Vítam vás u letošního online zpravodajství, v pořadí již osssmého, které pro vás připravujeme. Pro pamětníky přidávám odkazy na předešlá zpravodajství (fotografie kolorovány).
Chtěli bychom moc poděkovat našim závodníkům, jejich rodičům, pomocníkům, pánům řidičům a dalším, kteří se zasloužili o naší veleúspěšnou výpravu na Mistrovství Evropy karate Fudokan 2022 v Rimini. DĚKUJEME!
Celkem jsme získali:
9 zlatých medailí 🥇🥇🥇🥇🥇🥇🥇🥇🥇
5 stříbrných medailí 🥈🥈🥈🥈🥈
15 bronzových medailí 🥉🥉🥉🥉🥉🥉🥉🥉🥉🥉🥉🥉🥉🥉🥉
4 čtvrtá místa 🥔🥔🥔🥔
Celkem náš oddíl reprezentovalo 37 závodníků.
Ke zdaru akce jsme přispěli 8 rozhodčími.
Realizační tým se skládal z 11 lidí.
Dále nás doprovázeli 4 lidé.
Celkem naše výprava čítala 53 osob.
Výsledky za třetí den (celá česká výprava):
🥇 1. místo - Pavel Kučera fukugo
🥇 1. místo - Pavel Kučera kumite
🥈 2. místo - Pavel Kučera, Filip Smíšek, Teodor André Mišun kumite tým
🥉 3. místo - Jan Poledník, Ondřej Kučera, Lukáš Kawulok kumite tým
🥉 3. místo - Martin Staníček kata tradiční
🥉 3. místo - Filip Smíšek fukugo
🥉 3. místo - Jan Okleštěk fukugo
1. místo - Lenka Vinšová kata tradiční
1. místo - Jiří Soušek, Lucie Kupková enbu mix
2. místo - Lucie Soušková kumite
3. místo - Jiří Soušek kata tradiční
3. místo - Jiří Soušek kumite
3. místo - Jiří Soušek fukugo
5:40 - zastavujeme u školy. Všechny děti jsou postupně předány rodičům, větší si zajišťují navzájem odvozy. Již zde na nás čeká pan školník, takže vybavení na cesty vracíme do školy.
5:00 - projíždíme Mikulov, v Brně budeme určitě dřív, než jsme plánovali. V tuto chvíli to vypadá na návrat před šestou hodinou.
21:45 - zastavujeme na benzínce u Palmanovy před Udine. Plnoletí vocasi v autobuse bujaře oslavují získané medaile, ale po znovunalodění do busu vyhlašujeme od 22:00 noční klid.
20:00 - Terka v autobuse dokončuje svůj suvenýr, který čmajzla při soutěži tameshi wari. Oni jich včera naši svěřenci čmajzli hned několik, pak sami přerážení zkoušeli a přesvědčili se o tom, že to není úplně bezbolestná záležitost, jak dosvědčí jejich klouby na ruce
18:00 - nastoupeni, dvakrát přepočítáni, velíme odjezd. Sbohem Rimini.
17:30 - Všichni se napapaní, někteří dokonce se zmrzlinkou v ruce, scházíme u obchodního centra a odcházíme. Tedy až na dva jedince, které pak naháníme po telefonu a kteří se zpozdili v supermarketu. Jejich nákupní taška sice necinká, ale její obsah je podezřelý. No jo, oni ti malí smradi, ještě nedávno sotva po pás, nějak vyrostli a už jim leccos prodají. Ještě se ale mají co učit (vlevo Teův nákup, vpravo náš).
16:15 - naše karate se vyznačuje tím, že jeho závodní forma má velké množství disciplín. Když to vysvětlujeme neznalému člověku, tak to v nadsázce přirovnáváme k desetiboji. To ale znamená, že předávací ceremoniály jsou fakt dloooouhé. Nakonec již nevydržíme čekat až do konce a po sbalení se a úklidu tribuny odcházíme do nedalekého obchodního centra na obědovečeři. A protože předseda je učitel matematiky a rád nás počítá, tak řádně spočítaní,což se v takovém počtu dělá nejlépe ve dvojicích. Kociánka na výletě. Autobus nemůže stejně vyjet dřív jak kolem šesté.
14:00 - celý český tým, který ještě zůstal v hale, stojí u vyhlašování medailí. Letos se nám podařilo získat suverénně nejvyšší počet zlatých medailí v historii a v jednu chvíli hraje jedna hymna za druhou. Nadšení je opravdu velké a všichni zpívají (dokonce i já, a to mám ze zpívání trauma z hodin hudební výchovy na základce). Myslím, že i příslušníci ostatních národů jsou rádi, že přerušujeme stereotyp rumunských či polskych hymn a atmosféru si užívají. Organizátoři obvykle pouští jen úryvky, ale nás ji dvakrát nechají odzpívat celou.
13:40 - zápasem kumite tým, kde nastoupil Pavel s borcem z Turkmenistánu (mistrovství bylo open a tak se ho účastnilo i pár borců z neevropských zemí) končí letošní evropský šampionát. Zápas to byl vpravdě antiklimatický, čímž nechci říct, že by nějak ohrožoval klima naší planety, ale diváky úplně do varu nepřivedl. Nestalo se v něm totiž vůbec nic, ani jedna technika. Naši měli bohužel takovou ztrátu, že dohnat ji bylo pouze v rovině fantazie či fantasmagorie, tak se závodníci rozhodli pro šetrnější variantu.
13:00 - k mému obrovskému překvapení zjišťuju, že po dokončení kategorie seniorky na našem tatami, se i ostatní tatami chýlí ke konci a soutěž rozhodně nebude tak dlouhá, jak jsem se obával. Vypomáhám na ostatních tatami s posledními zápasy finálových bojů.
12:00 - zdá se, že náš juniorský tým vymyslel strategii, jak v kumite tým vybojovat bronzové medaile. Stejně jako minulé mistrovství stačilo nechat zbít Jeffa polským závodníkem, který byl za kontakt diskvalifikován. Už teď jsem zvědavý, zda i příští rok použijeme tuto strategii. Jeffovi se naštěstí nic nestalo, což ostatně platí pro celý šampionát. Kromě jednoho kypřana, který byl na kontrole v nemocnici po kumite předcházejíci den, se nestalo žádné závažné zranění, což chválil sensei Jorga na závěrečném briefinku rozhodčích.
11:45 - předseda mohl postoupit do finále, ale byl sám tak překvapen svým skvělým výkonem a že mu to švihá, až ho tato samochvála zaslepila a při katě Jitte si přidal jeden krok s technikou teisho navíc. Do finále tak postupuje náš kamarád Rubin z Rakouska, Martin je 3.
11:00 - soutěž zatím probíhá bezproblémově. Již funguje i čtvrté tatami se staršími seniory. Postupně závodí naši junioři a youth ve fukugo a kumite, pak Lenka z Ústí, Jirka a Lucka z Dubé (oddíl Beringin) a samozřejmě i předseda. A získáváme skvělá umístěni, která tu opět vypíšu do samostatného odstavce.
9:30 - tradiční karate pokračuje na čtyřech tatami, zatím jedou tři. Mladší senioři muži, ženy a pokračují veteráni ze včerejška. Na čtvrté tatami zatím není dostatek rozhodčích, protože startují v probíhajících kategoriích. Obávám se, že dnešní den bude dlouhý, protože ještě nás čekají kategorie starších seniorů.
9:00 - za chvíli by se měly rozjet soutěže. Při chystání potřebných propriet zjišťujeme, že jsme dobře vybavení. Při chystání rozlišovacích pásku Hela automaticky k "červeny, bílý" dodala "rum". Každý má asociace dle svých priorit.
8:00 - sraz před hotelem, odevzdáváme klíče, platíme pokojové účty a nakládáme autobus. Loučíme se s Dvořákovými, kteří cestují po vlastní ose a vyrážíme do haly.
6:50 - tak šup Vasare, otevřít očíčka! Za chvíli je snídaně a ještě se máš sbalit. Před námi jsou dnes soutěže mladších a starších seniorů plus dokončení kategorií z minulého dne.
↑ NEDĚLE ↑
Výsledky za druhý den (zatím bez kontroly, celá česká výprava):
🥇 1. místo - Filip Červený sportovní kata
🥇 1. místo - Kateřina Pallichová sportovní kata
🥇 1. místo - Tereza Staníčková, Barbora Staníčková, Eliška Smetanová kata tým youth
🥇 1. místo - Teodor Mišun, Filip Smíšek enbu
🥇 1. místo - Teodor Mišun, Filip Smíšek, Jakub Richter kata tým youth
🥇 1. místo - Pavel Kučera tradiční kata
🥈 2. místo - Anna Dyčková sportovní kata
🥈 2. místo - Rozálie Vašíková kihon
🥈 2. místo - Barbora Staníčková, Petr Pokorný enbu mix junioři
🥉 3. místo - Rozálie Vašíková sportovní kata
🥉 3. místo - Matyáš Brulík sportovní kata
🥉 3. místo - Vincent Musil sportovní kata
🥉 3. místo - Tereza Staníčková tradiční kata
🥉 3. místo - Jan Fiala sportovní kata
🥔 4. místo - Eliška Smetanová, Lukáš Kawulok enbu mix junioři
🥔 4. místo - Oliver Musil, Jan Fiala enbu muži
2. místo - Max Kratochvíl sportovní kata
2. místo - Dalibor Mika tradiční kata
3. místo - Jan Filip asi sportovní kata
3. místo - Jiří Létal tradiční kata
3. místo - Jiří Létal sportovní kata
3. místo - Adam Janovský sportovní kata
3. místo - Karolína Miková kihon
3. místo - Anna Chvátalová sportovní kata
3. místo - Antonín Kořenský sportovní kata
4. místo - Adéla Čepičková tradiční kata
1:00 - cíl jít spát (nebo alespoň na pokoj) do půlnoci jsem nesplnil, ale poté, co se mi se sádrou podařilo díky Helině igelitovému pytlíčku osprchovat a umýt i vlasy, nakonec také ulehám do postele. Ovšem s notebookem na klíně, abych vám sepsal dnešní zážitky a výsledky. Před třetí mám hotovo, tak dobrou.
21:45 - rozhodl jsem se zůstat v kimonu a hakama, abych urychlil přesun na hotel, ale omladině balení tak dlouho trvá, že bych to stihl ossssmkrát. Nakonec se ale z haly přece jen vymotáme a za chvíli přijíždímena hotel, kde nám hned servírují večeři, tentokrát i se zákrmem. Následují rychlé organizaní pokyny a děti hurá na kutě. Starší zůstáváme ještě venku na terásce (v tričku s krátkým rukávem, kolik stupňů teď asi máte v Brně?), ale únava je již patrná na všech, takže rozhodně neponocujeme jako včera. Většina diskuse se jak jinak než točí okolo zážitků z posledních dvou dnů.
20:00 - pro dnešek by se mělo končit, na některých tatami se tak už i stalo, ale někde stále nejsou u konce, takže se konec asi o půl hodiny protáhle. Na veterány příšel dělat hlavního rozhodčího Vladimír Jorga, Martin mu asistuje jako rohový rozhodčí. Během dne navíc sensei Vladimír telefonoval Sensei Sugimu a pochválil nás za rozhodování i za přípravu našich nových mezinárodních rozhodčích.
18:00 - u mě na tatami pomalu končí kategorie juniorek. Některé výkony už jsou opravdu pěkné a dá se na co dívat. I na ostatních tatami se kategorie již dokončili nebo chýlí ke konci, takže začínají své výkony prezentovat i veterání a youth a startuje také divácky oblíbené tameshiwari - soutěž v přerážení dřevěných desek. Během dne získáváme spustu krásných umístění, které zde vypíšu do samostatného odstavce.
15:30 - pauza pomalu končí. Sportovní karate se již rozběhlo a bohužel dvě naše závodnice nestihli prezenci a ze soutěže jsou vyškrtnuti. Je to škoda, když už sem člověk jede takovou dálku za nemalé peníze, ale pravidla (a hlavně rozhodčí a zapisovatelé) jsou nekompromisní. Je to poučení do budoucna nic nepodcenit. Na tak velké akci je potřeba stále i přes velkou unavenost ze zdlouhavého čekání být ve střehu. Podobné poučení potkalo i kata tým holky, kteří ve finále zahlásili a zacvičili katu, na kterou neměli bunkai a skončili tak poslední. Tohle na našich národních závodech těžko nacvičíme, protože se jede většinou bez bunkai.
14:00 - vyhlašuje se pauza, jen Martinovo tatami ještě zdržuje s posledními zápasy dětského kumite. I ti ale záhy skončí a tak stejně jako včera směňujeme lísteček na oběd pro rozhodčí za jakousi slanou palačinku s pršutem. Kupujeme si knihu o zkouškách na DAN ve Fudokanu, dokonce se nám podaří získat i účet do účetnictví na včera zakoupená trička.
8:30 - jsme v hale, část naší tribuny obsadili nějací zlí Italové. Postupně se shromažďují rozhodčí i závodníci a začíná se. Na dvou tatami pojedou kadeti a kadetky, na dvou tatami pojedou juniorky a junioři a na pátem se dokončí dětské kategorie z předchozího dne. Na zbývajících třech tatami probíhá soutěž sportovního karate. Naši mladí rozhodčí se střídají podle toho, kdo zrovna závodí.
6:30 - jak jste možná odhadli podle času psaní včerejšího onlinu, večerní debata se poněkud protáhla a to způsobilo to, že zazvonění budíku dnes ráno mi bylo protivnější než kdy jindy. Martin vidí, že se nemám ani k tomu, abych otevřel byť jen jedno oko, natož abych vstal, takže mi navrhuje, ať na snídani nechodím, což slovy "nghhng" odsouhlasím. Pak uběhlo v mém vnímání asi 5 sekund, nicméně realita je jiná a Martin je ze snídaně zpět a bohužel už musím opravdu vstávat. Rychle se balím, čistím si zuby a pár minut po osmé jdeme k busu.
↑ SOBOTA ↑
3:50 - skončil jsem s psaním onlinu, gramatické chyby, jakož i faktické chyby opravim zítra (pozítří), také se budu snažit doplnit fotografie.
Výsledky za první den (zatím bez kontroly):
🥇 1. místo - Rozálie Vašíková tradiční kata
🥈 2. místo - Jakub Pallich, Teo Brančík, Dan Kučerovský kata tým
🥉 3. místo - Vincent Musil tradiční kata
🥉 3. místo - Jan Zelený tradiční kata
🥉 3. místo - Rozálie Gothová tradiční kata
🥉 3. míslo - Jakub Richter sportovní kata
🥉 3. místo - Viktor Dvořák kihon ippon kumite
🥔 4. místo - Rozálie Vašíková, Adam Jabandžiev enbu mix
🥔 4. misto - Filip Červený, Adam Jabandžijev enbu muži
1.místo - Adéla Čepičková sportovní kata (Ústí)
3.místo - Štěpánka Jalovecká sportovní kata (Ústí)
3. místo - Anna Chvátalová kata
21:30 - máme po večeři a děláme briefink pro závodníky, kteří startují zítra ve sportovním karate.Pak již probíhá čilá diskuze mezi dospělymi o všemožnych tématech. Například jak nemáme rádi (a nejsme sami) pohlaváry z Makedonie. kteří vždy musí dělat problémy.
20:00 - pokračujeme v soutěži až do osssmi hodin. Pak už jednotlivá tatami ukončují činnost, balíme se a vyrážime k busu. Ještě se zdržíme na ošetřovně (nic vážného) a pospícháme do hotelu, kde nás čeká večeŕe.
16:30 - ceremonie skončila, i my jsme dostalii žůžovou plaketu za učast, kterou z nějakého důvodu vyslali přebrat mrzáka mě. Sensei Ilija nade mnou krutí hlavou, našťestí nejsem jedinej mrzák okolo, takže si za nedlouho s Aljošem ze slovinska (ktery kulhá na nohu) naznačujeme, že bychom byli skvělý tým do Ikkaido (soutěž pro postižené)
16:00 - v tuto chvíli začíná slavnoství zahajovací ceremoniál. Postupně nabíhají ze zákulisí všechny výpravy, je nás tu několik velkých fedarací a je super, že v posledních letech již není Česká republika jen do počtu, ale naopak je jednou z nejpočetnějších federací. Velké zastoupení máme i ve sboru rozhodčích.
14:30 - je vyhlášena pauza. Občerstvujeme se a nakupujeme textilie na památku letošních závodů. Kdo tak ještě neučinil, tak doporučujeme.
13:00 - soutěž pokračuje. Na svém tatami vyhlašuju pauzu mezi úrovněmi a odebírám se na záchod. Děkuji Pavlovi Ž., že mi dělal na záchodě asistenta, protože přišel sensei Vladimir a smějíc se mé snaze jednou rukou si zavázat hakamu se mi svěřil, že - stejně jako Jerry - nenosí kalhoty od kimona, protože je to pak na záchodě jednodušší.
10:00 - Martin je na tatami 1, kde závodí nejmladší kategorie - děti A a děti B. Ti nastupují i na tatami 2,kde je Pavlos. Na tatami 3 mi nastupují holky C, na tatami 4 kluci ze stejné katagorie, je tam Lenka. Na tatami 5 a 6 jsou děti D, jsou tam Lukin, Teo a Terka, nevím přesně kdo je kde.
09:00 - jak jsem říkal, se svou zlomenou rukou jsem vůbec nepočítal, že bych dělal rozhodčího, ale nakonec je všechno jinak - ustanovili mě šéfem tatami, kde závodí holky kategorie C. Ostatní naši rozhodčí jsou přidělení na další tatami, takže se poprvé v historii stává, že na každém tatami je pět rozhodčích a každý je z jiného státu. Je skvělé, že se to stává i díky našim mlaďochům, kteří beze studu doplňují rozhodcovský sbor.
8:45 - posíláme velký pozdrav na Otevřenou - školu, kde cvičíme a která Martinovi dovolila tenhle výlet v rámci propagace školy. Vždyť sposuta bývalých i současných žáků je našimi skvělými karatisty.
08:00 - právě má probíhat meeting rozhodčích, máme trošku skluz, ale nakonec se scházíme v dostatečném počtu, aby se rozeběhly všechny tatami.
07:00 - hotel zřejmě není připraven na zatěžkávací zkoušku, jakou je česká výprava. Nicméně do sebe něco nahážeme a skupinka rozhodčích se v autech vydává na halu.
06:30 - fuj, blé, vstáváme.
Omlouváme se, že online dopisujeme až takto pozdě, ale okolnosti nám nebyly nakloněny. Původně jsem totiž vůbec nepočítal, že bych dělal rozhodčího, ale nakonec jsem byl ustanoven šéfem jednoho z tatami. Pokusím se zde shrout průběh celého dne.
↑ PÁTEK ↑
00:15 - a je to tu, Martin pufá! Naštěstí jsem si už zvykl zacpat si uši sluchátkama. Uvidíme, zda budu muset v noci použít umravnění sádrou.
00:00 - Wifi tu není příliš spolehlivá a z nějakého důvodu mi mobil přeladil na Vodafone, který zdá se úspěšně bojuje o operátora s nejhorším pokrytím ve všech státech světa. Martin pochrupkává.
22:00 - mladší děti jsou již chvíli uloženy v postýlkách a bucají, dospělí mají briefink v křesílkách před hotelem. I v tuto dobu se zde dá sedět v tričku. Třídíme čísla, která zítra budeme lepit na kimono těm, co startují a ladíme vysílačky. Pro pivo a prosecco chodíme k pánovi, který tu zůstal na recepci a vypadá jako starší brácha Jamese Earl Jonese. To je ten pán, co mluvil Darth Vadera. Společnost se postupně rozpadá, jak se ubíráme na lože, přece jenom to byl náročný den.
21:00 - briefink pro naši část výpravy a další, kdo poslouchají. Zítra snídaně v 7, po osmé odjezd na halu (rozhodčí dřív). Závodí všechny děti v tradičńim karate a junioři a starší ve sportovním karate. S sebou dostaneme obědový balíček, kolem osmé večer má program skončit a po přesunu na hotel nás bude čekat večeře.
20:30 - někteří již odešli od stolu, když tu nastává nečekaný zvrat - lasagně byly jen předkrm. Ještě následuje půlka kuřete s hranolkami. Těm, kteří snědli několik porcí lasagní se začínají dělat boule za ušima, těm, kteří si doteď hráli na králíky, se rozsvítila očíčka. Systém je tu totiž takový, že na večeři se vybírá jídlo na večeři následující den, a to předkrm či polívka a výběr ze dvou hlavních jídel. Zítra jsou to buď těstoviny nebo polévka minestrone a treska nebo telecí, dnes to tedy byly lasagne a kuře s hranolkama.
20:00 - nastává dlouho očekávaný okamžik - podává se večeře. Přece jenom je to na většinu z nás poměrně pozdě, takže někteří se již nemohli dočkat a s podvyživeným výrazem se hrnuli ke stolům. K večeři jsou lasagně, což mi vyhovuje, ty mám rád. Chudák Alex prý moc ne, takže se s útrpným výrazem vrhá na salátový bar a nabírá si množství salátu, které by se vešlo do necek.
19:30 - po Rimini asi moc taxíků nejezdí, protože ze třech mobilů našel volný taxík jen ten můj. Naštěstí přijel osmimístný vůz, takže jsme se vlezli skoro všichni. Řidič navíc zprostředkoval dalši taxík pro odvoz zbytku. Utvrzujeme se v tom, že pruhy na vozovce jsou pouze orientační a blinkr je pro amatéry. Nicméně šťastně dojíždíme k hotelu a všechny taxíky nám zatím vystavili dokonce i účet a vždy šlo platit kartou. Ihned zaháníme žízeň vzniklou v hale. Již odpoledne proběhla diskuze, zdali se více vyplatí pivo nebo prosecco a vypadá to, že v těchto končinách spíše prosecco. Zítra otestuju.
18:45 - dnešní část zkoušek za námi, všichni naši svěřenci uspěli!
18:00 - školení za námi, přicházi na řadu zkoušky. Dnes budou zkoušky na kata, zítra ráno kumite. Naše omladina a Lenka z Ústí dělají zkoušky na licenci C.
16:30 - druhá část výpravy se vydává na další procházku do okolí.
15:00 - zatím je nás tu poskrovnu, ale pomalu se rozhodčí schází. Hodně jich ale přijede až zítra ráno. Probíráme různé body ze všech disciplín, seminář vede sensei Vladimír a občas přihodí nějakou historku.
14:50 - při převlíkání jsme zjistili, že musíme děti připravit na podobný kulturní šok jako před lety cestou do Kluže. Většina záchodů je zde tureckých. Doteď vzpomínáme na jednoho experta, který vrtěl hlavou se slovy "to je ale nějakej divnej pisoár".
14:40 - na rozdíl od Katowic je nalezení vchodu do haly jednoduchý úkol, takže jsme již vevnitř a zdravíme se se známými tvářemi.
14:20 - přes staženou appku italských taxi objednáváme dva taxíky na halu, kde se od tří hodin koná školení rozhodčích. Letos nám dozrála skupina pubošů a překlenula hranici 18 let a my tam posíláme Pavla, Terku, Kawiho, Tea a Fildu na školení rozhodčích.
13:30 - na etapy odcházíme z pláže. Pláž je fakt obří, zleva doprava od horizontu do horizontu, tuny a tuny písku. Kromě naší velké skupiny je zde hlouček z Ústí a pak už jen pár lidí sem tam a borec na paddleboardu. V sezóně to ale musí být strašnej masokombinát.
13:00 - Nutím všechny, aby si vyzuli boty, vyhrnuli nohavice a nalezli do moře na společnou fotografii. My vás zdravíme, AHÓJ!
12:00 - na pláži se mezitím odehrávají radovánky. To je ale radosti na Starém bělidle. Ale nakonec využíváme moře i k tréninku.
11:30 - sraz před hotelem a odchod ku pláži. My zatím dáváme startovné paní Soebajové a zjišťujeme, že i přesto, že nám ve směnárně dali i bankovky v hodnotě 500 Euro, nám finance vinou našeho matematického opomenutí tak tak stačí. Vyhledáváme nejbližší bankomat pro vybrání rezervy, je asi 10 minut pěšky. Bohužel s námi příliš nespolupracuje a odmítá vydat patřičný obnos, takže jdeme dovnitř do banky. Asi je to tu ale ostré, protože vchod je úzký a přehrazený kulatými skleněnými dveřmi. Po chvíli boje s čudlíky se mi podaří dveře otevřít. Tím se dostávám do malého kulatého prostoru, protože přede mnou jsou opět kulaté skleněné dveře. Ty dveře za mnou se zavřely, takže nic pro klaustrofobiky. Naštěstí se mi podaří otevřít i druhé dveře a dostávám se dovnitř. Stejnou anabázi absolvuje i Martin. Trošku nám to připomíná směnárnu v Brazílii. Vevnitř nám postarší pán vysvětluje, že bankomat nám peníze vydá, ale postupně po menších částkách. Nakonec absolvujeme 7 výběrů a připojujeme se ke zbytku výpravy na pláži.
10:00 - chlapík na hotelu říká, že se můžeme nastěhovat, takže tak činíme. Nafasovali jsme klíče a nahrnuli se do pokojů. Byli jsme i v lepších hotelech, ale žádná katastrofa to není a jakékoliv nedostatky vynahrazuje terasa a výhled. Navíc jsou postele blízko u sebe, což je výhodné, protože když Martin začne chrápat, praštím ho sádrou. Pohodlí terasy ihned testujeme, okolo je ale spoustu paparrazzi.
9:30 - Sláva nazdar výletu, jsme v Rimini. Cestou jsme viděli i halu. Dokončujeme rozlosování ubytování a rojíme se v parčíku, u kterého parkujeme. Martin rozdává instrukce, poslouchá levá i pravá i půlka. Někteří se ale už vidí jinde. Dopravní prostředek k hale je jasnej.
8:20 - Zastavujeme na benzínce. Mají tu hezký obchod a relativně pěkné záchody, čehož hojně využíváme. Splachují sami na fotobuňku mohutným proudem, naštěstí jsem už neseděl, jinak bych to měl s integrovanou sprchou. Paní, u které objednáváme snídačku a kafe umí něco česky, já využívám tři slova, co umím italsky, takže konverace je bizarní, ale úspěšná. Nikam nepospícháme, Rimini je blízko.
8:15 - Jeden náš šikovný cvičenec volá o pomoc ze záchoda, nedaří se otevřít dveře. Což chápu, mě chvíli trvalo, než jsem pochopil, že musím kulatou klikou pootočit. Martin nahrazuje MacGyvera a s pomocí Barčinýho nože dveře zvenku otevírá.
5:00 - Z názvu díry, u které zastavujeme (Santa Maria di Campagna) lze tušit, že už jsme v Itálii. Navíc již nějakou dobu, kousek před námi jsou totiž Benátky. Vedle nás stojí rumunský autobus, Pavel smutně stojí u pisoáru se slovy "už tady?". Nakonec to ale na závodníky nevypadá, spíše na zájemce o projížďku na gondole. Počítání se vydaří hned napoprvé, protože Pavel Ž. sedí a výrazně mává a ostatní zakuklence se daří identifikovat.
0:20 - zastávka kousek před Štýrským hradcem. Některé jsme hlášením do mikrofonu vzbudili a donutili vyčůrat, někteří spali tak hluboce, že doteď neví, že jsme zastavili. Záchody zadarmo, nebylo nutno vandalizovat okolí. Sčítání vyšlo asi naposedmé, neb Pavel Ž. spal tak schoulen a vypadajíc jak chuchvalec mikyny, že ho objevil až Jirka, který se, znechucen naší vytrvalou dyskalkulií, ujal počítání sam.
22:43 - při napití se jsem omylem spolknul žvýkačku. Ano, chtel jsem se jí zbavit už asi hodinu, ale ne takto.
22:35 - WC v autobuse je prostatikův ráj! Jsou tu i voňátka a když člověk zjistí, kde je tlačítko na spláchnutí (to červený tlačítko to není), je to relativně příjemné úlevné dobrodružství.
22:15 - předseda doporučil spánek a kupodivu ho velká část horního patra poslechla a klimbá. I spodní - dospělá - část utichla a v poklidu sleduje film Dvojníci. Najednu stranu dobré, že všichni načerpají síly, na druhou stranu nějak odezněla degustace karibských elixírů. I bez nich se mi ale chce čůrat, holt ne nadarmo jsme již v kategorii starší prostatici, ehm tedy pardón, senioři. Průjezd Vídní je lehce zasekaný, ale hýbeme se.
21:10 - pauza v Mikulově. Zcela v souladu se svým životním přesvědčením zavlažuji místní květenu místo platby 20 Kč za prostou biologickou potřebu. Probíhá seznamování mezi těmi, kdo se ještě neznají.
20:10 - Autobus v pohybu. Vyrážíme směr Mikulov, kde bude první zastávka, následně Vídeň, Graz, Villach, Benátky, Bologna a už jsme na dohled Rimini.
19:30 - Na tuto hodinu byl stanoven sraz u ZŠ Otevřená. Vypadá to, že nikdo nezapomněl cestovní doklady ani žádná lejstra, všichni přišli včas. Tedy kromě těch, kteří nepřišli vůbec - bohužel Soban má smrtelnou rýmičku a kašílek, a i někteří další onemocněli podobnými smrtelnými moribundusy. Bohužel i já musím přiznat, že nejsem zcela v kondici, neb elektrické koloběžky jsou ďáblovy nástroje a snadno se z nich padá a láme ruka. Seniorská reprezentace tedy vyráží v ne příliš dobre kondici. Nakládáme věci a hlavně lidi (vepředu i vzadu) a po pár kontrolních součtech (ty mrchy ne a ne vyjít) vyrážíme.
↑ ČTVRTEK ↑