Vítam vás u letošního online zpravodajství, v pořadí již jubilejního 🎉 desátého 🥂🥳, které pro vás připravujeme. Pro pamětníky přidávám odkazy na předešlá zpravodajství (fotografie kolorovány).
Pokud si chcete online přečíst od začátku, sjeďte až na dolů na konec a čtěte směrem nahoru.
Slovo závěrem: Je za námi již desáté mistrovství, kterého se ve velkém náš oddíl účastní a ze kterého píšeme online zpravodajství. Jako asi vždycky akci celkově hodnotíme jako velice zdařilou, i když prostor pro zlepšení tu je. Kdybych měl udělat nejaké bilancování, tak jako plus bych určitě viděl:
+ relativně blízko Brna
+ krásné prostředí, jak obecně Slovinsko, tak i komplex
+ ubytování - skvělé jídlo, skvělý personál v restauraci, možnost návštěvy bazénu
+ na halu se dá dojít za par minutek pěšky
+ soutěže se zvládlo odzávodit snad v rekordním čase každý den, takže byl čas i na ostatní aktivity
+ poznání nové nemocnice
No a mezi zápory bych zařadil:
- poznání nové nemocnice
- špatný termín a relativně drahé ubytování
- přes počáteční snahu (pivo a víno v lednici v občerstvovně) zoufalý servis rozhodčím (chybějící tužky, žádné jídlo, žádné pití)
- vlekoucí se předávací ceremoniály proložené dlouhými pauzami
- nesmyslný otevírací ceremoniál, byť byl letos výrazně zkrácen
- chování některých kaučů, nerespekt k rozhodčím, ale to se v posledních letech též výrazně zlepšilo a šlo jen o pár incidentů
Každopádně moc děkujeme všem našim závodníkům za to, jak se (až na drobné excesy) chovali, jak se snažili a jak reprezentovali nás, Brno, i Českou republiku. Jako vždy obzvlášt moc děkujeme rodičům, kteří nám během mistrovství pomáhali, protože bez nich by se akce v takovémto rozsahu dala uskutečnit jen těžko. Děkujeme a těšíme se na další mistrovství!
Shrnutí akce naleznete v samostatném článku.
Na fotografie se můžete podívat zde.
1:18 - Zastavujeme na Vejrostce, bohužel lehce prší. Berem bagáž, rozcházíme se. Začíná pršet hustěji a rozjezd má asi dvě minuty zpoždění, naštěstí v Komíně už jen lehce mrholí a stejně jdu ještě do sprchy. Okolo druhé zalehám a předpokládám, že většina výpravy též.
0:10 - Zastavujeme v Mikulově. Tentokrát rozhodně další dvacetikorunu obchodníkům s močovými měchýři nedám a poodcházím až za roh, kde už nejsou cedulky s obrázkem kamery. Asi za čtvrt hodiny (možna za dvacet minut, protože paní na benzínce se rozhodla vyčistit stroj na kafe, zrovna když na něj čekala Soňa z Litovle) odjíždíme směr Brno, předpokládaný příjezd cca 1:20.
20:05 - Vydáváme se opět na cestu, pan řidič odhaduje návrat do Brna kolem druhé hodiny.
20:20 - Stavíme v Grazu na McDonaldu, testuju místní speciality, které u nás nemáme a zdá se mi o dost větší než ty u nás. Takže jsem ani nemusel kupovat ty cheeseburgry, jeden mi zbývá a při papání zmrzlinky už dost funím. A protože nikdo okolo tu zmrzlinku nechce ani ochutnat, tak jsou asi podobně plní jako já. Předsunutá posádka měla blahobyt asi půl hoďky před náma.
18:15 - Proběhlo společné foto výpravy, autobus nabalen a vyjíždíme směr domov. Předsunutá posádka v autě je už v tuto chvíli někde u rakouských hranic.
18:00 - Prý za to přehození pořadí (snad opět v žertu) navrhoval poplatek 100 éček, což Kačka usmlouvala na čtyři piva, takže celkem mu začínáme viset slušnej plůtek. Nicméně se obávám, že mu to už budeme viset navždy a bude se muset opít za svoje. Každopádně naši poslední disciplínu - kumite tým s dvojnásobnou českou pódiovou účastí - opravdu vyhlásili ze začátku a my tak můžeme odcházet.
17:45 - Dostáváme certifikáty pro rozhodčí, já s předsedou jsme povýšili na nejvyšší licenci A.
17:40 - No, tak si nejsem jistý, zda jsem to příznivým časovým odhadem nezakřikl. Předávací ceremoniály jsou hodně zdlouhavé, protože pravděpodobně trvá nachystat světelnou tabuli či vytisknout diplomy, nebo co já vím, ale prostě jsou pořád pauzy a čeká se. Kolem mě se už dost remcá, čekáme totiž už jen na poslední medaile. Naštěstí se naše mezinárodní celebrita zasadila o to, že nás vezmou po pauze jako první.
16:30 - Fotíme se před světelnou tabulí s českou vlajkou. Za její zobrazení dlužím týpkovi z legrace dvě piva, chtěl jsem ho překvapit a dát mu je, ale Palda je zapomněl v ledničce. Když se fotíme i s některými ostatními členy výpravy, prosím mladého poláka, aby nás vyfotil, tak toho využil a udělal si s námi selfie. Nevím kdy se stal Michal mezinárodní celebritou, ale asi to někdy být muselo, protože skupina poláku se s ním z nějakého důvodu fotí.
15:30 - Už jede jen poslední tatami, kde je Martin. Dojíždí kumite individual a ještě zbývá kumite tým. Na to ho střídá Jerry, jinak by pod Martinem zbyla loužička. Předběžně očekáváme, že do páte hodiny skončíme i s předávacími ceremoniály a kolem šesté budeme vyrážet
14:12 - Výprava požírá řízky. Já (a nejen já, ale asi všichni, kteří celý den rozhodují) se snažím taky nějaké sousto zpoza zábradlí ukořistit, ale normálně by mě ty naši smradi nechaly vyhladovět. Jen Áďa se nade mnou slitoval a kousíček šniclu mi utrhnul, sláva mu.
13:00 - Mimo halu probíhá záchraná operace. Při čekání na oběd si Kačka všimla holčičky, která kouká do kanálu. Ono tam totiž bylo malé ztracené topící se ptáčátko. Podařilo se ho z kanálu vytáhnout a Terka ho suší a dává do kupy.
🥉 12:45 - Tamča s Aničkou získávají bronz v enbu juniorky!
🥔 12:25 - Oliver a Teo těž skončili čtvrtí, tentokrát v enbu junioři!
🥔 12:15 - Teo a Róza skončili v enbu mix kadeti čtvrtí!
🥈 11:55 - Alička a Rozi získávají stříbro v enbu kadetky!
🥈 11:45 - Dan a Kuba získávají stříbrnou medaili v enbu kadeti!
11:40 - Malí prďolové (no, oni za chvíli budou větší než já), kteří už odzávodili včera odcházejí na bazén a poté se vydají ulovit nějakého mamuta k jídlu
🥈 11:40 - Róza, Tamča a Alička získávají stříbro v kata tým kadetky!
11:20 - ve stejné kategorie získávají bronz kluci z Litovle
🥇 11:20 - Teo, Dan a Kuba obhájili zlato v kata týmu kadeti!
9:00 - chvilku po deváté startují soutěže. U nás na tatami se stalo, že první cca třetinu soutěže nebyl na židli ani jeden rumunský rozhodčí, čímž byli dosti zaraženi.
8:30 - Sraz rozhodčích. Na začátku to tak sice nevypadá, ale nakonec je nás dost, na každém ze čtyř tatami je sedm či osm rozhodčích. Většina rozhodčích zůstala ve stejné skupince jako včera. U Jerryho budou kadeti, u mě s Lenkou kadetky, u Michala junioři a u Martina juniorky.
8:00 - Máme sraz a odcházíme se všema věcma k autobusu. Jen Jirka balí auto a ještě musí zaplatit útratu na našich čipech. Tašky necháváme v autobuse, jdeme do haly jen s dnes potřebnými věcmi
7:30 - Jsme po snídani, kdo ještě nemá sbaleno jde balit
6:49 - první budík me nevzbudil, ale před tím druhým už mě probudili kumpáni. Čeká nás poslední den, všichni už jsou dost jetí. Jerry už jen opakuje "All judges please come to the central table!"
↑ NEDĚLE ↑
1:45 - za zvuků chrapotu mých spolunocležníků, kteří již dávno zařezávají, dopisuju tuhle kroniku. Škoda, že od dob, co děláme rozhodčí, se tomu online dá říkat asi jen ze zvyku, ale myslím, že jako kronika vzpomínek to v době, kdy i Bára bude dělat Duolingo, poslouží dobře. Zítra se pokusím doplnit fotky
0:00 - rozešli jsme se do domků, Jura těsně před půlnoci dohání Duolingo, aby mu nevypršela šňůra, ja si pár minutek počkám a naddělávám si ho již na zítřek. Jak jste na tom s Duolingem vy? Jaká je odpověď na Bářinu otázku "To jako každej starej musí dělat Duolingo?"
23:00 - poslední vytrvalci pomalu finišují v hospodě, za svoji výdrž jsou ale odměněni, protože poté, co se nemohli dohodnout, jakého si dají panáka (Jurův revanš za nalezené eurokilčo) nám slečna pinklice dává ochutnat místni produkty - Pelynkovac, Travaricu a ještě cosi hruškového, co si nepamatuju, jak se jmenuje. Seřadil jsem to dle kvality sestupně. Dokonce lze spatřit i málo vídaný ukaz.
22:00 - účastním se meetingu pohlavárů, a to sám samotinký, protože Martin mě opustil a šel spát. Dozvídám se informace o nadcházejících akcích, pro nás je nejzajímavější to, že příští rok bude MS Fudokanu kdesi uprostřed Polska. Trošku mě vyvádí z míry, že dané místo neznají ani Google mapy ani Mapy.cz, ale to v Polsku asi nic neznamená. Pamatuju si, jak před dvanácti lety na cestě do Spaly na ME nám v místě, kde skončila silnice GPSka řekla, že najíždíme na dálnici. Nějak to před pořádáním ME ve fotbale nestihli dostavět, ale už to bylo v mapách. Na druhou stranu, oni tu dálnici nakonec opravdu mají, ale nám se o dokončení dálnice do Vídně může už desítky let jen zdát.
20:30 - Brífink v naší oblíbené restauraci, kde jsou na nás milí a vychází nám vstříc. Hlavně řešíme, jak zítra s balením věcí a jejich uschování v buse či v hale. Jerry nedává pozor, sleduje hokej na mobilu a je rozezlen, že to nedavají v místní televizi. Což není tak překvapivé, když slovinci pendlují mezi nejvyšší a druhou divizí, vědéli jste ale, že v dobách Jugoslávie byl její hokejový tým z velké části slovinský a na olympiádě v Sarajevu byli všichni reprezentanti slovinci? Což chápu, předpokládám, že například průměrný chorvat má s hokejem společnou maximálně Korčulu.
19:45 - výprava za ulovením něčeho dobrého k jídlu. To není zase tak těžké, protože v jídelně je všeho dostatek a vše je vynikající. Dávám si zmrzlinku a zákusek i za včerejšek. Jerry se zasekl. All judges please come to the central table!
19:15 - odchod ze spa. Sprchy tu jsou multipohlavní (teď nevím, jestli je to staromódní nebo naopak moderně uvažující). Kačka už mě na to dopředu upozornila, že člověk musí volit mezi žádnou sprchou, sprchou v plavkách či potencionální žalobou za ohrožování mravní výchovy, a protože nechci skončit u Jerryho v ústavu a dělat nahatej dřepy, jen se rychle opláchnu a jdu.
18:45 - Borci hned valí na tobogán, já s Jerrym využijeme vodní bar, kde se potkáváme se sensei Mikem a ťukáme si s drinky. Máme jen asi půl hoďky, ale na lehké vyřádění to stačí. Kromě tobogánu tu je ještě malá lezecká stěna. No a co se týče toho tobogánu, tak ten pro jednotlivce je docela rychlej (a velkou část úplně černej) a ten druhý se sjíždí na nafukovacích nesmyslech pro dva, takže jedeme tři. Když totiž jedou čtyři, tak už se plavčíci úplně netváří
18:30 - předávání medailí se odkládá na zítřek, takže jdeme do bazénu. Já jsem si teda zapomněl plavky (a to si vybavuju, jak jsem stál před skříní a říkal si "teď si sbalím plavky". Proč se tak nestalo je záhadou. Vzpomínám na mého táborového vedoucího, který si chtěl nakrájet chleba a říká: "teď se nabízí otázka, proč jsem si místo nože vzal skládací metr". Blbý je, že mu tehdá bylo asi tak dvakrát tolik co ted mě, takže se zdá, že Alzheimer mě nemine.) Předseda sice měl silné řeči, že půjde do bazénu taky, ale tradičně to pod záminkou práce skrečoval (podle mě nikdy v životě v bazénu nebyl, jen o tom vždycky jen mluví, stejně to má, alespoň podle Báry, s domácími pracemi), takže mě půjčil plavky, takže mu to promíjím.
18:10 - ceremonie skončila. Obsahovala ukázku Kyokushin karate, ktera až tak zajímavá nebyla, zato druhá ukázka "Kurentu" (masopustní rej zapsaný v UNESCO) byla poměrně zábavná. Teda jestli vás baví pozorování týpků (dle Jerryho připomínky zpocených až na kulích) oblečených do kostýmu čerta kříženého s krávou ověšeného kravskými zvony dělající randál větší jak stádo krav na závodě v běhu z kopce. Ale tradice bývají různé a tahle je poměrně roztomilá. Nakonec úvodní ceremonii uděluji pochvalu za relativní krátkost. Ještě lepší je ale to, že po ní nepokračují závody, protože je vše hotovo
17:30 - sedli jsme si na tribunu vedle Janusze Sowy (trenér polské mládeže) a Krzysztofa Neugebauera, jednoho z velikánů polského karate (první medaile na ME a první zlatá na MS v historii polského karate, trenér národního týmu), jinak jsou kolem nás italové. Občas ceremonii komentujeme, čemuž italové nerozumí, ale protože Sowa dosti spolupracuje s čechy, tak rozumí velice slušně. My se ješte krotíme, ale až si přisedne Jerry, který vše komentuje zcela nahlas svými typickými připomínkami, dělá mu dost starostí se nahlas nesmát. Nakonec se mě svěřuje, že tyhle ceremonie má rád asi stejně jako já a považuje je za "balkánské".
17:00 - má začínat slavnostní ceremoniál. Pravidelní čtenáři jistě ví, co si o této bohulibé kratochvíli myslím. Jak říká Raj z Big bangu - raději bych plaval přes Gangu nahý s řeznou ránou na bradavce a umřel v agónii na virovou infekci, než se účastnil tutej show. Takže nikam nespěcháme, dojíme s Jerrym rizoto s krevetkama, dopijem pivo a pomalu se vydáme zpět do haly. Tam už jsou seřazeni závodníci a většina ostatních rozhodčích a probíhají úvodní proslovy. Nás naštěstí nikdo nepostrádá.
16:40 - Pod mým velením a Martinovou asistencí na židli jsme dokončili poslední boj dneška v tradičním karate, jiyu ippon kumite tým. Odcházíme do restaurace na jídlo. Výprava už je dávno najezená, dnes jsme donesli na halu pizzy, protože udělat hormadnou pauzu by bylo složité.
🥈 16:15 - Áďa získává stříbro v jiyu ippon kumite!
🥉 15:40 - Filda získává bronz v kihon!
🥇 14:30 - Jura získává zlatou medaili ve sportovní katě!
14:00 - Michal z Litovle získává stříbro ve sportovní katě
🥔 11:46 - Vini, Filda a Áďa berou bramboru za kata tým!
🥉 10:00 - Vini získává bronz v kata individuál tradiční!
9:00 - krásně načas začíná soutěž, já jsem s Móňou z Itálie a rozhoduju děti B, Martin rozhoduje děti D a Jerry má ty největší zlatíčka, děti A. Terka dnes nerozhoduje a Fildu jsme donutili odpočívat, stejně do zadlahované ruky nevezme praporek.
8:15 - odcházíme do haly. Dnes jsou na programu děti v tradičním karate a (asi) kadeti až dospělí ve sportovním.
7:30 - Na snídani je většina závodníků našich, většina lidí pochopila, že když je hala pár kroků od ubytka a není potřeba jet například přes ucpaný Bělehrad, není potřeba vstávat tak brzo. My čas využíváme k prostudování pravidel dětských kumite, kde došlo letos k několika změnám. Zdá se mi ale, že ne všichni to berou zcela vážně.
6:40 - Tentokrát už musím vstát i já. Zuby jsem si vyčistit zapomněl, odcházíme na snídani
6:15 - První zvonící budík ignoruju, Martin vstává a jako obvykle dělá bordel, naštěstí ne tak velkej, abychom ještě nezabrali.
↑ SOBOTA ↑
0:0 - Kolem půlnoci už jsou všichni zalezlí, Martin opět uplatnil svou schopnost usnout do tří sekund a začít chrápat do pěti.
22:30 - Sdílíme historky z dneška. To si takto Jiřík dal 100 éček do mělké kapsy u kalhot. Cestou na večeři zjišťuje, že to nebyl nejlepší nápad, bankovka je fuč. Se slzavýma očima se smiířil se její ztrátou. A v restauraci u stolu najednou slyší vykládat Páju z Ústí: "představte si, naše děcka našli venku stoeurovku!" Byla tak hodná, že nám ji po větě "Jé, já jsem dneska jednu ztratil." vrátila. Mimochodem, těch sto éček samozřejmě nebylo ani Jurových, ale oddílových. Též musím zmínit, že jistý expert mezi námi opět nezklamal. Po instrukci "Chovejte se zodpovědně a bezpečně" milý Hanuš šel a koupil si vrhací nůž, s kterým si před chatkou začal házet (což není první takový incident, ale zjevně se někteří lidé poučit nedají). Nůž byl ihned zabaven.
21:50 - Jsme zpět, schovali nám tu krásnou studenou večeři. Zbytek dospěláků sleduje hokej v restauraci. Na velké televizi bohužel dávají Polsko vs Amerika, takže musíme vzít zavděk menším monitorem notebooku. V tuhle chvíli vedeme 3:0.
20:50 - Ještě jsme navštívili poslední ordinaci, kde našemu pacientovi nasadili dlahu či co a už vyjíždíme směr Terme Olimia.
20:15 - asi jsem to s efektivitou místní nemocnice zakřikl. Na papíry čekáme už celou věčnost. Ti, co přišli po nás už je dostali. Ukázalo se, že je to tím, že se nás ještě rozhodli poslat ke specialistovi na ORL. Ten naštěstí nic také nenašel a tak teď pro změnu čekáme na papíry od něho. Pan doktor měl nachystanou spoustu nástrojů, Fillll se dost bál, že mu začne do nosu řezat, nakonec jen koukal se svou speciální čelovkou. Měl diktafon a vše si do něj zaznamenal
19:30 - všichni (až na nás, my už jsme v nemocnici) jsou vykoupaní a odchází na večeři. Nemocnice se mi líbí, myslím, že by se tu našlo pár vzorů i pro naše nemocnice. Na řadu jsme přišli vcelku rychle a to tu rozhodně nejsme sami. Filipovi dali na ruku pásek jak na nějakým festivalu, je tam jeho jméno a čárový kód. Myslím, že třeba na Bulovce by se jim takováto identifikace pacienta docela hodila. Za chvíli už jsme na RTG a pak v ordinaci, kde na snímcích nic nenachází, takže ledovat a zafixovat. Prý nám dají papíry a budeme moct jít.
17:30 - Pro jistotu se vydáme do nemocnice potvrdit, že zranění nejsou vážná. Poslední dobou už je to takový kolorit, že poznáváme místni špitály (po slovinsky bolnišnica). Navrhuju, že koupíme takovou tu stírací mapu světa a budeme stírat státy, kde jsme uz špitál už navštívili. Ten nejbližší je tu v Celje, asi 40 minut cesty autem.
17:00 - Jak občas říkáme, karate není kroužek vyšívání a sem tam člověk nějakou ránu dostane, bohužel ázerbájdžánský závodník v semifinále s Filipem na nějakou bezpečnost moc nedbá a Filip si z boje odnáší bouli na ruce a krev tekoucí z nosu. Nejdřív ho rozhodčí vyhlásili vítězem, ale poté co se krev spustila svoje rozhodnutí přehodnotili a udělili mu trest, čímž se Filip stal vítězem. To se výpravě tohoto státu, o kterém by se dalo pochybovat, jestli nemá být spíš na mistrovství Asie, vůbec nelíbí a hlasitě se domáhají toho, že meli vyhrát, přitom pravděpodobně podle jejich chování ani neznají pořádně pravidla. Takto se opravdu karatista chovat nemá a je to ostuda.
16:30 - konečné skóre: Teo 15, Kuba 30, Dan 40, Tamča 55, Hanuš a Mara 60. Ti budou namakaní!
16:20 - před pěti minutami měl být sraz pro všechny, kteří nejsou na hale (což je valná většina), půjde se cachtat. přeci jen jsme v lázeňském středisku dnes je asi jediná možnost to využít. V následujících dvou dnech budou závody určitě delší. No a protože je Jiřík rozhodl naučit omladinu zodpovědnosti, vyhlásil, že za minutu zpoždnění je pět kliků.
15:05 - jsme zpět v hale, rozdělujeme se na tři tatami. Já, Martin a Lenka pokračujem na kobudu, Jerry obstarává jedno ze dvou tatami, kde jedou fukugo a kumite youth s želízkem Fildou. Jsou to poslední disciplíny, které dnes v tradičním karate zbývají, takže čas máme vynikající.
14:45 - stejně jako jiná jídla, je i náš řízek s hranolkama dobrej a taky dost velkej. Ostatní si pochutnávají na polívkách, rizotech, pizze a dalších pochutinách.
14:00 - Většina grupy odchází na oběd, my čekáme na medajlový ceremoniál. Vyhlášení naší kategorie se nakonec nedočkáme, je vyhlášena pauza do tří hodin.
🥉 13:30 - Malej Filda získává ve sportovní katě bronz, takže tam jsme to opanovali :)
🥇 13:30 - Áďa získává zlatou medaili ve sportovní katě!
13:15 - Michal z Litovle je hned za Fildou na třetím místě
🥈 13:15 - Filda je druhý v katě individual youth!
13:00 - Protože už máme za sebou všechny disciplíny, pomáháme s rozhodováním kobuda. S tím sice nemáme zkušenosti, ale sensei Mike nám pomáhá a vysvětluje. Navíc navrhl, že by přijem do Česka udělat seminář, tak uvidíme, možná si rozšíříme obzory.
12:55 - Áďa je ve finále sportovní kata.
🥔 12:20 - Terka s Fildou skončili v Enbu mix youth čtvrtí!
11:45 - Terka bohužel nepostoupila, Štěpánka šla do finále, nakonec je o desetinu čtvrtá
🥇 11:40 - Martin a Vasar získávají zlato v enbu muži!
11:30 - Po seniorkách na tatami 3 startují youth ženy, kde máme naši Terku a Štěpánku z Ústí.
11:00 - Místo nás startují v obvykle naší disciplíně kata tým pražáci.
🥔 10:30 - Martin se nakonec umístil na 4. místě pouze o pomocný součet :(
10:20 - Martin postupuje do finále v kata individuál, mě to o jeden praporek nevyšlo.
10:00 - leda prdlajs, po ženských katách jdeme na to.
9:00 - soutěže se rozeběhly na čas, to je nevídané. Na jednom tatami jsou veteráni, na druhém jsme my older senior a older seniorky, na zbývajících dvou younger senioři a seniorky. Na našem tatami prý odzávodí všechno nejprv ženy, pak půjdeme do akce my.
8:30 - jsme na hale, zabíráme hnízdo, jdeme na setkání rozhodčích. Těch bude dnes nedostatek, protože jich dost soutěží, takže nepoběží všechny dostupné tatami.
8:15 - sraz u domečků a odchod do haly
7:45 - ještě máme docela dost času, takže se věnujeme intenzivní přípravě
7:00 - snídaně je podobně obžerská jak večeře, tři druhy párků, vajíčka na několik způsobů, nepřeberné množství pečiva a další pochutiny. Líbí se mi mašinka, ze které tečou po stisknutí příslušného tlačítka asi čtyři druhy džusů nebo čistá voda.
6:30 - pokojem se rozléhají budíky. Mě i Paldovi se chce čůrat, ale koupelnu zabíra Martin nám se zdá, že mu to trvá jak ženské, byť tvrdí, že tam byl jen deset minut. Já to vzdávám a odcházím na snídani s mezizastávkou na toaletách, nebo bych se počůral, což se mi nezdá jako ideální start dne. Jerry uz debužíruje.
↑ PÁTEK ↑
1:54 - Chtěl jsem jen říct, že horní postel není žádná výhra. Kromě toho, že nedosáhnete na mobil v nabíječce, kterej bude vyzvánět ráno při budíčku a taky si na něm nepřepnete písničku ve sluchátkách proti chrapotu, je zde ještě nezanedbatelná šance, že spadnete a zemřete.
1:45 - Vyčurat a pokud možno v tomto chrapotu i spat, milé děti.
1:15 - Já vím, že si na předsedovo chrápání stěžuju často, ale už i Jirka vstal a zoufale konstatoval, že nemá špunty do uší a co jako má dělat. Mezitím probíhá čilá nevědomá konverzace mezi předsedou a Jerrym. Pravděpodobně se hádají o tom, kdo nařeže více dříví.
1:00 - Kupodivu se s pochopením nesetkává ani to, když pustím nahlas poslechové cvičení v Duolingu. Ty japonky strašně ječí, a to říkají klidně jen to, že zítra budou s maminkou vařit oběd. S o něco větším pochopením se setkává produkce kapely Morčata na útěku na geograficky příbuzné téma.
0:55 - S pochopením se nesetkává ani to, že Jerryho ruku čouhající zpod peřiny osvěžuji pár kapkami Mattoni
0:45 - Zdá se, že se těmto lidem nelíbí ani to, že jsme se rozhodli po velmi dlouhé době s Martinem zopakovat enbu v naší předsíní, která má metr na metr. Z nějakého důvodu se to nesetkává s pochopením ani když to zkoušíme v ložnici v prostoru u poslete, který má asi dva metry na půl metru
0:30 - Lukrativní místo na manželské posteli vedle předsedy jsem přenechal Jirkovi a obětoval se a obsadil horní palandu na patrové posteli (dotknu se stropu a to i když nechcu). Když jsem takový dobrák, vůbec nevím, proč se některým lidem, kteří si dle mého názoru lehají do postele zbytečně brzo, nelíbí, že pořád rožínám a zapojuju prodlužky s různými elektrickými zařízeními
24:00 - Děkujeme naši pravidelným sponzorům za to, že se starají o náš pitný režim nápoji z Afriky (konkrétně Mauriciu) ověnčenými perlami. Nicméně tendence těchto nápojů je rychle se vypařovat, zvlášt ve větším počtu žíznivých lidí.
23:30 - Protože má Štěpánka z Ústí dnes narozeniny, Zdenál platil útratu, něco jsme mu ale přispěli. Domlouváme dvě důležité věci, a to že zítra kolem jedné přijdeme na oběd a že večer přijdeme s otrokama na briefink a že nám pustí v televizi hokej. Přesouváme se na naši budouvu do našeho apartmánu. Ještě jsem vám vlastně nepověděl o našich ubikacích. Jsme v domcích, v každém je několik apartmánků s kuchyňkou. Nebydlíme všichni v jednom domku, ale v pár domcích kousek od sebe. Hala je naproti přes silnici, budova s restaurací hned vedle našich domků a budova s restaurací, kam chodíme na večeři, je o pár kroků dál skrz aquaaktrakce, ale ty zavírají ve 22.00, takže ta vířivka je už asi pasé, byť Jerry do ní hodně chce.
22:30 - potkáváme se s Januszem Sowou, jedním z nejzkušenějších Polských karatistů. Ptá se nás na zítřejší program. Ostatní se mi smějou, když říkám, že pretěkáři mají být v hale od devíti. Vždyť ta slovenština je ostatním slovanským jazykům blíž než čeština! Ale polsky je to závodník podobně jako u nás, takže moje multilingvní snaha přišla vniveč. A když už jsme u jazyků, Martin nezná slovo "svoloč".
21:00 - Mazejte spát omladino! My, déle mladší, sedíme a povídáme si
20:30 - sraz s dětmi v naší restauraci Lipa (možná se to tak nejmenuje, ale budiž). Dostávají zběžné instrukce, většina našeho týmu jsou kadeti a ti zítra nezávodí. Ráno ale do haly půjdou s námi a pak se uvidí.
20:10 - veliteský sraz na recepci. Pomáháme třídit čísla a visačky, domlouváme časy na zítřek. Rozhodčí mají být v hale v 8.30, na snídani mají jít už od šesti (tak určitě....). Závodit se má od devíti. V tradičním karate mají závodit veteráni, senioři (younger i older) a youth, ve sportovním karate děti.
19:30 - Ovšem večeře je luxusní! Polívka, pizza, lasagne, masíčko, smažáček, špagety, zmrzlinka,... od každého co hrdlo ráčí a co zvládne nabrat a unést na talíři. Filda tvrdí, že ještě může, ale já vidím, jak při dojídání posledních soust funí. Ostaní jsou na tom podobně.
19:00 - Testujeme místní pohostinnost a radíme se o věcech bezprostředně budoucích. Mají tu zelené pivo v lahvích a světlé čepované. Je trošku sladší, ale dá se pít. Jsme v restauraci trošku mimo hlavní hotel, je tu relativně prázdno a dovolí nám tu mít večerní briefing. Počasí venku se trošku kaboní, ale asi ne tolik, jak jsem si myslel, neboť ten zvuk, který slyším, když vyjdu ven, není liják, ale dekorativní fontánka táhnoucí se podél restaurace. Jdeme do budovy, kde má být večeře. Cestou je vidět vířivka, lehátka a další lázeňské nesmysly, zítra budem se soutěží spěchat, ať něco můžem vyzkoušet. Škoda, že i přes to, že jsem na to myslel, jsem si zapomněl plavky.
18:15 - Následující část si jen představuji, nemám pro ni faktické důkazy: děcka mezitím využívají místní (nezabezpečenou!) wifi naplno, koukají do mobilů. Tisíce videí na Instagramu a Tiktoku jsou postupně scrollovány nahoru a uvolňují místo dalším nesmyslům. Pařby v Brawl stars probíhají naplno. Pár introverních maníků skládá rubikovu kostku. Společně se fotíme (pro to důkaz mám)
18:00 - společná část s rozhodčími ze sportovního karate. Řeší se hlavně to, aby se kategorie nepřekrývaly a pokud k tomu dojde, tak abychom na sebe počkali a závodníky si předávali. Máme dostat visačky pro rozhodčí a kauče, ale organizátoři v tom mají torchu zmatek a tak se nám podaří přesvědčit Mariju, aby nám dala osssm visaček pro kauče, což by nám mohlo stačit. Pražáci nikde v dohledu, tak si je rozdělujeme mezi nás zodpovědné.
17:00 - Na semináři se postupně schází většina známých tváří. Letos je poměrně výjimečný rok, protože se konečně podařilo sepsat pravidla pro dětské kategorie, která byla zatím pouze ústní. Řeší se i kobudo a další disciplíny. Protože letos je dost zdůrazňováno, že se semináře mají účastnit i kauči, naháníme co nejvíce pomocníků.
15:00 - autobus zastavený, vyndáváme bagáž. V tuto chvíli má začínat seminář rozhodčích. Předsunutá hlídka na nás čekala u hlavní cesty, když má dojít za námi, tak bloudí. Nakonec se setkáváme v lobby hlavní budovy a spěcháme na seminář rozhodčích. Lenka s Kačkou zatím ubytovávají naši výpravu. Kolem je to hezké.
14:30 - Poslední část trasy zdá se být zapeklitější než cesta do Narnie. Pan řidič jede asi podle GPS, která mu radí pod úhlem, který autobus nezvládne, odbočit na cestu, kterou autobus pravděpodobně též nezvládne. Nakonec pokračujeme dál, na kruháči v nejbližší dědině se otáčíme a zkusíme hlavnější cestu. Martinovi na otázku "kde jsme" do telefonu odpovídám, že tam, kde jsme byli, když jsme spolu naposledy před dvaceti minuty telefonovali. Oni právě dojeli na místo.
14:00 - sjíždíme z dálnice a po okreskách se vydáváme na poslední část trati. V 15 hodin začíná seminář rozhodčích, to bude dost naknap.
13:45 - vyloudil jsem na Kačce další plechovečku, neb pan řidič řídí a usoudil jsem, ze by nebylo v zájmu naší bezpečnosti nutit ho otevírat lednici v zadní části autobusu
13:30 - Jerry snědl třetího tuňáka s rýží na kari
13:00 - Jdeme si pro další dávku za panem řidičem. Kolují zvěsti, že odněkud vyndal plato plechoveček, posádce okolo nás (která už též drží plechovečky v rukou) jiskří očícka. Kam se hrabe posádka auta a jejich kafíčko na McDonaldovi.
12:15 - Zastavujeme na benzínce za Grazem, ti, kterým Google mapy vnucují české názvy, to najdou pod názvem Štýrský Hradec. Řidič je sám, tak vyhlašuje pauzu 45 minut. Záchody jsou opět placené, Jirka (trenér ze Sport Union Ústí) se svěřuje, že dnes prochcal už kilo. Naštěstí zde turniket vydává kupónky, takže za chvíli měním Gutschein za Kundenbeleg a obědvám panini.
10:30 - nabyl jsem plné bdělosti a začal pracovat, jedna jsem naposílal práce do školy a druhak začal pracovat na onlinu. Letos jsem se kvůli jeho jubilejnosti rozhodl zapojit smajlíky a podobný roztodivný obrázky, ale zjistil jsem, že náš systém si s nimi úplně nerozumí. Následujících několik hodin se místo smysluplné práce zabývám tím, aby sem do textu šel vložit smajlík ťukajících skleniček s šampaňským 🥂🥂🥂. Jak vidíte, zadařilo se. Teda pokud tu vidíte skleničky s šampaňským. Pokud vidíte otazníky, tak ne.
10:15 - cca v tuhle dobu projíždíme Vídní. Ja jsem si trošku zchrupnul, takže těžko říco co se v době mé duševní nepřítomnosti zde dělo za nepravosti. I ve Vídni je provoz hustý, ale pokračujeme.
9:45 - Jerry snědl druhého tuňáka s rýží na kari
9:00 - Jerry snědl tuňáka s rýží na kari
9:50- Než se autobus rozjel, vidím Kačku, jak si u řidiče kupuje malinou plechovečku prosecca 🥂. Pivo jsem sice na benzínce zavrhl, ale tohle mě zaujalo. Následuju její příklad. Před devátou vyjíždíme směr hraniční přechod.
8:25 - Brno je na obvyklých místech ucpané, dálnice u Brna taktéž, ale nikde to úplně nestojí, takže za hoďku a kousek jsme v Mikulově. Trošku remcám, že jsem paní Soebajové sháněl lidi, kterým nevadí u stolečku sedět v protisměru a jsem s ní domluvený, že stoleček využiju k práci na notebooku, ale celý náš oddíl nakonec sedí nahoře v patře. No co už, nějak se sem vejdu a sedám na poslední volné místo vedle Jerryho. Ten hned ze startu snědl dva rohlíky se šunkou. V Mikulově stavíme na asi nejdražší benzínce v republice, záchody jsou za rohem a stojí 20 korun. Kdo čte mé onlajny, ví, že bych placení záchodů postavil mimo zákon a vyhýbám se mu jak čert kříži, ale bohužel tam, kam jsem zde chodil běžně čůrat, stojí zeď, všímá si Jerry. V okýnku se hajzlbába tváří přísně, tak jsem vysraboval i přeskočení turniketu a s brbláním platím dvacku.
7:10 - naloženo, dokonce jsme si vzpomněli (teda né já) na kontrolu pasů. Je sice hezké, že Kuba má pas u Jirky, ale ten s námi nejede autobusem. Naštěstí reaguje rychle, přijíždí a pas před odjezdem předává. Ona totiž čtveřice Martin, Jura, Filda a Terka jede autem, protože autobus je úplně plný. My vyjíždíme, oni necelou hodinu po nás.
6:45 - Na parkovišti nikdo, začínám panikařit, že jdu brzo, pozdě, špatný den, jinam a tak vůbec, naštěstí v autě sedí Teo a za chvíli přicházejí další. Dokonce i častí potížisté, kterým jsem včera kladl na srdce včasný příchod se zjevují včas. Čtyři minuty před sedmou přijíždí patrový autobus Viktorky, který již veze pražáky, ustečáky a další áky. Poslední, kdo přijede, je předseda, který sice má ještě dvě minuty k dobru, ale dle mého názoru by měl jít příkladem a být zde mnohem dříve a zdravit slunce.
6:00 - Oproti ostatním letům je dnes čas odjezdu o dost příznivější, protože do místa letošního ME Fudokanu (Komplex Terme Olimia) to není tak daleko. Nachází se pod Mariborem na hranicích s Chorvatskem, Google říká 5 hodin pro auto, autobusem to bude o něco déle. Sraz je na parkovišti na Vejrostce kolem sedmé hodiny.
Letošní ME WFF provázelo několik kolotočů. Bohužel kvůli špatně zvolenému termínu (přijímačky, maturity, zkoušky, školní výlety) a o něco dražší ceně ubytování (byť s polopenzí) se nám přihlásila jen hrstka závodníků. Nakonec jsme se po váhání rozhodli jet jen ve skromném počtu 3 senioři - já, Martin a Jerry, abychom pomohlli s rozhodováním a vykázali nějakou mezinárodní činnost. Navíc tentokrát nestartujeme v kata týmu, protože si tam svaz nanominoval svoje pražáky, na jejichž výkon jsme tuze zvědaví. Ovšem na závodech, které jsme pořádali v Brně nám sensei Sugi promlouval do duše, ať zkusíme přece jenom nějaké závodníky přesvědčit, což se nakonec zadařilo, ne jednoho se nabalili další do týmu, na ně další na enbu a nakonec nás jede pěkných 24 včetně realizačního týmu. Tak vzhůro na to!
↑ ČTVRTEK ↑