce si s nami povidat, protoze uz nevi, jak si ma sednout. Coz uplne chapu, vsichni jsme na tom podobne. Jdeme do pricne spojovaci ulicky, kde jsou nejake pochutiny a moudre rozpravame. Nakonec nas vyhani letusak, ktery jde cosi chystat.
22:00 - Hura, po asi 345 pokusech zvladame zvolit spravne odpoved i na finalovou otazku a vyhravame milion liber! Skoda, ze pouze virtualnich. Pitoma hra pouze zablika a vrati se do menu. Ani se nemuzeme zapsat do zadne tabulky vitezu. Jdu poslouchat hudbu.
21:45 - To se neda, podnikame vypravu na zachod. Je tu fronta. Co tem prostatikum tak trva?
21:30 - Uz jsme byli asi trikrat ve finale o milion liber, ale bohuzel ani jednou jsme nevedeli a ani netipli spravnou odpoved. Uz se mi chce fakt curat.
21:00 - Jak mam sakra vedet, kdo hral ve tricet let stare anglicke telenovele? Pitoma hra, jak muzou mit francouzske aerolinky v pocitaci hru, kterou delali britove, a navic s uplne blbyma otazkama? Chce se mi curat.
20:30 - Mozna jsem se trosku precenil. Dalsi pokusy jiz tak uspesne nebyly. Jerry si jiz se zajmem cte otazky na mem displeji a navnaden rekordem z letu do Brazilie souhlasi, ze to musime dohrat.
20:00 - Objevuju, ze na systemu je hra Milionar. Navnaden prvnim pokusem, kdy jsem dosel v otazkach dost daleko, si rikam, ze tu hru musim dohrat.
19:00 - Posadka rozdava zmrzlinu. Martin zrovna spal, a tak dostal kulovy. Zvladl se ale rychle probudit a podarilo se nam presvedcit letusaka z druhe ulicky, aby mu jeste dal.
17:30 - Koukam na Deadpoola 2. Martin na Johna Wicka 2. Mezitim se serviruje vecere. Maso, asi hovezi, s ryzi a nejake dalsi pochutiny. Neni to spatne.
17:00 - Jerry je mrzuty, protoze na palube tohoto letadla neni wifi. I multimedialni system v kazdem sedadle vypada starsi nez ten nizozemsky cestou sem. Navic dotykove ovladani je dost nepresne. Nastesti je ke kazdemu displeji i dratovy dalkovy ovladac. Z jedne strany je podobny ovladani na televizi - sipky, zmena hlasitosti, na druhe strane ma malou klavesnici a herni gamepad. Cool. Skoda, ze system neobsahuje zadne hry, ktere by toho dokazaly vyuzit. Tak hrajeme s Jerrym alespon virtualni kulecnik, ktery se da hrat i ve dvou. Porad ho ale prerusuje hlaseni pilota, ze se mame pripoutat a kdovi co. Nakonec remizujeme 1:1
16:40 - A je to skutecne tak. Sbohem Rio! Skoda, ze nesedim u okynka a nevidim nadherne morske pobrezi, jako kdyz jsem letel smerem sem.
16:00 - Nalodujeme se do velkeho letadla Air France. Vypada to, ze i pres stavky ve Francii odletime
15:45 - Martinovi odleta letadlo do Buenos Aires
15:30 - zbyva hodina do odletu, usazuju se na lehatkach u gatu a pozoruju letiste. Na a abyste nerekli, ze jsme byli v Riu a ani nevideli pamatky, tak jsem zdokumentoval, ze to neni pravda. Na teto fotce vidite i sochu Krista i Cukrovou homoli. Kdybyste to nahodou nemohli najit, tak to prvni je na nejvyssim vrcholku u praveho okraje fotky, to druhe hned vlevo od hangaru.
14:30 - Po projiti security se usazujeme a davame si obed. Nekteri si dali jenom sendvic nebo bagetu, my s Jerrym objevujeme podnik, kde i normalne vari a davame si i s Martinem moje oblibene lasagne. Vysvetluju pinklovi, ktery docela umi anglicky, co znamena nazev piva, co tu prodava.
13:00 - Uklidneni boarding passy v kapse obsazujeme mistni obchod se suvenyry. Jako asi vsude v Brazilii, i tady nemaji moc cenovky. Pocitame s tim, ze to nebude uplne levne, ale prece jenom 296 roundupu me trosku vykulilo bulvy. Ale jen at moje rodina a kamaradi vidi, co do nich investuju. Rekordmanem je nicmene Pavlos, ktery dostal jasny pokyny - bez saticek pro dcerku se nevracej a utraci 700 mistnich chechtaku. A to je jeste ani zatim nesehnal.
12:30 - Mno, tezko rict, jestli ty 4 hodiny, co nam zbyvaji na prestup, budou stacit. Nemame totiz boarding passy na dalsi let. Prazaci je maji, protoze jim je v Curitibe vytiskli, nam je nevytiskly. Ne ze by nechteli, proste jim to neslo. A to jsme to meli kupovane pres stejny web. Takze zatimco oni si v klidu prosli security a uz nekde relaxuji, my shanime listky. Holka, ktera stoji u bezpecnostni prolidky, neumi anglicky ani Hello. Snazime se ji vysvetlit, ze listek, ktery pipa ve skeneru, je na cestu sem, a ona na nam asi 5x portugalsky rika, ze ten listek, ktery pipa, je na cestu sem (alespon tak jsem jeji gestikulaci pochopil). V hlave si myslim "to vim taky, ty vole", ale nahlas rikam "kde sezeneme listek na cestu odsud?". Odpoved je opet 5x portugalsky to, ze ten listek, ktery pipa, je na cestu sem. No nic, s postezovanim, ze jsme na letisti a ma umet anglicky (kteremu samozrejme nerozumi), si to jdeme zaridit sami. Automat, ktery boarding passy tiskne, jsme minuli pred tremi zatackami chodby, nastesti podruhe si ho jiz vsimame. Nanestesti je ale mimo provoz. Na transferove prepazce nikdo neni. Nakonec na pokyn nekoho v zamestnanecke veste vychazime uplne pryc ze zabezpecene casti letiste a jdeme normalne na check in. Prvni automat neumi tisknout listky nasi letecke spolecnosti. Na prepazce Air France nikdo neni, protoze let leti az za vice nez dve hodiny, kdy se prepazky oteviraji. Nakonec zvladame tisknout letenky na spravnem automatu, ale jenom pro cestu do Francie.
12:15 - a jsme v Riu! Letadlo pristalo a my mame asi 4 a pul hodiny na prestup.
10:00 - cekame na letisti v Curitibe. Letadlo uz je pripraveno, za stoupame si do fronty a pomalu nastupujeme.
7:30 - Vsichni sbaleni, zaplacene pokojove ucty v hotelu, jsme pripraveni na cestu (vsimnete si popelarskeho auta v pozadi). V minibusu rychle kontrolujeme pasy a loucime se s Murakamim, coz je jeden z organizatoru, ktery nas mel na starosti. Je ale strasne rychlej, takze na fotce zbyla jenom ruka. Asi uz nas chce mit taky z krku.
6:45 - schazime na na snidani, nastesti to vzhledm k brzkemu odchodu na kute neni zadna tragedie. Po snidani se hned balime, protoze mame objednany odvoz. Radkovi konecne dorazil kufr. Asi ho ani nevzal na pokoj. Terka se asi libi mistnim hochum, protoze jeden z pinklu v hotelu ji dav tuto kresbu.
↑ Pondeli 9.12.2019 ↑
22:00 - S Matinem jeste delame poradek ve fotkach a dopisujeme online. Spis teda ja, protoze on tu usnul. Ja uz k tomu ale taky nemam daleko, takze se pro dnesek loucim a preji dobrou noc.
21:00 - Unava poslednich dni se jiz nascitala a je to znat, takze se rozptylujeme do pokoju (mimochodem Hela s Pavlikem je prestehovana na jiny pokoj, protoze synacek ucpal zachod. Coz neni divu, vzhledem k tomu, co sezere).
20:00 - Je neuveritelne, jak rychle se clovek dokaze prezrat. Jenom Pavlik, chlapec ve vyvinu, by papal porad dal a dal, otesanek jeden. Jsme tak prezrani, ze nikdo ani nezvedne ruku s mobilem, aby udelal dokumentaci. Cisnici tu navic umi relativne slusne anglicky, takze nam i vysvetluji, ze stojanky s otocnym koleckem funguji tak, ze kdyz je otocena zelena barva nahoru, znamena to noste maso a maso a maso a maso. Kdyz je nahore cervena, znamena to, ze vyklusavam. Nejak se ale nedokazeme shodnout, kdo jeste muze a kdo ne, takze barvu stridame tak rychle, ze se cisnici ani nestihaji adaptovat. Hodovani vyrusi jen autonehoda u parkoviste, ktera je dost zahadna, protoze auto ma otluceny predek a zadek a jeste je cimsi nejake polozasypane. Jsme radi, ze Uberridici nas dovazeji bezpecne na hotel.
19:05 - Vydali jsme se do Per Tutti, ale jiz na krizovatce se nam to nejak nezda, protoze na parkovisti nestoji zadna auta a navic je zhasnuto. Co ted? Nakonec volime variantu jine hospody a ja navrhuju tu, ve ktere jsem byl vcera a jmenuje se Sal e Brasa.
17:30 - Po navratu z letiste si davame hodinku a pul pauzu na odpocinek a pak pujdeme na rozluckovou veceri.
16:45 - Ani letistni kiosky nas nezvladaji odbavit. Nastesti pikolik umi anglicky a navadi nas k prepazce, kde po chvili stani ve fronte vysvetlujeme situaci mile slecne. Ta nam sdeli, ze vnitrostatni letenky koupene odjinud a navazany na dalsi mezistatni lety nejsou odbavit online a je potreba to udelat u ni. Bohuzel tahle moznost je pristupna az dve hodiny pred odletem letadla. Petr se ji sice snazi vmanipulovat k vetsi snaze to nejak udelat, ale bohuzel to nejde. Alespon nam zkontrolovala, ze s nami pocitaji a dokonce mame i pridelena sedadla. Letenky na vsechny tri lety zaoven nam snad vytiskne zitra. Uberujeme zase pryc. Mnozi se tu Uberzeny ridicky.
15:30 - jsme na hotelu a snazime se provest check in do zitrejsiho letadla. Ale at ja i Peta Suja zadavame cisla nasich letenek a rezervaci jak chceme, tak se nam to proste nedari. Dochazi na zalozni plan - Uber na letiste.
15:00 - Potreti obedvame v obchodaku jmenem BIG. Pani, kdyz nas uvidela, se dost zhrozila, protoze si pamatovala nasi domluvu z minuleho dne. Ale ja jsem se hrde zatvaril, ze dnes to bude brnkacka, a s prstem zapichnutym v menu zahlasil "dois tohle a dois cerveja" a bylo hotovo.
14:15 - Na plose je mumraj, sensei Sugi se chce vyfotit a rozloucit se znamymi bafunari, ostatnimi mistry a dalsimi svymi prateli. Ziskali jsme fotku senseu Sugiho a Machidy, na ktere je s nejakym mentalne retardovanym jedincem a s jeho kamaradem, ktery se rad osahava.
14:00 - A je hotovo. 20 mistrovstvi sveta tradicniho karate je minulosti. Vetsinu nejcennejsich kovu posbirali brazilci. Nutno rict, ze to meli znacne ulehcene tim, ze byli na domaci pude, bylo jich tu opravdu hodne a ostatni zeme meli podstatne mensi vypravy (cemuz se vzhledem k lokaci nelze divit). Obdobne je to i se slozenim rozhodcich a po tech par letech, co jsme absolvovali jiz nekolik podobnych akci, muzeme rict, ze kvalita nasich evropskych rozhodcich je o stupinek vyssi. Ale spolknuti a prekonani obcasne sportovni krivdy proste k zivotu sportovce patri.
10:30 - vse je konecne pripraveno a po kratke porade treneru (na kterou jsem byl vyslan ja a kde se resilo poradi kategorii a nejake drobnosti) se muze zacit. Usporadani bylo prestaveno na jedno giganticke tatami, v ramci ktereho byly nachystany dva soutezni placy, na jednom jely zeny a na druhem muzi. Jedine hned prvni kategorie byla pouze na jednom tatami, a to enbu mix. Finale enbu muzi s nasi ucasti se odjelo uz vcera, tezko rict, zda to byl umysl, nebo chyba organizace.
9:30 - V mezicase, nez se hala nachysta, se fotime sami a pak i se sensei Justo Gomez z Argentiny
8:50 - Bohuzel nestihame kumite prazaku. Kdyz prichazime do haly, tak prave svoje zapasy vsichni skoncili. Organizatori totiz rozjeli zbyvajici zapasy na vsech tatami, aby se rychle skoncilo a hala mohla nachystat na finalove zapasy.
8:30 - Odjizdime na halu, jeste se fotime pred hotelem
7:00 - Je tu dalsi den a s nim snidane. Diky do Brna, kde nasi pravidelni ctenari objevili youtubova videa s zivymi prenosy ze souteze:
- Nase Enbu 1:50
- Pavel kata 2:05
- Nas kata tym 2:15
- Terka kata 3:24
- Rozhovor se sensei Sugim, ktery prekladam 10:13
- Urcite jsme tam i vicekrat, ale tohle jsme zatim nasli
Stream z dnesniho 2. dne - finale
- Pouze na zacatku zavodi prazaci na kumite, my tam jiz v kimonu nefigurujeme
↑ Nedele 8.12.2019 ↑
1:30 - Doplnil jsem fotografie z dnesniho dne (jeste chybi fotka Pavlose na nejvyssim stupni - uz je doplnena) a valim spat, dobrou noc.
23:00 - Myslel jsem si, ze na hotelu uz vsichni nasinci spi, ale spletl jsem se. Pavlos starsi sedi na baru a hovori s brazilci. Dorozumivaji se pomoci hlasiteho smichu a par anglickych slov (kdyz Pavlovi bylo 20, absolvoval 20 lekci anglictiny). Kvuli domluve s ruskym reprezentantem oprasil Pavlos rustinu ze skoly. Ja budim Martina, spolu si rekapitulujeme a hodnotime dnesni dem a delame poradek ve fotkach. Zacinam dopisovat online.
21:00 - samotny prezident ITKF nas svym vozem, ktery mimochodem ridi jak drak, veze do restaurace kousek od hotelu. Zde se setkavame s ostatnimi predsedy, mistry, bafunari, rozhodcimi a s kym ja vim jeste a nastava obzerstvi, protoze jinak to v brazilskych restauracich asi ani nejde. Jestli nebudu mit dnu, tak to bude zazrak. Zde pinkli vladnou anglictinou o neco lepe nez ostatni brazilci, ale porad to neni zadna slava, takze moje nejpouzivanejsi slovo je "vaca", coz znamena krava. Sensei Sugi ani sensei Eyal totiz nemuzou veprove, takze jim zjistuju, jestli si maji nechat nalozit maso na talir, nebo ne. Druhe nejpouzivanejsi slovo je "cervezja", to je ale spis pro me. Nakonec si nase cast stolu povida o kde cem od Schengenskeho prostoru az po Rakousko-Uhersko.
20:30 - Dorazime do hotelu, kde zbytek nasi vypravy prave dojida veceri. Chci je hned nasledovat a neco pojist, ale jen co si dam veci na pokoj, jiz me shani sensei, ze pojedeme na veceri s ostatnimi funkcionari.
19:45 - s necelym dvouhodinovym zpozdenim se ocitame na meetingu. Jsou tu zastupci evropskych zemi a vedeni ITKF, mluvi se o stanovach a zarazeni clenskych organizaci pod ITKF a formovani kontinentalnich organizaci. Tim vas ale vubec neminim zatezovat a koneckoncu sensei se mi priznal, ze uz tam trosku usinal.
19:30 - Jsme zpet v hale, ostatni tu jeste jsou, ale dnesni soutezni den pomalu konci, dobihaji posledni zapasy. Na zitrek zbyvaji finale nejatraktivnejsich kategorii a asi cele kumite senioru. Dozvedel jsem se, ze zbytek vypravy se behem me nepritomnosti vyfotil. Fotografii proto nazyvam sobi hnusci.
19:00 - Zatimco v hale kluci zapasi v kumite, my cekame na meeting. Kdyz tu najednou se zjevi jeden z organizatoru, se kterym se uz docela zname a ze by chtel udelat se senseiem interview do televize. Tim myslel onen stream. Tak usedame do te male tajemne komnaty, chvili cekame, nez skonci prave probihajici zapas (ktery zive komentuji dva brazilci s mikrofonem, a pokud jste nekdy slyseli jihoamericke fotbalove komentatory, vite, jak to asi zni). Interview probiha tak, ze se komentator zepta portugalsky, asistent to prelozi do anglictiny, sensei odpovi v cestine, ja to prelozim do anglictiny a asistent do portugalstiny. Ale pekne jsme si pokecali, divaci se dozvedeli, ze je sensei v Brazilii podruhe (predchozi navsteva byla v roce 1996 tez na MS), ze se mu sampionat libi, ze nase vyprava cita devet zavodniku a tri doprovody a ze mame zatim jednu zlatou, dve stribrne a dve bronzove.
18:30 - Mistnost na druhe strane je ovsem zavrena, takze koukame okolo, jestli nezjistime proc. Sugi si vsima male mistnustky, kde bezi tri kamery, nekolik pocitacu a zjistujeme, ze cele mistrovstvi se streamuje na internet na Facebook a Youtube (sorry, kdybychom to vedeli, tak bychom dali vedet, abyste mohli na nase nadpozemske vykony koukat, ale tyhle informace se nekde ztratily). Kazdopadne navazujeme kontakt a chvili si povidame s obsluhou videa.
18:15 - Kdyz se me sensei napoctvrte zeptal, jestli si dam kureci kebab z mistni kantyny, uz me bylo blby rict ne, a tak spolu testujeme mistni kulinarske speciality. Nakonec po nem vetsinu dojidam. Sensei Eyal (ten z Izraele) se me pak pta, zda umim kata Nijushiho, ze by si potreboval pripomenout bunkai, coz nejak souvisi s jeho zkouskami na pasek. A tak poslouzim jako figurant pri jeho nacviku. Nakonec zjistujeme, ze meeting by mel byt na druhem konci haly po skonceni soutezi
18:00 - Sensei Sugi tvrdi, ze meeting je nahoru po schodech, ale v casti haly, kde prave jsme, zadne schody nahoru nejsou. Kdyz chceme zjistit, kde je chyba, setkavame se se sensei z Izraele, ktery se se Sugim foti a davame se do reci. Z nejakeho duvodu se s nim pak chteji fotit i nejaci dalsi lide, asi z Portugalska. Jeden se pred nejakou dobou chtel fotit i se mnou a s Martinem, vubec netusime proc, asi si myslel, ze jsme nejake celebrity.
17:50 - Sice nemam s sebou oblek, ale sensei rika, ze se v 6 hodin zucastnime meetingu. Tim pro me zacina druha cast dne, kdy se odloucim zbytku nasi vypravy a cekaji me mnoha dobrodruzstvi, kde si najdu nove kamarady a ziskam spoustu zazitku.
16:00 - Postupne behem celeho odpoledne nastupuji prazaci. Lada ve svem kumite prvni zapas vyhral, druhy zapas dostal do drzky a bohuzel z toho byl doctor stop, ale protoze to bylo jiz semifinale, tak ma bronzovou medaili. Lada Tranta svuj souboj v kogo kumite prohral. V kumite tym jsme v dramatickem a vyhecovanem souboji s domaci Brazilii bohuzel tesne prohrali. Peta pak ve fukugo postoupil pry pres kumite i katu kitei, ale pak zapas prohral. Pravdepodobne to na medaili o jedno kolo stacit nebude. Tim byly dnesni zapasy skonceny.
15:45 - Pavlos bohuzel v prvnim kole vypadl, souper mel dabelsky rychle kizami tsuki. Brnenska vyprava ma odzavodeno.
15:35 - Terku volaji na kogo kumite, nastesti si oznamovatel nechava vysvetlit, ze to je nejaka mylka, Terka na kogo nejde.
15:30 - my, duchodci, jiz mame za sebou kata individual. Bohuzel do dalsiho kola sli pouze 4 z kazde skupiny a na to nam body ani jednomu nestacili. Jerryho navic boli koleno. Posledni z nas jeste zavodi Pavel na kogo kumite.
🥇 15:00 - Pavel zvitezil i v dalsim zapase a stal se tak mistrem sveta ve fukugo juniori
14:40 - Pavel vyhral svuj zapas ve fukugo a nasledne i v kata kitei, takze je ve finale fukugo.
🥔 13:30 - Terka bohuzel konci na nepopularnim bramborovem miste. Ale postup do finale je velky uspech!
12:15 - Terka postoupila do finale v kata individual. Cekame, nez jeji finale zacne.
🥈 11:15 - Pavlos ziskava stribro v kata individual juniori. Ve finale sice ziskal nejvice bodu, ale v souctu to na zlato nestacilo
11:00 - Pavel v kata jednotlivci postoupil do finale, asi z druheho mista.
🥈 10:15 - Pavel s Terkou ziskavaji stribro v enbu mix juniori!
10:00 - a pokracujeme katou tym. Tam bohuzel koncime 5. a do finále nepostupujeme, takze ani nevyuzijeme nase krasne tyce. Je to skoda, chybelo malo, dalsi dva tymy meli podobne bodu. Bohuzel jsme dostali penalizaci za chybu v synchronizaci. Mezitim zacinaji zavodit Pavel s Terezkou.
🥉 9:45 - v Enbu s Martinem ziskavame treti misto!
9:30 - souteze se postupne rozjizdeji. Soutezi se na ctyrech tatami, dve dalsi slouzi k rozcvicovani. A zaciname pekne zostra nasim enbu.
9:10 - privolava me sensei a jsem zaveden na jeho setkani s typkem z Indonesie a s prezidentem cele ITKF a delam mu tlumocnika. Což je nekdy dost problematicke vzhledem k tomu, jak sensei mluvi cesky. Nakonec se mi myslim docela podarilo jeho myslenkam dat hlavu a patu. Nejzajimavejsi informace je pro nas to, ze se budeme uchazet o poradatelstvi pristiho MS, dalsi zajemci jsou Italie, Egypt a Israel.
9:00 - planovany zacatek se jako obvykle nestiha, zatim se tu lidi ruzne shlukuji a zacinaji se rozcvicovat.
8:50 - sensei jde nakupovat a my s nim. Chce koupit tricka mistrovství cele sve rodine. Je to trosku komplikovanejsi, protoze misto klasickych velikosti tu maji P, M, G a GG. Pak chtel kimono, ale bud mu bylo moc velke, nebo male, takze z toho seslo. Navic mel u sebe jenom dolary. Coz se ale ukazalo jako vyhoda, protoze nejenom ze dolary brali, ale vraceli na ne realy s bezkonkurencne nejlepsim kurzem. Na letisti byl dolar za 3, ve meste za 3,9 a tady mu dali 4,2. Toho sensei ihned vyuzil a rychle holcine vnutil dalsich 20 dolaru na vymenu, nez si to rozmysli.
8:40 - vytvarime hnizdo v jednom z hornich rohu tribuny.
8:15 - po asi pulhodince lenoseni nastal cas k odchodu na halu. Pred hotelem zrovna tu maji organizatori pristaven minibus, tak jej vyuzivame a transportujeme se na univerzitni kampus.
7:00 - schazime se u snídaně, nekdo je na ni o trochu driv, nekdo prijde pozdeji (schvalne hadejte kdo).
↑ Sobota 7.12.2019 ↑
22:00 - Vsichni jsou dost znaveni, ja jako posledni dopisuju online, ostatni uz hajaji v betlich. Jdu se k nim pridat. Dobrou noc
20:30 - U seseie se schazime s Petou Sujou, predavame informace, ktere jsme za ty dva dny tady nastradali. Nakonec sensei jede dolu na recepci na pokec s Indonesany.
20:00 - Z nasad ke smetakum a vsemocne lepici pasky konstruujeme nejvic cool tycky na bunkai na svete. Rytiri Jedi se muzou jit zahrabat.
19:00 - Spolecensky konverzujeme v nasi centrale, kterou se stal Pavlosuv pokoj. Za hodinu mame ale briefing.
18:45 - Vola sensei, div ze nedrkota zubama. Klimatizace chce snizit teplotu v pokoji za kazdou cenu, i umrznuti hostu. Martin ji zvlada zkrotit.
18:30 - Pomahame senseiovi s vecma a nastavujeme klimatizaci v jeho pokoji na 24°.
17:00 - Bereme senseie s sebou na obed, tentokrat zvladam dokonce i spravne objednat typ masa, protoze sensei veprove nemuze. Provadime rychly nakup a jedeme zpet na hotel.
16:00 - omladinu s Rostou posilame na pozdni obed, zatimco my jdeme se Sugim vyridit registraci. Jsme posledni vyprava, ktera nema oficiality hotove, takze organizatori jsou radi, ze si nas muzou odskrtnou a zacit konecne losovat a chystat zitrejsi soutez. Kdyz chceme objednat Uber (ktery je tu vetsinou do 3 minut), sensei se zapovida se skupinkou z Indonesie. S odvozem pockame a auto volame az za 15 minut, kdyz se sensei napopate rozlouci. Jak na potvoru je nejblizsi ridic 10 minut odtud...
15:00 - Ceremonial se nijak vyrazne nelisi od ostatnich, ktere jsme jiz zazili. Cvicenci po jednotlivych zemich napochoduji do haly a seradi se. Vepredu sedi papalasi, nekteri z nich nam reknou nejaka moudra, ale malokdy je z reproduktoru necemu rozumnet. Obcas zatleskame. Pak prijdou na radu nejaka vystoupeni. To prvni je asi nejlepsi, jedna se o skupinu bubeniku. Wikipedia rika, ze se tato kratochvile jmenuje Taiko. Pote brazilska reprezentace ukazuje nejakou smesku ruznych kata a nakonec nasleduje jeste jedno hudebni vystoupeni. Ale priznam se, ze to jiz moc neposloucham, protoze googlim informace o stavce ve Francii. Domu se totiz vracime pres Pariz...
14:30 - Pry jsme meli spechat, ale nakonec tak tricet minut cekame, nez se vse pripravi a zacne ceremonial. Nekteri jsou cekanim otraveni, nekteri jsou optimiste. Organizatorka zarazuje nasi malou vypravicku podle abecedy mezi Portugalce a Rumuny.
13:00 - Odjizdime do hotelu, maji dorazit opozdilci. A skutecne, nakonec pred hotelem zastavuji dve auta, ze kterych vystupuji Petr, Lada, Lada, Radek a sensei Sugi. Po privitani se zapisuji do hotelu a pak se vyparuji jak para nad hrncem, jenom sensei Sugi zustava s nami a protoze se prave dozvedel, ze bude uvodni ceremonial, dava prikaz - sbalit kimona a do haly.
12:00 - Pri vstupu do vedlejsi velke haly nas nikdo nezastavil, tudiz jsme ji obsadili jako nase utociste. V druhe casti uz trenuje Italska vyprava, tak nezustavame pozadu a trenujeme katy a enbu. Pavel starsi se rozhodl dodrzovat pitny rezim, takze zabloudil do restaurace pres silnici a podarilu se mu vysvetlit pinklovi, ze nechce jenom deci, ale rovnou celou lahev cerveneho. Bohuzel sklenicky, ktere si vcera zakoupil v supermarketu zustaly na pokoji, takze potupne pil z kelimku. My ostatni jsme konzumovali vodu a Colu. Jejich nakup probihal asi takhle: ukazujeme petky - Dezoito - English? - Dezoito - Inglese? - Dezioto - Nerozumime - Dezoito - Ja ti nerozumim, vole! - Eighty - Tady mas stovku - pinkl vrati 82.
10:15 - Uberujeme na halu. Dnes se kona jenom InterClubs Cup - mezinarodni mezioddilove zavody, to jeste neni samotne mistrovstvi. Hala je dost plna, a na tatami se zavodi o sto sest. Docela dlouho se koukame a take si kupujeme tricka mistrovstvi.
9:00 - snidane probiha podobne jako vcera, Hela je rano Jura a vybira si z nabidky.
7:30 - Uz nejak nemuzu spat, tak lezim, odpocivam a posloucham Rostu, jak na zachode cvici. Ted si ale nepredstavujte, ze zatina jiste zadni spodni casti tela, ale on tam opravdu posiluje, aby me nerusil v pokoji.
↑ Patek 6.12.2019 ↑
0:45 - Prejeme vam dobrou noc (i kdyz vy uz davno chrnite, i ja bych totiz uz v tuto dobu doma uz spal), ale jeste se pred spanim na chvili presouvame na sedacky u recepce se vzkazem: O, Brahmaputra! Vesele vanoce!
00:00 - Zakoncujeme nasi moudrou debatu na pokoji, a posilame cleny vypravy spat. Sami ale trestame Brahmaputru a pri dopisovani onlinu nastavujeme na hotelovem pocitaci na recepci spravnou domovskou stranku.
22:45 - Asi jsme na senseie a druhou cast vypravy intenzivne mysleli, protoze najednou vola Peta Suja a sdeluje nam, ze nestihli pripoj v Sao Paulu a shaneji tam hotel. Jedeme na recepci vyrizovat jejich zpozdeni. Ted se muj ohoz hodi, protoze vypadam patricne reprezentativne a duveryhodne.
22:30 - Mam tu s sebou v Brazilii oblek, protoze jsem mel delat sensei Sugimu prekladatele na kongresu. Protoze je ale kongres naplanovan na dnesek a sense stale nikde, pravdepodobne ho nevyuziju. To ale podnitilo zbytek vypravy, ale zoganizovali modni prehlidku. Kolekce 2019 je elegantni, ale i vesela. Vhodna i na noseni do striptyzoveho baru. Jen na ten kongres neni v tomto stavu moc vhodna... Za vse ale muze Brahmaputra, ktera ma mimikry a maskuje za za Coca Colu! Pavlose to zmatlo natolik, ze se bude divit uctu za minibar.
22:00 - dospelaci se schazeji u Pavlose na pokoji, kde vedeme moudre reci. Omladina se k nam pripojuje ze chvili, pravdepodobne pote, co si zodpovedne hrali na doktory. Hela ma o tomto typu zodpovednosti poucnou prednasku.
21:30 - odchazime z Per Tutti, prohlizim si parkoviste, zatimco ostatni testuji pevnost lavicek. V nalade se presouvame zpet do hotelu. Sice uz je po setmeni, ale okoli vypada relativne bezpecne.
20:30 - Martin je hodne nervozni, protoze mu cisnici (kteri samozrejme mluvi pouze rychlou portugalstinou) nechteji rict, kolik nas vecere bude stat. Pinkl narychlo vytvari cenik psanim na ubrus. Jidelni listek, privolany zvolanim "menu - folha" je pouze slovnicek s obrazkem, ktery nas uci, jak se reknou jednotlive casti kravy v ruznych, prevazne jihoamerickych, jazycich. Pavlos starsi na deset minut zabavil pinkla tim, ze ukazuje na obrazku jednotlive casti kravy a pinkl mu portugalsky povida o danem mase, nacez Pavel ukaze na jinou cast kravy a "rozhovor" se opakuje. Nastesti Pavlos mladsi uplatnuje svoje vzdelani z Vejrostky a spanelsky se dorozumiva a zjistuje, ze je vse jinak. Na rozdil od nasich restauraci tu neplatime za jednotliva jidla, ale plati se za osobu. Clovek si vezme talir, nalozi si nejake prilohy (jako treba krevety) a pak uz jenom kyva hlavou jakoze ano, nebo vrti jakoze ne. Pikolici kolem behaji s ruznymi druhy masa a podle vaseho vyrazu vam bud ukroji, nebo jdou o stul dal. Kazdy z nas sezral asi tak pul kravy, jen Pavlos mladsi vyhubil cely kravi rod. Brazilsti pinkli vesele stebetaji, my se usmivame, plynule cesky jim odpovidame, pekne si rozumime a nechavame se odrbat o kazdy cent. Nakonec jsme i s pitim platili necelych 700 Realu, coz je asi petikilo na jednho, coz hodnotime pozitivne.
19:30 - Prsi jak svina, premyslime, ze do restaurace vzdalene 150 metru pojedeme Uberem, ale nakonec se pocasi umoudri a tak za mirneho pokapavani (nastesi tu ma Hela leky na kapavku) odchazime z hotelu smer hlavni silnice. Tu krizujeme prapodivnym sikmym prechodem a uz se ocitame pred vstupem do Per Tutti, vyhlasene restaurace, kde o maso neni nouze, protoze jak rikal nas ridic z letiste, brazilci maso miluji. Nejprve se ale opatrne zeptal, jestli nejsme vegetariani.
18:00 - Testujeme mistni pivo v hotelu (350 ml plechovky s nazvem Eisenbahn, toceny tu nemaji asi nikde), dopisuju pritom online na mistnim pocitaci.
16:15 - Objednavame Uber a pul vypravy s asi hektolitrem tekutin odjizdi na hotel. Pavlos mladsi se snazi opravit ridice, ze nejsme z Czechoslovakie, ale asi to nedopada na urodnou pudu.
16:00 - Obtezkani igelitkama jak banda bezdomovcu odchazime z obchodaku. Nas nakup zahrnoval velke sudy s vodou (nedoporucuje se zde vodu z kohoutku pit, a dokonce ji ani pouzivat k cisteni zubu, coz znamena, ze jsem si jiz 56 hodin necistil zuby. Martin se tady chlubi, ze si s Terezkou zuby cistil, neb disponoval balenou vodou. Jerry si misto toho sype anabolika do Coca coly). Dale jsme koupili vzorky jinych tekutin, ze kterych byva obcas taky spatne, ale jinak nez kvuli bakteriim. No a zlaty hreb nakupu jsou dve modre plastove tycky od smetaku, ktere pouzijeme k bunkai v kata tym. Nesly koupit samostatne, takze mame i dva smetaky, ale ty jsme nechaly u pokladny.
15:20 - Ulovili jsme sushi, grilovane maso, krokety, testoviny a dalsi dobrutky. Jerry si obzvlast pochvaloval bucek. Snad se z techto specialit klasickych obchodakovych fastfoodu potentujeme jenom parkrat a vzdy usazeni na mise.
15:00 - my mame hlad! Bohuzel restaurace v Brazilii maji otevreno pres obed a pak na veceri. Tri odpoledne nespada pod ani jedno z toho, tudiz je zavreno. Jdeme na lov do mistniho obchodaku
14:20 - placeni hotelu je dost na dlouho. Kdo by veril, ze v 21. stoleti se clovek nedomluvi v zarizeni se tremi hvezdickami. Jeste ze mame Google translate. Prekvapuje nas mistni zvyk vystavovat faktury dva dny po skonceni pobytu. Na muj dotaz, jak nam ji asi tak predaji, kdyz budeme na jinem kontinetu, odpovi samozrejme emailem. Skoda, ze u naseho emailu maji jako domenu napsane c7, misto cz. Kazdopadne tohle nechceme akceptovat a tak se nase jednani prodluzuje. Nakonec nam vystavuji nekolik provizornich dokladu, ktere maji sice spatnou hlavicku, ale lepsi nez dratem do oka.
13:30 - Schazime se u haly, kde jiz program skoncil a objednavame dva Ubery k hotelu. Mame v planu s mistnimi penezi zaplatit ubytovani, nez nas nekdo okrade.
13:05 - Nas novy kamarad, ridic Humberto, delal kdysi kungfu. Bohuzel umi anglicky asi jako vsichni tady, takze slova, kterymi se dorozumivame jsou: karate, kungfu, Bruce Lee, Jackie Chan, Chuck Norris a Van Damme
13:00 - Dobrodruznejsi vymenu penez jsem nezazil. Nejprve vchazime do banky, ale protoze to tam nevypada jako v pomoci Googlu vyhlednute smenarne, mijime policajty s puskama vetsima nez ja a jdeme pryc. Nakonec si vsimam, ze smenarna je ve druhem patre jakehosi business centra, kde se prochazi turniketem. Coz je dobre, protoze to neni nekde na ulici v davu lidi. V druhem patre se prvni dvere oteviraji dost ztuha, navic z interkomu na nas mluvi nekdo portugalsky. Nakonec se dobyvame do mistnustky asi dva metry ctverecni. Kdyz chci otevrit druhe dvere, zacne to zbesile pipat, protoze jsem prosel ramem. Porad na nas nekdo mluvi z reproduktoru portugalsky, nasim "English?" ale nikoho nedojmeme. Nakonec se i pres zbesile pipani odvazujeme oba projit ramem a otevrit tezke dvere na konci minichodbicky. Vchazime do prostor smenarny, kde nam hlidac pokyne, at se posadime. Za chvili se nas jiz ujima pan, ktery nas vede k okynku, kde probiha vymena penez. Muj pas si opise a vyfoti hned dvakrat, predpokladam, ze to koresponduje s poctem hypotek, ktery na me budou v Brazilii bez meho vedomi napsany. Nakonec ziskavame asi sest a pul tisice mistnich Realu. Az ted nam dochazi, ze cast penez mel u sebe Jerry a nam to asi na celou dobu nevystaci. Nakonec odchazime a pipani ramu jiz zkusene ignorujeme. Objednavame Uber na cestu nazpet.
12:30 - poznavame krasy Uberu (ktery nam tu kazdy doporucuje) a je to proste bozi. Proc by to nekdo chtel zakazat (ajo, taxikari...)? Dopredu vime, kolik cesta bude stat a strhne se to automaticky z Paypalu. Nejlepsi na tom je, ze ridic vi, kde na neho cekame a kam chceme jet, coz je tady, kde nikdo neumi anglicky ani Hello, dost zasadni. A tak nasedame k Alexandrovi do VW Polo a jedeme do centra
12:25 - S Martinem podnikame trestnou vypravu za vymenou penez. Nejprve se ale fotime pred halou a u plakatu MS. Takto to slusi me, takto Martinovi. Maji tu zajimave zastavky MHD.
11:00 - Obhlizime halu, zabirame mista a v dobre nalede pozorujeme seminar rozhodcich. Zdravime se se znamymi tvaremi Cornelem a Calinem. S Martinem jdeme zkontrolovat registrace a ukazat, ze mame zavodniky pojistene, coz po nas vyzaduji. V hale je wifina, coz je super, protoze brazilskou SIM kartu jsme zatim nesehnali (na coz pozdeji rezignuji a dokupuju si za nekrestanske penize ruzova roamingova data). Do haly se prisel podivat i Yoshizo Machida, otec slavneho MMA zapasnika Lyota, ktery pred vstupem do MMA bojoval na sampionatech ITKF.
10:45 - Nakonec prichazime k univerzitnimu kampusu, kde se soutez kona, z druhe strany. Oslovujeme studenta, ktery nastesti vladne anglictinou a ten je tak hodny, ze s nami jde pres cely kampus az k hale, aby nam ukazal, kde to je.
10:00 - Schazime se ve vestibulu a vyrazime smer hala. Cesta trva asi pul hodiny a jak zjistujeme, je plna kontrastu. Na jednu stranu tu mame relativne civilizovane hlavni ulice, kde krome par odlisnosti (jako treba druhy vegetace, architektura domu) by clovek rekl, ze to vypada jako normalni mesto, mozna i evropske. Jakmile ale clovek pohlidne do nejake vedlejsi ulicky ci projde do vedlejsiho sousedstvi, tak vidi spinave borce, kteri se vali po zemi a spinu. Radsi rychle pokracujeme a snazime se neupoutavat pozornost, ale to se v nasem osazenstvu ne vzdy dari.
9:45 - Takto to vypada u nas v pokojich a takto v koupelnach.
9:00 - Schazime se na snidani. Rosta je tu uz od sesti a temer vsecho snedl, otesanek jeden. Ke snidani je klasicky k vyberu spousta veci od sunky a syra, vajec, ovoce, peciva az k zakuskum, jako je nas od ted oblibeny banan se skorici.
↑ Ctvrtek 5.12.2019 ↑
22:30 - Jerry zahrnuje cely brazilsky narod hanlivymi vyrazy, protoze mu nefunguje heslo na wifi. Ostatnim taky ne, tak jedeme sjednat napravu na recepci. Ukazalo se, ze nam ji teprve aktivuji, a nez dojedeme zpet do pokoje, Jerry uz je pripojeny. Zdravime rodiny v domovine, domlouvame cas snidane a jdeme na kute. Posledni zustavam vzhuru asi zase ja, protoze s onlinem koncim v 0:53. Dobrou noc
22:15 - zvladli jsme se zapsat do hotelu. Ani zde anglictinou prilis nevladnou, navic pisou divne cislici 1, takze se s Jerrym divime, jak muzeme byt na jednom pokoji, kdyz ja mam na karticce napsano 730 a on 710. Ale nakonec se seznamujeme s panovym prapodivnym rukopisem, a kdyz se vyresi problem dvou Pavlu Kuceru, ktery recepcnim dost zamotal hlavu, odjizdime vytahem. Bohuzel je kazdy pokoj uplne jinde
21:40 - v hale se zdravime s odvozem, ktery nas ma odvezt na hotel. Delime se do tri aut, behem cesty probihaji v kazdem aute spolecenske konverzace, dozvidame se napriklad toto: na vanoce (fakt divny videt svitici vanocni stromky v lete) jedi krocana, kde je obchodak, kde je dobra restaurace, kde je jejich dojo, ktere vypravy uz dorazili, ze minimalne dva ridici ze tri byli v Ceske republice, ze Tereza je caste jmeno v Brazilii a spoustu dalsich veci
21:20 - Vitej, Curitibo!
19:50 - letistni autobus nas veze k letadlu. Vsichni jsou uz dost unaveni. Nalodujeme se a asi 20:40 odletame.Sbohem Sao Paulo
19:15 - prochazime letiste, vymenujeme nejake penize za mistni uzasne vyhodny kurz 1 dolar = 3 realy a kupujeme nejake piti a bagety. Riskli jsme i platbu kartou. Obsluha tu anglictinou obecne moc nevladne.
17:50 mistniho casu (-4 hodiny) - s asi desetimunutovym predstihem pristavame v Sao Paulu. Mame asi dve a pul hodiny na prestup na posledni dnesni letadlo do cilove Curitiby. Nase drogistka me zachranuje pilulkou proti boleni hlavy.
17:00 - let ubiha pomalu. S jerrym stanovujeme letadlove rekordy hned ve dvou hrach v zabavnim systrmu (v kostkach a kvizu). Take se podavala svacina (zmrzka a susenka) a vecere (kus pizzy, ryze ale nejake rizoto a sladky karamelovy dezert). Koukame na filmy nebo se snazime usnout. Posledni asi tri hodiny letu me boli hlava. Vsichni maji vice nez jedenactihodinoveho sezeni plne zuby. Alespon jsem byl poprve v zivote v letadle na zachode.
11:30 - posadka rozdava obed. Vegetarianskou variantu ignorujeme a tak mame masove kulicky s brkasi, salat, muffin a jeste tusim susenku.
10:20 - a jsme zase ve vzduchu. Jsou tu displeje s filmama, hudbou, hrama i informacema o letu. Hned si poustim animovany film pro deti s kockama v hlavni roli. Kazdy taky dostal deku a polstarek. Moc mista tu ale neni, takze to ani clovek nema kam dat.
10:10 - Pavlos starsi zjistuje, ze v predchozim letadle nechal mobil. Dovolali jsme se na nejakou linku pro tyto případy, tam se dozvidame, ze ho nasli, ale protoze uz sedime v dalsim letadle, mame smulu a uz si nevyzvedneme. Mame vyplnit formular na internetu a mozna ho nekam poslou.
10:00 - letadlo je obrovske, v jedne rade 10 mist (3-4-3), celkem kolem 60 rad, takze asi 600 pasazeru.
9:45 - nechce nas to pustit, nase letenky divne pipaji. Nastesti to slecny u stolecku zvladaji vyresit a tak se nalodujeme. Dokonce i cmuchaci pes pustil nasi doktoru s kufrem, ktery by ji nejeden vyrobce drog zavidel
9:35 - Usain Bolt hadra! Stihame konec fronty na letadlo do Sao Paula a ustanovujeme tim pravdepodobne novy svetovy rekord v prestupu na letisti. Hela rika, ze tolik rychleho pohybu nezazila za cely zivot. Ti nejlepsi z nas se dokonce stihaji i vycurat.
9:15 - zacina nas sprint letistem Schiphol
8:50 - pilot zrejme chytil dobry vitr, protoze pristavame a zpozdeni jsme stahli na pouhych 15 minut, coz nam vzilo optimismus do zil. Ten se ale postupne vytraci, protoze strasne dlouho trva, nez letadlo zajede ke gatu.
7:50 - s padesatiminutovym zpozdenim startujeme. Prestup nemame sanci stihnout
6:30 - prave melo zacit nalodovani se do naseho letadla do amsterodamu, ale pan vedle nas si s nami zacal povidat a tvrdí, ze za 15 let, co timto spojem lita (coz bylo uz 30x), jeste nikdy neodletel vcas. Coz nas trosku trapi, protoze k pozdejsimi odletu se vaze i pozdejsi prilet a my pritom mame v Amsterodamu na prestup sibenicni hodinu patnact. Chlapik nam taky dava par uzitecnych rad a preje hodne stesti pri prestupu
5:30 - v tuto denni dobu je vetsina obchodu na letisti zavrena, neni tu moc co delat a tak se ruzne prochazime a posedavame. Pavlos precejenom nejaky nakup obcerstveni uskutecnil a ted nam ho vsem vnucuje
4:30 - bez problemu prochazime security checkem, jedine faux pass jsem mel na svedomi ja, kdyz jsem si mel sundat bundu a hodil jsem ji na kosiku, ktery uz jel na rentgen, misto abych si vzal kosik novy. Pani se to nelibilo, ale tolik oblibenou prohlidku telnich dutin mi nastesti nedelali.
4:15 - check in kiosky funguji jak maji. Chtel jsem je vyzkoušet a tak ted mam dalsi sadu letenek. Inu, cim vic letenek, tim vic adidas, znate to.
4:00 - dalnice je prazdna a tak kolem ctvrte hodiny nocni vchazime se svymi skromnymi zavazadly do haly terminalu 2 prazskeho letiste
1:57 - vse pripraveno, pristupuju k Pavlosovi starsimu a vyrazime smer Kamechy, kde pribirame zbytek vypravy - Martina, Terku, Pavlose mladsiho, Helu a Jerryho
1:52 - prave v tuto minutu je dle itinerare stanoven muj nastup do zarizeneho odvozu na letiste (dik, Heli). Bohuzel mam zpozdeni, protoze jsem sotva dotukal cisla pasu a provedl online check-in do letadel a pri tisku boarding passu me dosel v tiskane papir