2:15 - Příjíždíme na parkoviště na Vejrostku, předáváme děti rodičům a všichni postupně odjíždí domů. Děkujeme panu řidiči za bezpečnou cestu a loučíme se s ním i s vámi. U příštího onlinu na počtenou.
1:55 - Právě projíždíme kolem Tuřanského letiště, za chvíli jsme doma.
0:30 - Jak mi právě smskou připomíná Ministerstvo zdravotnictví, nezapomeňte prosím vyplnit během středy za vaše děti příjezdový formulář.
22:15 - Stejně jako Martin mikrofonem v autobuse, i já bych chtěl poděkovat všem našim závodníkům za skvělou reprezentaci, za odvedené výkony i vybojované úspěchy. Obzvlášť bychom chětli poděkovat i dospělým pomocníkům, kteří nám pomáhají s organizací, shání závodníky na tatami, hlídají v mezičasích a tak různě všelijak vypomáhají. Bez nich by taková akce byla jen těžko realizovatelná. No a také děkuji vám, čtenářům našeho (bohužel velmi zpožděného) onlinu, čtenářům a přispěvovatelům naší WhatsAppové skupiny a dalších našich komunikačních kanálů za vaše fandění a povzbuzování na dálku. DĚKUJEME VŠEM!
22:09 - Jsem u autobusu. Ještě tu chybí Olowo se svými závodníky, prý někteří zabloudili v hale. Nakonec ovšem i oni přicházejí a tak po kontrolním souctu (který mi vyšel napoprvé) můžeme zavřít dveře od autobusu a odjet. Těm, kteří mají hlad, poskytujeme obživu, zdá se, že jsou všichni spokojeni
22:00 - Právě se lehce setmělo, v hale se vypnula polovina světel. Správce nám tak asi dává najevo, že se máme převlíkat rychleji. Zvláště Kuba, který opouští halu jako poslední. Nicméně se stíháme i vyčůrat, což je před cestou základ úspěchu.
21:45 - Všechny medaile předány, fotíme se společně (na fotce chybí chudák Jeff, který v tu chvíli obdivoval na záchodě svůj oteklý rudý obličej, poté co ho v semifinále kumite tým napálil Polský závodník, který byl po zásluze diskvalifikován s celým týmem) a začínáme se převlíkat a balit.
21:00 - Medailové žně pokračují i u juniorů a juniorek:
🥇 Peťa s Bárou získávají zlato v enbu mix junioři
🥈 Teo M. a Filda S. získávají stříbro v enbu junioři
🥈 Jeff, Kuba R. a Filda S. získávají stříbro v kumite tým junioři
🥈 Šlehy a Kawi získávají stříbro v enbu mix junioři
🥉 Peťa s Honzou P. získávají bronz v enbu junioři
🥉 Teo M., Filda S. a Kuba R. získávají bronz v kata tým junioři
🥉 Teo M., Kawi a Honza P. získávají bronz v kumite tým junioři
🥔 Terka končí čtvrtá v kata individual
🥔 Kuba R. obsadil čtvrté místo v kata individual junioři
18:00 - Získáváme medaile v kategoriii kadetů, jak u chlapáků, tak u ženských:
🥇 Oliver, Honza F. a Filda Š. získávají zlato v kata tým kadeti
🥇 Bára, Šlehy a Lucka získávají zlato v kata tým kadetky
🥉 Filda Š. a Teo B. získávají bronz v enbu kadeti
🥉 Filda Š. s Luckou získávají bronz v enbu mix kadeti
🥔 Bára získává bramborovou medaili v kata individuál
15:45 - Nyní je už situace veselejší, rozhodčí se vrací z oběda, připojují se rozhodčí, kteří předtím závodili a otevírá se další tatami. startují tak kategorie kadetů a za chvíli i juniorů. Menší děti mezitím předvádějí karate napříč Katowicemi. Pak odpočívají v parku a konzumují zaslouženou odměnu.
15:00 - Bohužel, závody teď postupují velice pomalu, protože není dostatek rozhodčích na obsazení více tatami. Naštěstí v kategorii youth není moc závodníků, a pokud vím, není tam ani žádný český.
🥈 Vasar, Martin a Soban získávají stříbro v kata tým starší senioři
🥈 Vasar a Martin získávají stříbro v enbu starší senioři
12:30 - tak už máme za sebou i kata tým a enbu. V katě porážíme Maďary a umísťujeme se druzí za Poláky. Obdobně je to i v enbu, jsme druzí za Poláky.
12:00 - kata jednotlivců máme za sebou, bohužel jsem v prvním kole uspěl jenom já, ale aby to bylo fér, prozradím vám, že jsem měl volný los. První skutečný zápas jsem prohrál s Martinovým oblíbencem (až do teď byly vždycky nalosovaní spolu) Dejanem Nedevem z Makedonie, pozdějším vítězem.
11:00 - Začínáme závodit, u nás se pojede od nejstarších k nejmladším, a ME WTKF, které se koná zároveň, pojede obráceně, protože jsou závodníci, kteří startují na obou turnajích, tak aby se jim časy kategoriií nepřekrývaly. Znamená to, že na jednom tatami startují veterání a na druhém my (já, Martin, Olowo a Soban) jako starší senioři.
10:00 - Jsme v hale, převlíkáme se do kimon. Slavnostní zahájení se o pár minut opozdí, my si vyslechneme stejné proslovy jako včera a jdeme na to
8:50 - sraz před hotelem s nabalenými věcmi do autobusu. Nakládáme tašky do zavazadlového prostoru, u všech, co dnes závodí, pro jistotu kontroluju, že kimono mají v jiném zavazadle a berou si ho do haly. Do autobusu se totiž dostaneme až večer. Plán pro příští hodiny je následující - kadeti a starší za cca půl hodiny odchod do haly, děti zatím do 12 hodin zewl na hotelu, pak odchod do haly na oběd a následně na vycházku ("ježiší... acho jo...")
7:30 - jsme na snídani. Vaša, který má 15 kilo i s postelí, tradičně drží dietu. Soban vypadá jako zombie, navíc se tak i vleče.
7:15 - rozhodl jsem se, že z mé ranní hygieny vám pro jistotu prozradím, jen to, že jsem si myl i vlasy a rebelsky použil hotelový fén, nad nímž je cedulka "Zákaz používání fénu". Proč ho tam teda montují?
7:10 - ještě než popíšu, jak jsem překvapil Martina tím, že jsem se ráno umyl, se s vámi podělím o dvě situace, na které jsem zapomněl. Jedna se týká Kawiho a jeho burgeru, který si objednal v restauraci, když se vraceli ze Zoo. Burger to byl asi hodně raw, protože jeho část se hýbal, byl v něm totiž červík Pepík. Kuba se ihned ujmul reklamace a když to ukazoval servírce, tak se málem pozvracela. Druhá historka se týká mých dvou osobních otrůčků, které jsem využil jako nosiče nákupu z benzínky. Když totiž dostali pokyn pro odchod na pokoj a přípravu na večerku, musel jsem je zastavit větou "Kam jdou děti D s mýma piwama?"
↑ Úterý 5.10.2021 ↑
3:15 - online dopsán, předseda zatím chrápe méně než včera, tak ho možná vezmu na milost.
2:00 - Tedy, my na pokoj nejdeme, ale jedeme výtahem. Nejede s námi ale Karel, protože výtah pro 11 lidí signalizoval po jeho nástupu (jakožto páteho člověka) přetížení.
22:45 - Po vyřízení ještě nějakého papírování, pracovních emailů a dalších pracovních záležitostí se přesouváme dolů k baru a přisedáváme si ke skupince z ČATK (Česká asociace tradičního karate). Sdělujeme si dojmy a zážitky z dnešního dne, vykládáme historky a čas rychle plyne. Když s hrůzou zjišťuju, že jsou dvě a já ještě musím dopsat celý dnešní online, loučíme se a jdeme na pokoj.
21:45 - Sraz na recepci, sčot výpravy. Zatím nemáme žádné ztráty, což vnímám pozitivně. Děcka, co dnes závodila, jsou odvelena na pokoj, kadetům ještě říkáme pár slov k organizaci dalšího dne. Kolem jde zrovna sensei I. Jorga a něco nám říká cizokrajnou řečí. Když čumíme jak péra z divanu, dojde mu, že zdravit nás rumunsky asi není to pravé a drží se za hlavu, že si nás spletl. I když omladina se diví, jak si nás může splést, když většina z nás má reprezentačí triko či bundu, nám to zase tak nevadí. Není to totiž tak dávno, co nás v české výpravě bylo jen pár a v hromadě Rumunů jsme byli naprosto ztracení, ale teď máme - alespoň co se dětí týče - téměř srovnatelné výpravy.
21:30 - Na večeři máme dovezenou do haly pizzu (díky Kačce a Igorovi), balíme věci a odcházíme. A teď jedno pokárání - zbyl po nás v hale strašný borčus! Tohle musíme do příště zlepšit. Co taky zbylo je pár pizz, ale to pro Jeffa nebude problém.
🥉 Rozálka Göthová získala bronz v kata individual
🥉 Alicja a Agata Wendrinská a Verča Janáčková získaly bronz v kata tým
🥉 Oliver Musil a Ondra Pokorný získali bronz v Enbu
(v tuto chvíli není garantováno, že mám napsáno dobře, proběhne ještě kontrola)
21:00 - Konec zvonec, soutěže skončily, probíhá poslední vyhlašováni. A když už jsme u toho vyhlašování, co my a stupně vítězů?
20:00 - Kromě jednoho tatami již všech ostatních sedm tatami skončilo. Můžete hádat, kdo asi tak byl na tom posledním zbývajícím...
18:00 - Do této chvíle jsme všichni čile komunikovali na WhatsAppu, nicméně asi nějak moc čile, protože někdy asi po páte hodině nastal výpadek Facebookovych služeb (mezi něž patří i WhatsApp), který trval až do večera. Naštěstí většina zavodníků má své discipíny již pomalu za sebou, a ohlídat zbytek už jen pomocí vysílaček zvládáme.
16:00 - Rozhodčí mají pauzu na oběd, nicméně na etapy, takže jím až jako jeden z posledních. Bohužel, jako radikální bojovník proti paprikám nejsem nadšen z papriky, rýže, papriky, kuřete a papriky. Oběd se mění na chirurgickou operaci, ale darovanému koni i z prdele voní, jak říká Jitka. Závodníci a realizační tým měli stejný oběd, ale asi o tři hodiny dříve. Kadeti, kteří dnes nesoutěží, se vydali na výlet do nedaleké ZOO.
12:10 - Už začaly soutěže na všech tatami. Já jsem na tatmi číslo tři s hlavním rozhodčím Giedriusem z Litvy, Martin je na jedničce, kde jsou tuším nejmenší prdíci. Používají se televize se jmény účastníků, takže nedochází k přeslechům jmen, soutěže v kata i kumite pěkně odsýpají. V kata se jede dvojitá eliminace (repasáž), takže každý závodník si katu zacvičí alespoň dvakrát, což je dobře, když už se sem vlevk přes půl Evropy.
12:00 - Oficiální start soutěže, naši pomocníci kmitají a rozhazují děti na tatami. Zde se jim patří moc a moc poděkovat, jejich zásluhou jsou všichni tam, kde mají být, nikdo nic během celého dne nezmešká a všichni absolvují všechny své disciplíny. Ještě jednou díky.
11:30 - začíná úvodní ceremoniál. Je koncipován docela hezky, děti mají společnou rozcvičku (a že jich na ploše opravdu je), při společném Kiai všech účastníků praskají ušní bubínky, hala je nabytá energií. Následují relativně krátke proslovy pohlavárů, Polská hymna a dětský šampionát je zahájen.
11:00 - hala se otevřela, již není třeba hledat servisní vchod, výpravy jednotlivých států (zdaleka nejvíce zastoupené domácí Polsko, dále početná Ukrajina, Litva, Česká republika a Rumunsko, méně už je Slovinců či Izraelců či Ázerbajdžánců - je to vůbec v Evropě? - a ostatních států) proudí dovnitř. Zaujímáme sektor F, převlíkáme se a chystáme na zahájení.
10:00 - seminář rozhodčích v plném proudu. Protože tohle je první turnaj, kde spolu závodí děti Fudokanu a WTKF společně, je pár třecích ploch ohledně pravidel a zvyklostí při rozhodování, ale nakonec se daří najít společnou řeč. Karlovi ani Lence se do rozhodování nechce, protože na takto velké akci ještě nerozhodovali, a přece jenom se jedná o náročný křest ohněm. Lenka navíc nemá hakamu, ale to se záhy vyřeší, hakama půjčí a oběma nezbývá než se smířit se svým osudem.
9:00 - Nakonec nám zdejší domorodci - zaměstnanci pomohli najít servisní vchod. Je to ten, kolem kterého jsme šli hned po vystoupení z auta, a který jde do haly úplně z jiné strany a ještě za (či pod) přidruženým hotelem. Začátek semináře rozhodčích nakonec stíháme, ale trefit na něj byl asi neúmyslný prvotní filtr slabých jedinců.
8:45 - Nacházíme krásné parkovací místo hned u haly, ovšem to, co nenacházíme, je otevřený vchod do oné haly. Obcházíme ji zleva, zprava, nahoře na ochoze i dole pod ním, ale vchody jsou zavřené. Spolu s námi hledá vchod i postupně se zvětšující počet cizích jedinců
8:40 - Tak pozor, Renault je řádně oturben a Fitipaldi Karel nás zaboří do sedaček při předjíždění dodávky a zařazení se před ni do odbočovacího pruhu. Škoda, že odbočit jsme měli o silnici dřív. Zbytek výpravy zatím podniká nájezd do nedalekého Lidlu, nejoblíbenějšího obchodu ředitele zeměkoule Mgr. Martina Staníčka.
8:30 - odjezd s Karlem na halu na seminář rozhodčích. V tuto chvíli bych vám měl popsat Karla, pro případ, že ho neznáte. Aniž bych od něho měl podepsané GDPR, prozradím, že se jmenuje MINIchbauer, ale správnější by mělo být spíše MAXIbauer (jak mu někteří skutečně říkají). Prostě kawał chłopa. Lenka z Ústí rozvíjí debatu, že velcí chlapi mají malá auta a naopak co si vlastně kdo kompenzuje. Do malého Renaultu se každopádně vlezeme tak tak.
8:15 - Balíme si tašku do haly, i přes několikerou kontrolu později zjišťuju, že nemám píšťalku, ale předseda je vybaven a má dvě. Možná mu odpustím i to chrápání.
7:45 - Snídáme u stolu se sensei Sugim, nijak zvlášť se nezdržujeme. Sensei jen vyjadřuje přání, aby zazněla několikrát naše hymna. Těžký úkol, jednak proto, že přes miliardu Poláků v každé kategorii bude nesmírně těžké se probojovat a druhak proto, že - jak později zjišťujeme - při soutěžích dětí nehrají hymny. Postupně se začíná na snídani trousit i zbytek naší výpravy.
7:29 - Na recepci čtyřhvězdičkového hotelu mají kartáček na zuby.
7:20 - Já tolik hluku nedělám, třeba proto, že nemusím pouštět vodu, protože jsem si zapomněl kartáček na zuby.
07:05 - Kdybych já doma dělal ráno tolik hluku, co můj spolubydlící (asi si řekl, že ranní činnost musí být minimálně stejně hlasitá jako chrápání), tak bych měl sbalené kufry na chodbě. Furt nějaké šustění, dupání, splachování a já nevím co ještě... Přitom snídaně pro rozhodčí je domluvená až na 7:30, takže normální člověk by ještě 23 minut spal.
07:00 - Místo toho, abych vám psal, jak jsem se vůbec nevyspal, protože funkcionář vedle mě chrápal celou noc, tak vám radši popíšu hotel. Jmenuje se Novotel, nacházi se asi 10 minut pěšky od haly a má 11 pater. Všechny patra vypadají stejně, což večer zmátlo Vítka, který se nám stále snažil dostat do pokoje, a když jsem pořád nechápal, co mi jako chce, ukázalo se, že by chtěl jít už asi spát, ale je o 8 pater jinde.
(Omlouvám se za to, že tu celý den nic nepřibylo, bohužel jsem byl celý den na tatami a nebyl prostor napsat ani pár písmenek. Tož to teď doplnňuju)
↑ Pondělí 4.10.2021 ↑
2:00 - Na soustředění jsem si musel pouštět v noci do sluchátek hudbu, protože se jinak nedalo s Martinem ve stejném pokoji usnout. Teď tu sluchátka bohužel nemám. držte mi palce.
1:45 - Martin střídavě chrápe a pufá. Tady se nedá pracovat. Měl jsem napodobit Jirku, který po celých Katowicích hledal lékarnu, kde si koupil špunty do uší, aby se vyspal, protože jeho tatínek, se kterým je na pokoji, chrápe prý ještě víc, jak Martin
1:15 - No, tak to by pro dnešek snad stačilo. Už bych měl konečně nachystat suplované učivo na zítřek (teda už vlastně dnešek), což jsem plánoval udělat už v buse. Předseda to stejné právě dokončil.
00:15 - Uzené z domova přide vhod, díky mamko ;)
23:45 - Olowo se bál, že když si koupí 4 (slovy: čtyři) plechovky piwa, že se to nevypije. Po zběžné kontrole minibaru konstatuji, že měl koupit více. Kromě Olowowa Kasztelana jsme okusili ještě Harnaš, Lech, Warka a Ziwyec. Prokládáno Jägrem Scharf. Abych vám poskytl kompletní informace, musel jsem provést i rekonstukci. Prý jsem bufeťák a santusák.
21:00 - Porada interní. Po domluvě, jak to bude zítra probíhat už debata sklouzne k historkám a dalším povídačkám. Slezinu rozpouštíme chvíli před půlnocí.
20:00 - Porada se sensei Sugim. Dostáváme reflexní vesty pro fotografy a pro kouče, náramky pro závodníky a navíc pěkná trička pro děti. Stanovujeme harmonogram na zítra:
- 8:00 - snídaně pro celou českou výpravu, kromě nás rozhodčích (držka Martin rozšířil - proti jejich vůli - řady českých rozhodčích o Lenku z Ústí a asi i nějakého toho Pražáka), my snídáme už dříve, abychom stihli školení
- 10:45 - odjezd na halu, v případě, že autobus nebude schopný vyjet z parkoviště, neb je obklopen jinými, tak odjezd pěškobusem o pár minut dříve
- 11:00 otevření haly
- 11:30 - zahajovací ceremoniál soutěže dětí
- mezi 12. a 13. hodinou bychom se chtěli naobědvat, máme objednané obědové balíčky
- odpoledne pokračují soutěže dětí, kadeti si pravděpodobně udělají vycházku či výlet do Zoo
19:15 - Jsme zpátky na hotelu, starší část výpravy vyplenila blízkou benzínku. Mladší část zodpovědně vedená Lenkou se rozprchává na pokoje. Starší části výpravy je potřetí odmítnuta žádost o bazén. Prdelky, my víme, že je to s náma pruda, a jsme debilové, co vám všechno zakážou, ale když ještě nejsme ani ubytovaní a navíc nás dnes čeká ještě spousta práce, tak to fakt není něco, co chceme řešit.
18:30 - Hala je vzdálená něco přes kilometr, po cestě se ještě zastavujeme na krátký proslov, který zaniká ve šveholení kašny. Část města, kde se pohybujeme je velmi pěkná, Vaša se ptá maminky, proč tu nebydlí. Potkáváme se s Honzou a Aničkou, kteří bydlí sólo a když vylezou oknem ze svého pokoje, tak jsou v podstatě v hale, a také rodiče Berta a Rozálky. Fotíme se před halou, která je pěkně osvětlená. Než vyfotím druhou fotku, část omladiny již zdrhá na blízkou vyhlídku.
18:00 - Pochvala, na sraz se dostavují všichni relativně včas, akorát Vítka posíláme pro mikynu, protože už se ochalzuje a fouká. Nakonec krátce po 18. hodině vyrážíme směr hala. To, že si někteří vzali na cestu jen hotelové pantofle, už nemáme sílu řešit.
17:45 - Ubytováváme poslední děti, nicméně stále nám chybí dwa pokoje. Když nám nakonec slečna s další várkou omluv předává předposlední pokoj, já s Martinem (poslední pokoj, co chybí) si dáváme věci do pokoje k Igorovi a Katce a svoláváme sraz na 18. hodinu u recepce.
17:00 - Bohužel, stále nejsme ubytovaní, protože některé pokoje nejsou uklizené. Čtrnáct nešťastníků stepuje před recepcí, slečna za přepážkou už cítí naši nespokojenost, tak dostáváme voucher na dvanáct drinků na baru. Děti objednávají Pepsi, 7UP a džus, já duže piwo. Zamítáme druhou žádost o návštěvu bazénu.
16:30 - Zamítnuta první žádost o návštěvu bazénu
16:00 - Začínáme se ubytovávat, v podstatě celou recepci zabírá naše výprava. Postupně se nám daří odbavovat jednotlivé pokoje, škoda, že seznam ubytování, který má k dispozici hotel, nekoresponduje s naším seznamem, takže na kartičku se dvěma holčičími jmény se ubytovávájí kluci, ale zatím to jde.
15:40 - Přijíždíme k hotelu a fotíme společnou fotku i s druhým autobusem - závodníky z Prahy a Ústí.
14:00 - Ještě jsem zapomněl napsat, že ne všichni naši mladí karatisté jsou slušná a poctivá individua. Například jedno individuum jsme chytli na záchodě v KFC, jak stříká vodu na zrcadlo a pak tvrdí, že to bylo omylem. Navíc totéž individuum po příjezdu na hotel skáče přes batohy, až málem povalí sensei Jorgu. Příště toto individuum dostane přes tlamu.
13:50 - Vjíždíme do Polska, většina z nás si toho ani nevšimla, žádne Covid potvrzení nikdo nechtěl, protože tu ani nikdo nebyl, jen poloprázdná silnice. Teď nás čeká asi hodinka a půl cestování po okreskách, protože Poláci předevčírem změnili systém mýtného a krabičky pro autobusy ještě nejsou dostupné.
13:45 - Od KFC nakonec odjíždíme s asi půlhodinovým zpožděním. Zjevně zde nejsou připraveni na přijezd autobusu, protože jídlo poslední z nás dostali asi deset minut po plánovaném odjezdu. Navíc jsme se ještě zdrželi, protože chudákovi Viniemu se zasekl nějaký kousek mezi zuby a tak se lavička před KFC proměnila v operační sál. Za zmínku stojí také to, že když Bert prozradil, že si koupil jen pro sebe kyblík určeny asi tak pro tři lidi, a že to asi celé nesní, tak se na něj okolí slítlo jak vosy na bonbón a vypadalo to, že snad nakonec ještě bude mít hlad, protože na něj nic nezbyde. Menší rozruch také způsobil Kuba, protože vypozoroval, že má v burgeru jeden kousek masa místo inzerovaných dvou a zdržoval celou frontu svou (úspěšnou) reklamací. A aby toho nebylo málo, nemohl pak najít svůj telefon.
12:35 - Za pár minut zastavujeme na poslední benzince před hranicema, divá zvěř se nakrmí v KFC.
11:50 - Více o turnaji se dozvíte na oficiální stránce šampionátu.
11:45 - U dětských kategorií už víme rozlosování a rozhození kategorií na tatami. Je vidět, že Poláci jsou v domácím prostředí a navíc je to pravděpodobně nejsilnější základna tradičního karate na světě.
11:30 - Výhoda patrového autobusu je ta, že má ve spodním patře dva stolečky, takže můžeme vytvořit výpočetní a zpravodajské středisko. Všechny děti jsou navíc nahoře, takže je tu na práci klid. Jestli je klid i nahoře, za to neručím.
11:00 - Rozmražujeme zmrzlé lidi.
10:25 - Při druhém sčítání již vyšlo správné číslo, takže odjíždíme!
10:20 - Posádka naloděna, rodiče se již těší, až smraďoši zmizí a budou mít pár dní klidu (zdravíme Juru).
10:00 - na sraze je velká většina účastníků včas, chvála jim. Za chvíli příjíždí dvoupatrový autobus s mladým panem řidičem. Nakládáme věci, dolaďujeme poslední mezery v cestovní dokumentaci a po kontrole pasů a občanek pouštíme všechny naše účastníky do autobusu. Jako poslední nám chybí Kuba, naštěstí nečeká u Grandu jako kdysi, ale šel pro svoji drahou maminku, aby podepsala lejstro. Osmnáct mu je totiž až za pár dní (i když v pátek v hospodě to tak nevypadalo).
9:00 - Děkujeme panu Dvořákovi, že zařídil testování našich dětí přimo na parkovišti před odjezdem. Lenka J. na vše dohlíží a protože je pěkná kosa, už je z toho celá zmrzlá.
0:00 - Odjezd na letošní mistrovství Evropy (kde se kromě mistrovství naší federace stylu Fudokan koná i mistrovství Evropy federací WTKA a WBKA. Ta politika a roztříštěnost karate je naprosto šílená) je atypicky v neděli. Zatímco obvykle se mistrovství koná od středy či čtvrtka do neděle, letos je to od neděle do středy. Stručný plán naší výpravy je následující:
- Neděle - odjezd z Brna do Katowic, ubytování, aklimatizace
- Pondělí - Evropský pohár dětí
- Úterý - Mistrovství Evropy Fudokan (kadeti až veterání), po skončení závodů odjezd zpět do Brna